Gréto, jdem na to

Z klimatického brainstormingu v New Yorku, na nějž míříš, zcela jistě vzejde přehršel excelentních myšlenek, jak globální oteplování zpomalit, nebo dokonce i zastavit. Já sice nemám v plánu se summitu zúčastnit osobně, ale ráda bych hodila do placu několik inovativních návrhů, a ambiciózních opatření. Mohu Tě požádat, abys je na konferenci přednesla místo mne?

1) Ze všeho nejdřív je nutné zacpat jícny všem sopkám. Množství sajrajtu, které nezodpovědně vypouštějí do vzduchu, je naprosto neúnosné.

2) Hned poté zasypeme Yellowstone, údolí Waimangu a všechna místa, kde matička Příroda (rovněž nezodpovědně) ulevuje svým větrům. Ovzduší tak zbavíme škodlivých plynů, vycházejících nejenom ze smrdutých děr v zemi, ale i z výfuků aut a autobusů, neboť tam přestanou jezdit turisté. Pravda, peníze za vstupné budou trochu chybět, ale na druhou stranu ušetříme za mzdy nyní již nepotřebného personálu. O jeho sociální podporu v nezaměstnanosti, podobně jako o eliminaci zbývajícícho finančního schodku v rozpočtu, se postarají daňoví poplatníci.

2a) Výjimkou budiž několik spolehlivých gejzírů, kupříkladu Old Faithful. Ty spoutáme a využijeme k výrobě elektřiny na pohon elektromobilů, současně se solárními panely a větrnými turbínami, jimiž zaplníme polovinu zasypané plochy. (Co, že větrné turbíny zabíjejí netopýry a ptáky? Bah, humbug! Prosim vás, kdo potřebuje nějaký ptáky? A netopýři jsou stejně na odchodu, i s těmi jejich bílými nosy). Druhá polovina by mohla sloužit jako pohřebiště starých baterií z výše zmíněných vozidel, ale k tomu je třeba provést rozsáhlou vědeckou studii, a pak získat souhlas parlamentu. Jestli ovšem Yellowstone bouchne dřív, než tyto kroky stačíme uskutečnit, body 2) a 2a) se automaticky ruší.

3) Ve městech zlikvidujeme co nejvíc parkovacích míst. Ta zbylá nelidsky zdražíme, a z veřejných parkovišť, vzdálených od centra minimálně dvacet pět kilometrů, vybudujeme cyklostezky a cestičky pro pěší. Alternativní, ekologicky šetrné dopravní prostředky, eg. jízdní kola, segwaye, koloběžky, šlapací autíčka atp. se doporučuje vozit ssebou, o možnosti jejich půjčení na parkovišti se doposud diskutuje. Nejžhavějším bodem je stanovení přiměřených půjčovních cen, aby se vozítka nekradla.

4) Kreativní změny učiníme i ve veřejné hromadné dopravě. Elektrické autobusy pomalujeme motivačními hesly, k čemuž použijeme bezolovnaté barvy, a signifikantně rozšíříme tramvajovou a vlakovou síť. V lokacích, kde kolejová vozidla zavést nelze, nebo kde jsou lidé extrémně ekologicky uvědomělí, zajistí místní orgány dopravu multisedadlovými žebřiňáky, taženými výhradně koňmi (volové prdí moc metanu).

5) Ze stejného důvodu zredukujeme chov dobytka; tofu je zdravější než stejk, a maso dnes umíme dělat v laboratoři. Tím zabijeme čtyři mouchy jednou ranou: Nadále vylepšíme kvalitu ovzduší, posílíme zdraví občanů, snížíme obezitu, a zasadíme smrtelnou ránu farmaceutickému průmyslu, jelikož ti zloději přijdou na mizinu.

6) Razantně omezíme leteckou dopravu. Totální zákaz dostanou environmentalisté, létající privátními eroplány po celém světě na konference, kde přednášejí o klimatických změnách. Ostatní musí měsíc před zamýšlenou cestou písemně požádat o palubní lístek, a uvést podrobnosti o důvodu cestování. Do prčic, kdyby bratři Wrightové zůstali u pouštění draků, a Kryštof Kolumbus neobjevil Ameriku, každý by seděl doma na zadku, a nikam by nelítal.

Tak tady to, Gréto, máš. Já bych těch návrhů měla ještě hafo, jako přidat práci atomu, přestat prodávat vodu v plastických lahvích a zboží v nedobytných obalech, zakázat lesní požáry, používání svíček a topení uhlím či dřevem, a grilování povolit pouze o víkendech, od čtyř odpoledne do sedmi večer. Ale nechci přetěžovat mozkové závity mladých ekologů, kteří – místo aby zaměřili pozornost tam, kam patří – bojují proti globálnímu oteplování školními stávkami, a sit-in protesty.

Přesto však uznávám, že jejich snaha začíná produkovat kladné výsledky. Vždyť kdo by si před deseti lety pomyslel, že zanedlouho ssebou bude nosit hrneček na kafe, a brčko?

A proto, milá Gréto, jen tak dál! Po obdržení Nobelovy ceny míru se do školy už vracet nemusíš, a na svou kampaň se můžeš plně soustředit. Jo a doufám, že se neurazíš, když Ti dám malou radu: Kdyby Tě náhodou napadlo poroučet větru a dešti, raději to pusť z hlavy.

O to se v minulosti už pokoušeli jiní kabrňáci.