Jaroslav Bašta: Klimatická Johanka z Arcu a její děti
Uveřejněno dne 9 dubna 2019 000 9:13
V evropské civilizaci se z nějakého důvodu propojilo s kalendářem a určitou magií čísel. Oblíbená byla číslice 1000 a její násobky. První takové třeštění se objevilo právě na přelomu prvního a druhého tisíciletí a podle řeckého názvu magické číslice hnutí lidí očekávajících v modlitbách konec bytí bylo pojmenováno chiliasmus.
Když to napoprvé nevyšlo, jeho stoupenci hledali jiná časová vodítka. V Čechách nakonec dospěli k závěru, že se to odehraje v roce 1419, zachrání se pouze ti, kdož se zbaví pozemského majetku a odeberou se na vybrané hory. Konec světa nenastal, zato začala krutá občanská válka, která postihla dvě následující generace. Poté až do konce 19. století už nikdo přesné datum zániku lidstva neprorokoval, dokud v USA nevznikla jehovistická církev, která původně tvrdila, že konec hříšného světa přijde v roce 1914.
Po vypuknutí I. světové války se mnoha lidem zdálo, že stará vize apokalypsy se naplňuje, ale byl to příliš optimistický předpoklad, jak ukázala II. světová válka. Když skončila, lidstvo zjistilo, že případné zničení veškerého života na Zemi má jen ve svých rukou. Proto se nová chiliastická předpověď ozvala až v roce 2012, avšak záhy zdegenerovala do podoby scénářů béčkových filmů.
Až letos v lednu někoho napadlo, že postrašit Západ klimatickou apokalypsou by nemusel být tak špatný kšeft. Byl to nejspíše dobrý znalec historie, protože zkombinoval několik historických témat. Tou první byly Dětské křížové výpravy z roku 1212, které měly osvobodit Jerusalém z rukou nevěřících, druhou postava Johanky z Arku, která od svých 14 let slýchala hlasy a po svých sedmnáctinách se vydala osvobodit Francii od Angličanů.
Letos na Světové ekonomické forum do Davosu přijela šestnáctiletá švédská aktivistka Greta Thunberg a vystoupila s emotivním projevem, jehož mottem je sdělení „Náš dům hoří!“ Ctěnému shromáždění slíbila, že je bude strašit, burcovat a děsit tak dlouho, dokud nezachrání naší planetu. Nepřítel, se kterým musíme bojovat, je děsivý, rafinovaný, všudypřítomný a černý jako saze. Ano, jde o uhlík a jeho sloučeniny, které ohřívají zemské klima. A máme na to pouhých dvanáct let.
Každý pátek nejprve ona sama, a nyní již statisíce jejich následovníků se vydaly na dětskou křížovou výpravu, která ochladí naši planetu a zabrání jejímu zničení globálnímu oteplování. Na námitku, že by pro ně i pro naši civilizaci bylo užitečnější, kdyby studovali a posléze vynalézali a vyráběli nové technologie, zaznívá chiliastická odpověď – není-li jistá budoucnost Země, je zbytečné studovat.
Když mladí klimatičtí aktivisté se svými požadavky uspějí, asi se jim nepovede kýžené planetární ochlazení (pokud nepřijde nová doba ledová). Zato spáchají dokonalou technologickou sebevraždu naší civilizace, kterou umocní svou budoucí nevzdělaností. Ale historie jako matka moudrosti přinesla jiný, pravděpodobnější scénář. Někteří účastníci dětských křížových výprav se nakonec do Jeruzaléma dostali – jako otroci. Organizátoři dětských pochodů je nalodili a pak prodali muslimům. Johanku upálili. To ten uhlík v polenech popravčí hranice…
