Mýty kolem jaderné energetiky – útok letadlem

Uveřejněno dne 19 června 2019 000 11:32
Co by se stalo, kdyby na jaderný reaktor spadlo letadlo, unesené teroristy? Může se stát jaderná elektrárna cílem teroristického útoku?

Další z mýtů, které vědomě šíří odpůrci jaderné energetiky, jsou zvěsti o nebezpečí, které hrozí při zničení jaderného reaktoru během teroristického atentátu – například při útoku uneseným letadlem.

Teroristé by tak vlastně ani nemuseli krást jadernou bombu, říkají, stačilo by jim, aby unesli letadlo a nechali ho cíleně spadnout na jadernou elektrárnu. Víme, že útoky letadlem byly kdysi úspěšné. Teroristé jimi zničili budovy v komplexu World Trade Centra v centru New Yorku, o úspěšném útoku na budovu Pentagonu nemluvě.

Poškozená jaderná elektrárna by pak podle odpůrců “jádra” zamořila celé široké okolí (ne-li rovnou celou Evropu) unikající radioaktivitou. Všichni přece máme v neblahé paměti zkušenosti se zničeným černobylským reaktorem.

Co by se ale mohlo skutečně stát při pádu letadla na jaderný reaktor takového typu, jaké jsou v provozu ve střední Evropě?

Jedna velice dobrá zpráva

Jaderné reaktory nemohou explodovat tak, jako to dělá jaderná bomba. Obě zařízení jsou diametrálně odlišná. Zatímco bomba je konstruovaná tak, aby vyvinula v pokud možno co nejkratší době pokud možno co největší teplotu (a zkázu), je jaderný reaktor velice komplikovaný systém, který se snaží o opak – hladina energie, kterou dodává, má být kontrolovatelná. K tomu se používají různá a velice důmyslně promyšlená zařízení, která ho chrání před přehřátím. Sám reaktor se u dnes běžně využívaných typů nachází uvnitř betonové schránky, která ho chrání před poškozením.

Jinými slovy – unesené letadlo by padalo na velice pevný a stabilní betonový bunkr, ve kterém je jiný betonový bunkr, ve kterém stojí trezor s jaderným palivem. Letadlo běžného typu nemá dost energie na to, aby zničilo všechny ochranné betonové schránky.

Celá věc má přesto jeden háček. Podobný útok může způsobit poničení technologie, která zajišťuje chlazení reaktoru.

Následnou situaci můžeme pak spíše přirovnat k nehodě na jaderné elektrárně Fukušima – než ke katastrofě v Černobylu. Uvnitř obalů reaktoru by (v případě nedostatečného chlazení) mohlo dojít k (ovšem relativně pomalému) tavení vnitřních materiálů. Vznikala by přitom vysoce radioaktivní a zprvu na schránku reaktoru omezená láva. Další vývoj by pak závisel na tom, jak rychle se podaří znovu obnovit chlazení reaktoru. V nejhorším případě by se počítalo s protavením všech betonových obálek reaktoru. To je sice velice nepříjemná věc – s jadernou havárií v Černobylu se to ale nedá srovnat ani co do rychlosti a nezvladatelnosti – ani co do množství radioaktivních látek, které by se mohly přitom uvolnit do okolí. Kontaminace by zůstala jen lokální a omezená na nejbližší okolí reaktoru.

K lidským obětem by nedošlo

… a právě proto teroristé raději vybírají jiné cíle. Proč cílit na trezor v několika betonových bunkrech a navíc hlídaný velice efektivním systémem? Daleko jednodušší je nasměrovat hypotetické unesené letadlo na plně obsazený fotbalový stadion v průběhu nějakého důležitého zápasu – nebo rovnou znovu na nějakou důležitou výškovou budovu. Teroristům jde zpravidla o co největší efekt a co největší množství lidských obětí. Nabízí se jim nespočet cílů, které nejen že jsou pro ně zajímavější – ale nejsou chráněny žádnými ochrannými systémy.

Každé průměrné chemické továrně, která vyrábí jedy, podle mě hrozí daleko větší nebezpečí, že ji někdo zneužije k teroristickému atentátu, než je tomu u jaderné elektrárny. Jaderné zdroje v atomové elektrárně jsou zkrátka (naštěstí) velice špatně přístupné – a samotné elektrárny se staví v relativně málo osídlených oblastech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist