Oteplování? Žádný CO2, to jen Zelenými zničené lesy a holá pole topí příkonem Temelínů

V ČR vzniká tichý, ale důležitý dissent. Řada skutečných expertů na krajinu, biologii a životní prostředí přednáší a píše o tom, že růst průměrných teplot a nedostatek srážek nemusí být důsledkem „globálních změn klima“ vyvolaných CO2, nýbrž bezprostředním důsledkem středoškolské fyziky a biologie: sluneční záření ohřívá zemi výkonem tisíců Temelínů, což donedávna účinně ochlazovala zeleň – stromy a plevele fungující coby „zelená střecha planety“, přirozená klimatizace.

Jenže za posledních 150 let jsme přišli o obrovské plochy lesů i zeleně na polích – a nastupuje kladná zpětná vazba: suchu vytváří více sucha, zatímco vlhkost přináší více vlhkosti.

Nejsrozumitelněji to vysvětluje docent Pokorný z Botanického ústavu Akademie Věd, který udává i pár čísel:

Nad lesem ráno bývá mlha. Sluníčko totiž svítí do toho lesa, on se chladí výparem vody, pára jde volně nahoru a skoro nasycuje vzduch. Stromy vylučují látky, na kterých se vodní pára částečně sráží. Vlhký vzduch zvolna stoupá, s výškou klesá teplota a o pár set metrů výš se vytvoří mraky a celé to spadne. To jsou ty odpolední deště. Z litru vody se vytvoří 1200 litrů vodní páry, a jak se ta vodní pára pomalu vypařuje, jde nahoru a tam se náhle srazí a klesne tlak. Tím si vysvětlujeme, že lesy přitahují vláhu. Protože s deštěm klesne tlak a přitom se nasaje vzduch odvedle.

Analogicky funguje i ostatní zeleň. Svými kořeny nejprve zadržuje vodu v půdě, takže hned nezmizí, pak si je nasaje do kmenů, stonků a listů a ve vedru začnou vodu pomalu odpařovat, čímž spotřebovávájí energii a chladí v prvé řadě sebe, takže nevznikají teplé stoupavé proudy, a sekundárně tak ochlazují i klima. Co se „látek na kterých se sráží voda“ týče, to jsou úplně obyčejné aerosoly, „špína“ a prach v odpařených kapičkách: částice prachu totiž fungují jako kondenzační jádra, tj. počátek dešťových mraků.

Oproti tomu holé plochy fungují úplně jinak – sice také vodu odpaří, ale vytvoří silné stoupavé proudy díky kterém z ní nevzniknou mraky nikde poblíž, nýbrž je voda „exportována“ vysoko do atmosféry, kde ji uchopí vzdušné proudy a odnesou ji vypršet do oceánů. Tím krajinu vysušují namísto aby zavlažily. Opět docent Pokorný:

Oproti tomu na velkém sklizeném poli, které má 40 stupňů povrchovou teplotu a vzduch o dvacetiprocentní vlhkosti obsahuje deset gramů vody v kubickém metru, probíhá jiný proces: ohřátý vzduch stoupá vzhůru rychlostí několika metrů za sekundu, při rychlosti jeden metr za sekundu pošle jeden ohřátý metr čtvereční za hodinu vysoko do atmosféry 36 kg vody. Přehřáté plochy posílají vysoko do atmosféry desetkrát, někdy až stokrát více vody, než co vypaří les.

(…) Za slunného dne ohřívají odlesněné plochy na Šumavě vzduch výkonem 45 000 Megawattů, tj. desítek Temelínů.

Proč tomu tak je? To se dočtete v kapitole o meterologolii každé učebnice pilota, např. já cituji z Učebnice pilota od nakladatelství Svět křídel:

Na fiktivní horní okraj atmosféry dopadá sluneční energie, na každý čtvereční metr teoreticky přichází záření s výkonem 1373 W. Záření, které dále prochází atmosférou adopadá na zemský povrch, je však vzduchovým obalem Země oslabeno … Díky tomu a díky velice různorodým charakteristikám povrchu dochází k nerovnoměrnému zahřívání povrchu Země a tím jsou určeny podmínky pro vznik velké většiny atmosferických jevů.

Místa, kde vzniká termika, mají jednak takovou barvu, která umožňuje zvýšený příjem tepelné energie, tedy tmavou. Ale nezáleží jen na barvě, důležité jsou také další charakteristiky terénního podkladu nebo zástavby: čím rychleji se dokáže terénní podklad prohřát, čím vyšší je tepelný kontrast mezi ním a jeho okolím, tím častěji a snadněji nad takovým místem termický stoupavý proud vzniká.

Rychlost ohřevu podkladu – a tedy její teplotní kontrast s okolním, a tedy vznik stoupavých termálních proudů – určují zejména dvě veličiny: albedo, tj.poměr mezi tím, kolik slunečního záření daný povrch pohltí a kolik odrazí (dokonalé zrcadlo by mělo albedo=1), a měrná tepelná kapacita, tj. kolik energie je potřeba k ohřevu dané látky o 1°C.

Jak vidíte, holá půda je úplná katastrofa: pohltí až 95% slunečního záření a vzápětí je vyzáří jako teplo. Asfalt je ještě horší, proto jsou města „tepelné ostrovy“ a je v nich vedro k nežití. A lesy by teoreticky neměly být o mnoho lepší: odrazí jen 10-20 % přijatého záření a měly by se rychle prohřát. Někteří Zelení kvůli tomu dokonce navrhují plošně kácet lesy ve jménu „boje proti globálnímu oteplování“, aby se zvětšilo průměrné albedo terénu!

Tak by to fungovalo, kdybychom měli mrtvé makety lesů – např. se stromy z plastu. A mezi zemí a korunami se skutečně vzduch může ohřívat. Jenže stromy jsou živé, takže to napravují:

• pohlcené záření použijí pro fotosyntézu
• když se zahřejí, pumpují a odpařují vodu – „inteligentně“, aby měly optimlní teplotu
• mezi stromy a korunami vzniká turbulentní proudění, které rozhání tepelné bubliny a ochlazuje vzduch
• stromy odparem vody s kondenzačními jádry vytváří mraky, které odráží až 80% záření zpět do vesmíru

Mizení vody ovšem není jediný problém, který přehřáté holé plochy půdy způsobují. Zejména hory ovlivňují proudění vzduchu – tím, zda okolní vzduch zahřívají nebo ochlazují, určují zda bude za hřebenem stoupat, nebo klesat. Kopce a hore umí vytvářet stoupavé nebo klesavé vzdušné proudy. Dovolím si poslední citaci docenta Pokorného, píšícího o vlivu Šumavy, poničené kůrovcem a ponechané bez obnovy kvůli ideologii Martina „jsem přítel kůrovce“ Bursíka, na klima daleko za Šumavou:

Já si nemohu dovolit vědecky tvrdit, že kvůli Šumavě vysychá Plzeňsko, není to ale vyloučeno. Lidi z Plzeňska mi říkají: Nám začal foukat vítr naopak. Místo západního větru máme větry z východu. Přičemž ten západní, atlantský, přinášel vodu a ten východní, z vnitrozemí, sucho.

Zničení lesa s jeho klimatizačními účinky může opravdu změnit váhy na pomyslných miskách vah, a způsobit dalekosáhlé následky.

Zeleň celosvětově mizí

Historie zaznamenala údajný výrok Kryštofa Kolumba, když připlul na Jamajku:

Tady prší každé odpoledne, jako pršelo na španělských ostrovech, než jsme je odlesnili.

Právě odlesnění a intenzivní pastva se považují za hlavní příčiny toho, že jsou dnes Balkán, severní Afrika a Střední Asie polopouštní nebo suché. Je například všeobecně uznávaný fakt, že Sahara kdysi nebyla poušť, nýbrž úrodné, zelené a hustě osídlené území luk a pastvin.

Vědci se neshodnou v hypotézách, proč se z ní poušť stala a jak rychle: někteří – jako Goddardův institut NASA – říkají, že to je pouze díky globálním změnám klimatu způsobeným změnou zemské osy, a poušť vznikla během maximálně pár století. Jiní vědci to však na základě nejnovějších sedimentologických průzkumů zpochybňují: říkají, že Sahara vysychala asi 6000 let, až se teprve před zhruba tisíciletím stala úplnou pouští, jakou známe dnes. A toto vyschnutí způsobili pastevci, jejichž stáda „sežrala zeleň“, tím zmizel její „klimatizační účinek“ a nastala kladná zpětná vazba vysychání až k poušti.

Podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství OSN (FAO) došlo jen za posledních 20 let k redukci či likvidaci asi 350 milionů hektarů zelených ploch, což je pro srovnání plocha desetkrát větší než Německo nebo 44násobek rozlohy České republiky.

Izraelská studie z roku 2017 od Y.M. Bar-Ona, R.Phillipse a R.Milo („The biomass distribution on Earth„) dospěla k závěru, že za dobu existence lidstva, tedy za posledních 10 000 let, se množství zelené hmoty na zeměkouli snížilo na polovinu – ale z větší části právě v posledních sto až sto padesáti letech. Tzn. ve stejném časovém rozmezí, kdy rostly průměrné teploty a zároveň i množství CO2 v atmosféře.

Kdo nám ničí pole? Agrokolchozy maximalizující efektivitu bez ohledu na následky

V Evropě nám nijak výrazně nenarostla plocha zemědělské púdy již mnoho dekád, ne-li pár století. Tak co se změnilo? Způsob hospodaření – a zejména pesticidy.

Teď budu citovat prozměnu Ing. Šímu, skutečného ekologa, který narozdíl od aktivistů celý život pomáhá přírodě praktickou činností a nyní s kolegou Kavkou objíždí republiku s přednáškou „za klimatické změny může úbytek zeleně:

Ještě před padesáti, šedesáti lety byla krajina z hlediska struktury mnohem pestřejší, prakticky neexistovalo holé, nahé pole. Vždycky na něm zůstalo něco zeleného, nějaká organická hmota. Jednak to bylo tím, že sedláci neměli prostředky na likvidaci plevele jako dnes, jednak pod pšenicí, žitem nebo jinou obilninou v minulosti zhusta rostl jetel nebo vojtěška. Když přišla sklizeň a obilí se odvezlo, pole často zůstalo zelené.

Současně byla skladba krajiny daleko pestřejší, paleta pěstovaných plodin byla širší, krajina byla sklízena mozaikovitě a průběžně, navíc šetrnějšími technologiemi. Sjednocení dozrávání pomocí pesticidů neexistovalo, byly velké krajové rozdíly v pěstovaných odrůdách, a celkově byla půda lépe využívána.

Víte, co je to „sjednocování dozrávání“? Když pesticidy jako Roundup pokropíte nikoli plevel, ale noprmální rostlinu, ta v pudu sebezáchovy nasměruje veškerou zbývající životní energii do dozrání semen. Dnešní „agrokolchozy“, jak jsou trefně nazývány obrovské korporace ex-socialistické nomenklatury v čele s Babiši a Tomany, se nehodlají obtěžovat s postupným sklízením více polí. Takže jednoduše nezralou pšenici pokropí Roundupem, ta uměle „dozraje“ všechnu najednou a kombajnista to zválcuje.

A protože se díky Zeleným, kteří skrze EU vynutili „biopaliva“, všude pěstuje jen ta samá řepka, ta samá kukuřice a na zbytku ta samá pšenice, všechna pole se stejnými plodinami jsou díky „sjednocování dozrávání“ naprosto holá ve stejnou dobu – čímž vznikne obrovská plocha krajiny, která opět brutálně topí a vysušuje:

Pokud při sklizni najednou zbavíte pole veškerých rostlin, zůstane prakticky vysušená poušť, která má jedinou funkci, a to absorbovat a následně vyzařovat obrovské množství tepla (až 100 wattů na metr čtvereční) do ovzduší. Spočítali jsme, že už 2000 hektarů takových polí má tepelný výkon, srovnatelný s výkonem jaderné elektrárny Temelín. A teď si spočítejte, kolik takových Temelínů dnes takzvaně topí v Česku a kolik na celém světě.

Bolševičtí kolchozníci, kteří privatizovali východoevropské zemědělství a získali moderní techniku a chemii, a Zelení fanatici odhodlaní „dělat aktivismus“ za každou cenu bez ohledu na dopady – to způsobilo erozi, odzelenění a vysychání polí.

Kdo nám ničí lesy? Zelení aktivisté a EU.

Lesy byly v Evropě zdevastovány v „Době temna“ a středověku, kdy padly za oběť palivovému dříví, stavě domů a hlavně lodí (vida: kdy byly vykáceny lesy ve Španělsku a kdy přišla Středověká Teplá Perioda?), ale Marie Terezie nařídila jejich obnovu a udržování a lesy obnovila. Totéž se stalo prakticky v celém německojazyčném prostoru: lesy byly systematicky obnoveny jako hospodářské se sekundární rekreační funkcí, a svědomitě spravovány – skoro by se chtělo říci „trvale udržitelně“. Jenže pak přišli Zelení a začali lesy systematicky ničit.

Vzpomínáte na Bursíkovu přítelkyni, Kateřinu „biomasu“ Jackques? Biomasa není ani omylem směšná. EU je zahrnuli do „obnovitelných zdrojů“, k jejichž procentuálnímu podílu na energetice se zavázala – a tak se ve jménu „náhrady za uhlí“ začaly kácet tisíce hektarů lesa, jak v Německu, tak v USA na export. V německu vykácené a spálené lesy tvoří 40% biomasy, jenže se zavázalo do roku 2038 přestat spalovat uhlí – a plynové elektrárny ty uhelné nemohou nahradit, ne když si Němci zrušili JE. Takže za oběť těmto „zeleným závazkům“ padnou další desetitisíce nebo statisíce hektarů lesů. Tak jsem se poprvé dověděl o tomto zeleném zločinu: když jsem četl chvalozpěv na rekonstrukci německé uhelné elektrárny, která měla spálit přes 10,000 akrů lesa ročně.

Do Británie se dřevěné peletky vozí z USA, kde to berou šmahem a dochází k vysušování mokřin a vzniku holých plání: za oběť „biomase“ má padnout 170 tisíc akrů lesa, a jen v roce 2013 exportovaly USA do Evropy na 3000 tun pokáceného dřeva na spálení.

Konkrétní příklad najdeme blízko, na Slovensku. Bývalá uhelná elektrárna Vojany nyní „zezelenala“ a spaluje dřevo – ročně jej spálí 160,000 kubíků, a Slovensko jako stát ročně na „energetické využití“ spálí 3,5 milionu kubíků dřeva. A má být hůře, protože Slovensko má závazek podílu OZE na výrobě elektrické energie, a když solární panely a větrníky nefungují spolehlivě a na další přehrady není místo, lesy se vždycky dají vykácet aby úderníci splnili plán. Slovenská vláda tak cílí na závazek 14% elektřiny z biomasy, a chce navýšit těžbu a spalování lesů na 4,7 milionu kubíků ročně.

Ale Zelení ničí lesy i jinak: slavnými bezzásahovými zónami. O ty se dodnes vede intenzivní debata, kdy Bursík a podobně ideologicky ladění fanatici je prosazují bez ohledu na kontext a reálie (homogenní hospodářský les, převážně smrková výsadba). Teoreticky to mělo fungovat: stromy sežrané kůrovcem měly shnít, změnit se na biomasu, v té měly vyrůst nové stromečky a vše mělo být přirozené. To mělo jediný háček: opět teplo. Kůrovcem sežrané oblasti, obklopené vykácenými „sanitizačními“ pruhy holé země, aby kůrovec nepřeletěl na zdravé stromy, ztratily „klimatizační efekt“ a vláhu a půda má teplotu až 50°C, takže stoupavé proudy odnesou vlhkost pryč. Zničené kmeny tedy oschly, namísto aby shnily a poskytly humus pro růst mladých stromků. A šumavský les zasažený kůrovcovou kalamitou a orkánem Kyril se pořád neobnovuje – ačkoli Zelení pilně falšují fotky extrémně selektivním výběrem hrstky oblastí a prohlašováním maliní za obnovený les.

Německo teď na boj s kůrovcem nasadilo i armádu, zato naše MŽP se Bursíkovsky nejen drží ideologie „bezzásahovosti“ za každou cenu, ale dokonce chce rozšířit bezzásahové zóny aby Šumavu odlesnilo, vysušilo, oteplilo a dorazilo úplně. S potenciálně katastrofickými následky pro celou ČR:

To už správně formuloval dnes devadesátiletý profesor Jeník, že Šumava je rozhraní mezi atlantským a vnitrozemským klimatem, a že když uschne, může to pro klima v Čechách mít dramatické následky. Už takhle sem voda od západu přichází tak tak, protože všude mají přehřáto. Tuhle mají velké pole, tamhle odlesněno, jinde zastavěno, zabetonováno. A ztráta vysokého chladicího lesa na Šumavě je pak ta pověstná kapka, která to může kvalitativně zvrátit na špatnou stranu.

Pár myšlenek závěrem

Za ztrátu zeleně nemůže zdaleka tolik evropský průmysl, protože ten tu byl sto let na víceméně té samé ploše. Lesy byly v tomto a minulém století drancovány v Jižní americe a Asii. U nás v Evropě drancování začalo teprve díky zelené politice, která začala dotovat pěstování řepky na polích a kácení lesům pro splnění kvót na „obnovitelné zdroje“ – a pak také praseckým přístupem „agrokolchozů“ sociopatů jako >soudruh bolševický ministr zemědělství Toman, pardon, respektovaný velkopodnikatel a valký přítel soudruha Babiše, kteří nevlastní pronajatou půdu a tudíž je jim úplně jednok, jak ji ničí – a masové nadužívání a zneužívání pesticidů je jejich hobby. Z cizího krev neteče.

Korelují nám tři veličiny: růsty a oscilace teploty, růst PPM CO2, a masivní odlesňování a ničení zeleně.
Z těchto tří veličin nezvratně víme, že zeleň má klimatizační a stabilizační účinky a její ničení se tedy musí projevit růstem teplot a nestabilitou počasí – ale mezinárodní panel pro klimatické změny IPCC zcela ignoruje vliv odlesňování a ničení zeleně, který se musel projevit, a za dominantní a nejdůležitější příčinu změn teplot prohlašuje nárůst PPM CO2. Není divu, že vědci-autoři, klimatologové podílejících se na prvních zprávách IPCC, z panelu odstoupili a kritizují jej.

Nakonec je ale úplně jedno, zda je CO2 má nebo nemá vliv na změny klima: klíčové je, že dostatek stromů a zeleně na statisticky významné ploše země dokáže počasí stabilizovat a naši zemi uchladit minimálně částečně bez ohledu na „změny klima“. „Sucho plodí sucho a vlhko plodí déšť“. Lidové moudro platí kvůli fyzice.

Navíc je tu další extrémně důležitý fakt: vodní pára je tím nejefektivnějším „skleníkovým plynem“, násobně mocnější než CO2 – ale to funguje na obě strany. Vodní mraky odráží sluneční záření zpět do atmosféry a nedovolují mu ohřívat povrch a tím teplotu Země – mraky přeci mají Albedo až 0,8, tzn. odrazí 80% sluenčního záření, tzn. „ochladí“ každý čtvereční metr povrchu Země o nějakých 300 až 960 Wattů sluneční energie, které by na něj jinak dopadly a zahřály jej. Opět platí, že čím méně mrakům, tím větší teplota půdy – a čím méně lesů, zeleně a možná i dýmu z fabrik, tím méně mraků.

Proto bychom „zelenou přikrývku Česka“ měli podporovat v každém případě: zachránit a obnovit lesy před kůrovcem, těžbou na biomasu i jinými Zelenými škůdci; sázet stromy; zazelenat pole jetelem; obnovit remízky, lužní lesy a meze zadržující vodu „v bazéncích“ aby se vsákla. Toto je skutečná ekologie. Toto je péče o přírodu – a zároveň péče o sebe sama.

Buďme rozumní ekologové a nikoli přírodě škodící ekoaktivisté. Namísto zakazování aut, masa a dýchání sázejme stromy a ochlazujme krajinu zadržováním vody v zeleni a jejím kontrolovaným odparem. A nedovolme Zeleným ničit lesy ve jménu falešného „environmentalismu“.

Tudy, obnovou lesů, odparu a dešťových mraků, vede cesta. To je totiž adaptace na reálné změny klima – ať je způsobuje cokoli – namísto škodlivé a neužitečné represe ve jménu údajné „prevence“ změny klima redukcí CO2.

Zdroj