Trpělivá likvidace zbytků svobod: Hon na kuřáky v dalším kole. Kdo za tím stojí? Salámovou metodou proti všemu co se hýbe a nehnije. Čím můžeme krmit prase? Dobrý den, pane Orwelle…

Uveřejněno dne 6 srpna 2019 000 13:10

Hon na kuřáky v Evropě vstoupil do dalšího kola. Největší tajtrlík regionu, Švédsko, vymyslelo další obrpitomost. A militantní ultraantikuřáci počkají až si to sedne, a pak to budou požadovat taky s tím, že jinde už je to běžné.

Tím novým švédským nařízením je zákaz kouření před restauracemi. Tedy v jediném možném místě kam byl návštěvník kuřák ultimativně vykázán a kde si mohl ještě zapálit. Celá tahle šaškárna je opět doprovázena lživým farizejským kňouráním, že jde jen o ochranu bezbranných nekuřáků před zlotřilými ataky bezohledných kuřáků. Ve skutečnosti však jde o zlomení svobodné vůle člověka, další ukázku zpupné centrální moci a diskriminace v přímém přenosu.

Bojovníci proti zdravému rozumu 

O diskriminaci sekundárním způsobem jde v každém případě. Chcete-li eliminovat určitý druh lidí, nezakážete vstup přímo jim, ale vezmete nějakou jejich zálibu či potřebu a zakážete tu. Pokud bych nechtěl ve své provozovně maminy se žvatlajícími miminy, zakážu vjezd a parkování dětských kočárků v místě a okruhu 15 metrů od něj s tím, že vadí volnému průchodu ostatním návštěvníkům. Místo toho, abych vyhradil prostor pro kočárky. Jak jednoduché, že? Nechápu, proč zákazníci vstupující do restaurací jsou uchráněni od hloučku kuřáků, kdežto jiní zákazníci, třeba obchodu s oděvy, nebo knihkupectví ne. Jsou snad méněcenní? Ne, méněcenní jsou podle moderních kazatelů morálky právě ti kuřáci. A proto jim zakážeme navštěvovat restaurace a tím je zlomíme jako sirky.

Selská logika říká, že pokud chci oddělit dvě nesourodé skupiny od sebe udělám to tak, že každé z nich vymezím a definuji její prostor. A tak tu máme vyhlášky na to, jak má vypadat a jaký režim splňovat prostor pro koncerty, taneční a diskotékové sály, závodní okruh a třeba i plovárna. Jen kuřácká putyka, nebo kavárna není ustavena. A nejen to. Jsou dokonce výslovně zakázány. Tedy pardon, nejsou zakázány primárně, ale opět sekundárně. Kuřácká putyka může samozřejmě vzniknout, ale nesmí se v ní nalívat žádné pití stejně jako v kuřácké kavárně se nesmí podávat žádné kafe.

Není náhoda, že za všemi těmito likvidačními protikuřáckými zákony ve všech zemích stojí, jak jinak, než levičáci. Ti věční závistiví bojovníci proti zdravému rozumu. Naposledy takto zakdákali v Rakousku, kde po zakolísání a rozkolu pravicové vlády prosadili ihned jako první zákaz kouření podobný tomu u nás. I zde se naplno projevilo, že na co levičák sáhne, to buď chcípne, nebo shnije. Zpravidla však obojí.

Čtěte ZDE: Zákon o plošném zákazu kouření v restauracích: Ani boj za zdraví, ani proti kuřákům – ale za novou totalitu. Stát opět sahá na soukromý majetek. Bolševici všech zemí se opět spojili. Ve „zdravém“ vězení na věčné časy?

Trpělivě likvidovat 

Celá tahle estráda se zlomením svobodné lidské vůle má ještě jeden zajímavý rys. A tím je nebetyčná lživost průhledná jak láhev vodky. Oni ti inženýři lidských duší netvrdí oficiálně, že chtějí kuřákům zakázat jejich laskominu, probůh to ne, vždyť přeci máme demokracii, že? Oni mají jen za cíl během několika málo let vymýtit kouření ve společnosti úplně. Z toho už je patrné, že pouze o nějakou prostou ochranu nekuřáků jim rozhodně nejde. Tady jde opět o stvoření nového typu člověka tak, jak se o to pokoušeli nacisté a komunisté – jen poněkud brutálnějšími prostředky. 

Protože jak něco zlikvidujete, aniž byste to rovnou zakázali? Levicoví demontážníci v tom mají jasno: trpělivým vysvětlováním, osvětou a změnou společenského klimatu. To už zkoušeli a pohořeli. Po zákazu reklamy na tabákové výrobky, prý kvůli dětem, stoupl počet dětských kuřáků a jejich průměrný věk naopak klesl. Den první ochutnávky cigarety se pak prudce posunul ze čtrnácti na dvanáct let. Po masivní protikuřácké osvětě pak vzrostlo zastoupení žen kuřaček v populaci. Sice krásná práce, ale tudy fakt cesta nevede. Nastupuje tedy vydírání typu ano, můžeš kouřit dle libosti, ale nikde. Připomíná to lupiče v bance, který drží pokladníkovi před trezorem pistoli u hlavy a trpělivé čeká, jak se onen nebožák sám dobrovolně rozhodne.

A přijde den, kdy se další krok této lobotomie svobodné vůle dostane i k nám. A nejen ten. Tak samozřejmě, že můžete jít kdykoliv nakupovat do supermarketu. Ale jen tehdy kdykoliv, kdy vám to určíme my. A to ještě zvažujeme, že budeme rozhodovat do kterého. Samozřejmě, že si vaše dítě může v bufetu koupit cokoliv. Cokoliv ze tří věcí, které jsou tam povoleny. Jistěže můžete mít doma jakýkoliv kotel, který vám určíme a topit v něm čímkoliv, co vám schválíme. Jistěže své prase můžete krmit zbytky z jídelny, jen to nesmí být zbytky a ne z jídelny. A samozřejmě, že můžete provozovat nonstop bar. Jen nesmí mít otevřeno 24 hod. v kuse a musí to být herna. 

Dobrý den, pane Orwelle, je libo šňupeček tabáku?

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist