Nebe nad New Yorkem zčernalo

Dlouhé černé limuzíny s obsahem motoru přes pět litrů a spotřebou dvacet na sto se těžce prokousávají městským provozem. Spíše popojíždějí, než jedou. V nich zpravidla jeden pasažér v nažehleném obleku musí v umělohmotném interiéru přetrpět kilometrové šnečí tempo vpřed. V okolí sídla OSN se situace zlepší. Silnice jsou uzavřeny ve prospěch černých limuzín a ty tak mohou přefrčet po prázdných ulicích jako lordi. Cenou za to jsou zácpy v přilehlých čtvrtích. Auta stojí, čmoudí a troubí.

Před luxusními hotely jsou nataženy červené koberce. Pikolík se zlomí v pase, podrží dveře a vybraný zástupce za záchranu planety z té či oné země vstoupí do haly. Za ním cupitají jeho pobočník, sekretářka a tlumočnice, všichni obtěžkáni elektronikou nejmodernějších technologií. Uprostřed prostorné jídelny je nachystán uvítací raut. Předlouhý stůl se prohýbá pod tíhou cizokrajného ovoce z tisíce kilometrů vzdálených zemí a exotických lahůdek včetně darů moře. Je třeba se posilnit. Zítra se bude dlouze jednat o potřebě omezit konzum a to už vyčerpá nejednoho úderníka. Naštěstí se potom k večeru může dělník intelektu zotavit v klimatizovaném pokoji s dvěma koupelnami a v přilehlém luxusním wellness centru.

Chumel stovek novinářů na New Yorském letišti zabzučí nervózně jako roj vos. Na dráhu právě dosedá švédský speciál. Při dojíždění zhltne ještě posledních pár hektolitrů kyslíku a desítku litrů paliva, než se zastaví úplně. Padající dveře se změní v elegantní schůdky a na nich se objevuje Greta Thunbergová, světová hvězda v boji za záchranu planety skrze omezování požitkářství. Stovka fotoaparátů jako na pokyn pořídí tisíce fotek její ustarané tváře. Ta bude zítra ráno zírat z milionů tun novinového papíru na kolemjdoucí po celém světě. A pod tím nápis: musíme se uskromnit! Co se neprodá, to se pak vyhodí. Žádná škoda, vždyť proslovů o nutnosti omezení spotřeby vyprodukuje tato severská milovnice jižního ovoce desítky. Pozítří bude vydání nové s ještě údernějším proslovem. Vždyť není nic staršího, než včerejší noviny.

Před řečnický pultík přistupuje generální tajemník OSN António Guterres. Lehkým cvrnknutím se zbavuje zbytku garnáta ze své klopy a pak se zakaboní. „Lidé chtějí činy,“ zahřímá do mikrofonu, „změna způsobu života je nutná!“ Osazenstvo zaburácí souhlasem. Mnozí dokonce odkládají své broušené sklenice s barevnými drinky a začínají mohutně plácat dlaněmi. Když se situace zklidní, ke slovu se dostává Greta. Vychutná si tři minuty napětí při nichž postupně zkřivuje svou tvář do děsivého šklebu. Pak náhle do ticha vyštěkne: „ukradli jste mi sny, mé dětství, jak jste jen mohli?!“ Hlas se ji bortí do vzlykotu, tvář ukryje bezmocně do dlaní. Přítomní propuknou v hysterické nadšení. Delegáti shazují tlumočnice ze svých klínů a vstávají aby se také připojili k mohutnému potlesku ve stoje. Greta pootevře jedno oko a skrze ofinu skloněné hlavy přejede scénu zleva napravo. Povedlo se. Zabrali. Naučením pohybem si setře neexistující slzy z tváře a zatne bojovně zuby. „A za to můžete vy!“ procedí strojově a však důrazně a rukou s vytrčeným ukazováčkem přejíždí pomalu prostorem zabodávajíc nehet do jejich hlav. Osazenstvo je už naplno chyceno v nekontrolovatelné euforii a začíná skandovat naučená hesla o záchraně planety.

V rohu místnosti sedí zkoprnělý generální tajemník interpolu Jürgen Stock a nevěří vlastním uším. Okradli ji, klidně si tu sedí a ani to nepopírají. Zvedá telefon, vybíhá do předsálí a horečně štěká rozkazy do mobilu. K sídlu OSN se během deseti minut začínají sjíždět desítky policejních antonů. Za nimi tři vozy zásahových jednotek těžkooděnců. Ulice v okolí sídla OSN jsou opět neprodyšně uzavřeny. Kolony aut v okolních čtvrtích se zastaví. Čmoudí a troubí.