NEMYSLI A CHRAŇ

Uveřejněno dne 16 října 2019 000 12:36
Kdysi jsem tu přiznal (a nemám důvod se s tím tajit), že jako středoškolák jsem byl členem ochranářské organizace TIS. Tuto organizaci za normalizace zlikvidovali komunisté. Asi nejpádnějším důvodem pro její likvidaci byl fakt, že heslem této organizace bylo “Poznej a chraň”, tedy ochrana přírody (případně životního prostředí), založená na vědecké analýze a seznámením se s dostupnými fakty, potřebnými k řešení problému. Což je, pochopitelně něco, co se komunistům absolutně nehodilo do krámu. Do komunisty organizovaného Svazu ochránců přírody jsem nevstoupil a od jeho činnosti jsem se spíše, a to opět na základě analytické úvahy distancoval. Byl totiž jakousi intelektuálnější obdobou současných greténů, “stávkujících za klima”.

NA ÚROVNI VÝUKY

Máme ve spektru otázek takové, které se týkají zlepšování prostředí. Zpravidla jsou formulovány tak, jako “Co byste poradil/a řediteli závodu, školy, starostovi (atd.), pokud se na vás obrátí o radu, co udělat v rámci programu “zdravý závod”, “zdravá škola”, “zdravé město” (atd.).

Jako odpověď chceme jednoznačně slyšet, že první a nejdůležitější věcí je zmapovat problém. Zjistit, co se v dané instituci vyskytuje a nějakým negativním způsobem působí na zdraví lidí, případně jaké mají lidé v místě zdravotní problémy (zejména takové, jimiž by vyčnívali z populačního průměru) a na základě této analýzy vytvořit seznam možných pozitivních opatření. Zcela jistě dalším krokem je zjistit, která ta opatření jsou reálná (ekonomicky únosná apod.), případně smysluplná (např. nebudu investovat do nějakých zásadních oprav oken v případě, že je na příští rok plánována jejich generální výměna za nové) apod. No, a zbydou nám opatření realizovatelná a potenciálně prospěšná. Ještě navíc zdůrazňujeme i to, že má cenu se zabývat i trendy, protože má-li nějaký nežádoucí jev či škodlivý faktor sestupnou tendenci, bylo by zasahování do něj porušením staré známé vojenské zásady: “Nešťourej se v tom, co funguje.” Jistěže se nám může zdát, že je onen trend příliš pomalý, nicméně pak můžeme snadno a rychle dopadnout jak ten chlapeček v básničce F. Hrubína, který si následně stěžuje:

“Zdálo se mi, zdálo,
že mám kuliček málo,
chtěl jsem jich mít víc,
a teď nemám nic.”

Nicméně pořád se u zkoušky setkáváme se studenty, kteří by rovnou dávali kytky do oken a dohlíželi na pracovníky, aby dodržovali bezpečnostní předpisy, přičemž to první zpravidla vztah ke zdraví nemá a to druhé musí být automaticky dodržováno na základě platné legislativy.

OTEPLENÍ

Faktem je, že tento problém si naprosto jasně zaslouží velice podrobnou analýzu, jaká dosud neproběhla. Klimaalarmisté antropogennost současného teplotního výkyvu nikdy neprokázali, protože veškeré jimi podané důkazy byly následně odhaleny jako omyly (v lepším případě), nebo vyslovené lži (což je asi realističtější pohled).

My bychom asi opravdu potřebovali mít nějaký apolitický rozbor celého problému, navíc odhadující i míru našich dosavadních neznalostí a míru vlivu takovýchto neznámých faktorů na klima. Teoreticky by měl být institucí, která by takovýto rozbor vytvořila, IPCC. Problém ovšem spočívá v tom, že IPCC je zřízen OSN a OSN je v současné době již totálně antidemokratická organizace. Naprosto v ní převažují nedemokratické státy. Jen právo veta některých civilizovaných států udržuje alespoň demokratickou fasádu této organizace (a je otázka, zda toto udržování divadelní kulisy “demokratické OSN” je smysluplné a produktivní). Některé z převažujících nedemokratických států sice mají parlamenty, případně další demokratické instituce, ale ty v nich mají prakticky stejnou úlohu jako parlament u nás za komunismu nebo za časů protektorátu (ostatně i nacistické Německo mělo svůj Rechstag). A prakticky všechny tyto státy bojují proti projevům demokracie jak na svém území tak i v zahraničí. A ekologie je zcela jednoznačně antidemokratická ideologie. Ostatně každou chvíli ze strany ekologů slyšíme, že “to a to je tak důležité, že to musí být prosazeno i navzdory demokracii”. Hoax s antropogenním globálním oteplováním zcela jednoznačně poskytuje záminku ke snahám o suspendování demokracie ve “vyšším zájmu”.

Faktem také je, že jak progreduje výzkum na tomto poli (tím nemyslím aktivity bezcenných podvodníků, kompromitovaných v rámci aféry “Climategate”), tak narůstá počet objevů faktorů zcela přírodních, nemajících s antropogenními aktivitami nic společného a současně vedoucích k oteplování. Případně narůstá význam i těch antropogenních faktorů, které se zcela míjejí s produkcí CO2 do atmosféry (například zvyšování pohlcování tepelných paprsků slunečními elektrárnami, protepelný vliv větrníků, zejména umístěných na moři, a mnoho dalších).

REAKCE VEŘEJNOSTI

Všude v levičácké informační sféře, včetně ekologických sdělovacích prostředků, se setkáváme s nevraživostí vůči “zabedněným” občanům, kteří si nehodlají nechat vnutit fašistickou diktaturu pod praporem “boje za klima”. Zejména v zemích bývalého sovětského bloku, kde je vzpomínka na minulý režim ještě velice silná a zahrnuje výrazné procento žijící populace, mající s touto totalitou osobní zkušenost, jsou lidé “zvláště zabednění”, protože nejsou ochotni se zříci nabyté jakžtakž svobody a jakžtakž demokracie (ty země, které se dostaly do EU, nemají plnohodnotnou ani svobodu, ani demokracii) ve prospěch jakési totality pod ekologickým praporem. Navíc totality, která se chová prakticky stejně jako komunisté tam, kde se dostali k moci.

Z tohoto důvodu zejména dospělá veřejnost se odmítá připojit k běsnění ekologických totlitářů. Dalším faktorem je jistě i skutečnost, že řada občanů už začíná pociťovat na vlastní kůži negativní dopad opatření, která ekologičtí totalitáři společnosti vnutili. I celé hnutí “žlutých vest” bylo vyvoláno opatřeními, jejichž záminkou byla ekologie (byť reálně šlo především o přesun financí z kapes občanů do kapes ekofašistů). Konec konců, zlodějský póvl, který vykrmujeme z našich účtů na elektřinu v rozsahu cca 2000 Kč/rok, za údajně ekologické provozování “alternativních” energetických zdrojů, se tou ekologií ohání také.

GRETÉNI

Celé hnutí, jemuž dala jméno švédská dívka s psychiatrickou diagnózou, by se dalo charakterizovat větou, kterou jsem použil jako nadpis tohoto postu.

Středoškoláci jsou jednoznačně vedeni k tomu, aby odhodili jakékoli přemýšlení a “stávkovali za klima”, aniž by měli jakoukoli představu, jaká konkrétní opatření by se měla udělat, kdo by je udělat měl, jaký by to mělo ekonomický dopad a jaký by to mělo dopad na ně samotné.

Faktem je, že některá opatření, které osoby, schovávající se za současné “stávkující za klima”, mají dosti destruktivní potenciál, zaměřený právě proti této generaci. Mohlo by se snadno stát, že řadoví stávkující si vyřvou režim ne nepodobný tomu, kterého jsme se zbavili v roce 1989, a kdy např. cestování budou moci provádět výlučně prstem po mapě, protože bumážku na CO2 produkující cestu od věrchušky, která se po jejich zádech cpe k moci, prostě nedostanou, jako my jsme ve většině případů nedostali od socialistické věrchušky “cestovní doložku”.

Nicméně, pokud sami chtějí žít v nějakém softgulagu, v jakém jsme museli prožít první část života my, byl by to naprosto jejich problém. Klidně ať si pro sebe vyřvou třeba znovuzprovoznění Osvětimi i s plynovými komorami. Problém je ovšem s oním “pro sebe”, protože oni to vyřvávají pro celou společnost, tedy i pro ty, co se zločinci, organizujícími studentské stávky, naprosto nesouhlasí a zejména nesouhlasí s jejich záměry a politickými plány.

Greténi, jakožto zoufale nevzdělaná a snadno manipulovatelná složka společnosti, jsou tedy jakýmsi předvojem, nikoli dělnické třídy, ale třídy “ekologicky uvědomělé”, prosazující nesmysly a zločiny zelené stejně nadšeně a ochotně jako “uvědomělí svazáci / komsomolci” prosazovali před něco více než půlstoletím zločiny a nesmysly definované komunistickou ideologií.

JAK Z TOHO?

Je mi velice líto, ale “stávky za klima” k ničemu pozitivnímu, a to ani v oblasti klimatu, nepovedou. K jakýmkoli pozitivním změnám povede jedině velice důkladná analýza problému, navíc zbavená politických vlivů (tj. je nutno mj. zcela odstínit IPCC, který má jednoznačné politické protidemokratické zadání).
Zcela jistě je možné, alespoň jako předběžné opatření, omezit produkci skleníkových plynů, přinejmenším CO2. bez ohledu na to, zda to má či nemá smysl. Jediným rozumným opatřením je ovšem výstavba dalších jaderných bloků ať už cestou dostaveb a rozšíření stávajících jaderných elektráren nebo cestou stavby zcela nových (vytypovaných míst na území ČR je více). V některých případech by patrně jaderný blok mohl vyrůst v areálu uhelné elektrárny nebo v jeho těsné blízkosti, což by výrazně omezilo náklady na připojení k síti a přechod od uhelné k jaderné energii by zcela jednoznačně znamenal i čistší ovzduší pro bezprostřední okolí. Dalším problémem jsou alternativní zdroje, které nám zkušenost sousedního Německa zcela jednoznačně radí nepodporovat nebo dokonce cíleně zlikvidovat. Dost se divím při vzpomínce na to, jak nahrabala svého času ČSSD hlasy na základě plánu zrušení poplatku 30 Kč za návštěvu lékaře, že se dosud nikdo neopřel o ty 2000 Kč pro domácnost a nedal si jejich zrušení do volebního programu. Pokud se týká skladování energie, nemáme nic účinnějšího než její skladování do gravitačního potenciálu, což jsou schopny zajistit jednak přečerpávací elektrárny (kterých moc nemáme), nebo zařízení, zvedající mohutná závaží, která by asi fungovat mohla s podobnou (tj. velmi vysokou) účinností.

Rozhodně bychom se ale neměli pouštět v této oblasti do něčeho ekonomicky náročného a navíc silně, z hlediska produkce CO2 energetikou, kontraproduktivního, jako je např. přechod na silně neekologické elektromobily.

Jakmile se půjde do nějakých specifických problémů, měla by to předcházet skutečně velmi důkladná a pokud možno veškerá aspekty zohledňující analýza, protože jinak se velmi snadno dostaneme do stejné situace jako to Německo, jehož “ekologizace” energetiky znamenala drastické zvýšení produkce CO2 energetikou (skoro na úroveň Polska). A je třeba právě to Německo, kde “nová energetická politika” vznikla pod tlakem, využívajícím neexistující riziko z havárie JE ve Fukušimě, předvádět coby naprosto jednoznačný negativní příklad toho, co se stane, když se “nemyslí a chrání”, jak to chtějí lidé, stojící za hnutím greténů.

A je velmi pravděpodobné, že hluboká analýza nakonec zjistí, že antropogenní vlivy na současnou klimatickou odchylku jsou zcela marginální, a že skutečná příčina je zcela mimo náš dosah. Pak velmi oceníme to, že se peníze nevyhodily oknem na “poroučení větru, dešti”, ale zůstaly (spolu s příslušnými prostředky) k dispozici pro přizpůsobení se tomu, co ovlivnit nemůžeme.

Greténi jsou tedy jednoznačně škodící silou, jejichž požadavek “dělejte hned něco” (aniž by bylo jasné, co se má dělat) je naprosto kontraproduktivní a jeho jediným smyslem je přesměrovávat toky peněz jednotlivcům a institucím, které by bez takovéhoto uměle vyrobeného časového stresu nic nedostaly. Ideologie greténů je tedy přímým protikladem onoho TISovského hesla “Poznej a chraň”, které se nelíbilo komunistům a nelíbí se ani jejich nástupcům.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist