ZELENÁ NEMOC ROZUMU

Uveřejněno dne 6 srpna 2019 000 13:12

Parlamentní opozice se pokusila zastavit přidávání biopaliv do benzínu a nafty, bohužel neúspěšně, vláda agropodnikatele s podporou socdemokratů a komunistů hlasování těsně vyhrála.

Je to smutné, ba dokonce absurdní. Česká legislativa je podřízena Evropské unii a tak stipuluje povinný desetiprocentní podíl v pohonných hmotách: 4,1 procenta biosložky do benzínu a 6 procent do nafty do roku 2020. Nové nařízení EU z roku 2009 sice umožňuje (konečně!) biopaliva vyráběná z obilí, kukuřice a řepky nahradit plynem z biomasy, z odpadu jako je sláma, štěpka, použité jedlé oleje nebo genetickým pěstováním řas a podobně, ale toho není na splnění limitu dostatek.

Zákon a jeho zdůvodnění připravili Piráti velmi důkladně a věcně, škodlivost biopaliv je evidentní, ale museli vědět, že jimi citovaný unijní návrh rozvoje užitečnějších technologií je kouřová clona, deset procent je deset procent. Je hezké protestovat proti Babišovi, ale on je zplozencem Bruselu.

Obnovitelná paliva, na rozdíl od slunečné a větrné elektřiny, při započtení všech energetických nákladů produkují dokonce více skleníkových plynů a jiných škodlivin než spalování fosilních pohonných hmot. Už v devadesátých letech se tím zabýval fyzik a chemik Paul. J. Crutzen, specialista na skleníkové plyny a jejich vliv na atmosféru (Nobelova cena, 1995) a proti rozhodnutí Evropské komise dotovat biopaliva (2006) ostře v roce 2007 protestoval. Dostal odpověď, že co je v Unii schváleno se nemění.

Od té doby se k němu přidalo mnoho vědců po celém světě a nakonec znejistěly i ideologické strany zelených. Pěstování zemědělských plodin, zejména řepka) je totiž náročné na umělá hnojiva z ropy, má vysoké energetické náklady (opět z fosilních zdrojů) na zpracování, dopravu i mixáž a tak ve výsledku škodí hlavně kvůli emisím kysličníku dusného, jenž má 320krát mocnější skleníkový efekt než oxid uhlíku, na který se výlučně zaměřila Unie.

Stejný problém způsobila podpora nafty. Podle studie Evropského institutu životního prostředí má „využití biopaliv v dopravě zhruba o 81 až 167 procent negativnější dopad na životní prostředí, než využití paliv fosilních“.

A nejde jen o emise, monokultury poškozují krajinu, dochází k úbytku vody a zdražování potravin především v chudých oblastech světa. Dotace ničí konkurenční prostředí. Import biopaliv likviduje dešťové pralesy v Indonésii, ale i v Anglii před pár lety vypukl skandál, když se zjistilo, že přísné emisní limity vedly vedení jedné uhelné elektrárny k dovozu miliardy tun stromů z Kanady, zatímco britská vláda hodlá proti globálnímu oteplování vysázet dvě miliardy dřevin.

V roce 2010 pochopila i Evropská komise, že s obnovitelnými palivy to není jednoduché a nechala si vypracovat vědeckou studii, kterou pak odmítala dlouho publikovat. Jak prohlásil už před lety Crutzen, kdyby nedělala nic, ušetřily by se miliardové dotace a neškodilo životnímu prostředí.

A aby se vlk nažral a neomylnost budovatelů bezuhlíkového světa byla zachována, počítají činovníci Komise se sníženým podílem „první generace“ obnovitelných paliv do roku 2030 a mluví o „nezbytí podporovat výzkum a vývoj pokročilých biopaliv, která nekonkurují potravinářským plodinám a navrhují podrobněji zkoumat vliv různých druhů plodin na přímé i nepřímé změny ve využívání půdy.“

Zní to hezky, ale pěstovat na betoně se nedá a „druhá generace“ biopaliv neexistuje. Orné půdy na světě valem ubývá a spotřebitelů stále přibývá.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist