Přesvědčená Gréta

Slečně Grétě Thunbergové se dostalo té výsady, že promlouvá k mocným celého světa. V jejím adolescentním věku je to výsada nečekaná a velmi obtížná jak pro ni samotnou, tak pro její okolí. Všichni asi víme buď z vlastní zkušenosti, nebo ze zkušenosti s našimi dětmi, jak snadné je se v 15 letech nadchnout, jak snadno se volí silná slova, jaké emoce s námi cloumají a jak nešikovně a někdy dokonce hloupě svoje emoce ventilujeme vůči rodičům, vůči okolí, škole, vůči celému světu. Asi si všichni pamatujeme, jak proti nám v 15 letech stál „celý svět“, jak nás nikdo nechápal a nikdo neposlouchal a jak ti hloupí dospělí vůbec nechápali, co zcela zásadního jim musíme právě teď sdělit. Kdo tohle nezažil, nežil.

Bohužel, shodou okolností a náhod se sl. Thunbergová dostala do stejného věku a místo toho, aby svoje problémy a svoje tužby ventilovala podobně jako ostatní vrstevníci vůči rodičům, škole nebo bezprostřednímu okolí, máme všichni příležitost pozorovat její tekoucí a neovladatelné emoce takřka v přímém přenosu. Tato nová světová celebrita z nějakého neznámého důvodu uvěřila, že se blíží apokalypsa a že pokud dnes nic neuděláme, tak za 14 dní zmizí tenhle svět.

Podobně jako tato kazatelka svaté pravdy vystupovaly v minulosti většinou na okraji církve i jiné dívky a mladé ženy, nebo dokonce celé skupiny. Všichni věrozvěsti byli přesvědčeni o své pravdě a o naprostém kolapsu společnosti, která se hroutí. Z církevních dějin je možné se poučit, jak snadno skupina lidí upadne do „svatého vytržení“ a hlásá emotivně pravdu pro celý svět.

Na rozdíl od spásy duše pod záminkou víry sl. Thunbergová hlásá spásu planety prostřednictvím odvrácení ekologické katastrofy. To také není poprvé. Již v bujných 60. letech začíná nejen na půdě Římského klubu diskuze o mezích rozvoje a na počátku 70. let vychází kniha manželů Donelly a Denise Meadows Meze růstu. Ropná krize v 1974 postavila svět před otázku, co budeme dělat, až roku 2000 dojde ropa. Další autoři ve vyspělých zemích velmi pravidelně již od 50. let upozorňují na nemožnost produkce potravin pro tolik obyvatel a staví před nás další a další zcela apokalyptické hrozby. Nic z odborně predikovaných hrozeb se nenaplnilo. Nynější spasitelé se snaží o uhlíkovou neutralitu, bojují s atomovou energií a pšouky od dobytka. Nové v tomto spasitelském hnutí je to, že na rozdíl od všech předcházejících vln a postojů je zcela nepokrytě postaveno pouze na emocích. Fakta a data, a to ani upravená, již nikoho nezajímají.

Za nejsmutnější na celém problému lze považovat naprosté selhání mnohých politiků, kteří snad ve snaze honit politické body nebo svézt se na vlně mediálního zájmu s vážnou tváří komentují vystoupení sl. Thunbergové. V mnoha zemích připravují svoje „bezuhlíkaté projekty“ bez ohledu na realitu a potřebu země a šněrují společnost do ještě větších regulací, omezení a v důsledku i ekonomického úpadku. Vím, co je totalita a jak se projevuje požadavek na dodržování jediného správného názoru a postoje. Proto jsem zcela šokován, když významné společenské celebrity po čarodějnickém honu MeToo přesedlaly na environmentální výchovu a zakazují jíst hovězí, mít více než dvě děti a létat letadlem. Nechci, aby mi jakákoliv skupina přikazovala, jak mám správně žít a že používat auto je zločin. Zločinci jsou ti, co ve jménu ideologie hlásají zjevenou pravdu.

To, že někdo hystericky vzlyká, že jsme mu sebrali budoucnost, ještě neznamená, že ekologické problémy nemáme nebo nejsou. Moderní společnost skutečně čelí problémům, které souvisí s klimatickou změnou, hustotou populace, změnou srážkových poměrů, úbytkem biodiversity a dalšími vážnými problémy. Moderní kapitalistická společnost se s konkrétními problémy vždy dokázala vypořádat jako první a nejlépe a na rozdíl do byvších komunistických zemí nebo současné Číny, kde je úroveň ochrany prostředí velmi nedokonalá, máme ve vyspělých zemích nejčistější prostředí, nejméně emisí a nejvyšší kvalitu života. Stačí se rozhlédnout kolem sebe nebo se podívat do jakékoliv ročenky.

Je mi líto zmařeného dětství sl. Thunbergové, ale nemohu si pomoci. Je to její volba nebo volba jejího okolí, které ji do této role vmanipulovalo. Moc jí držím palce, aby ustála tu změnu, až zanedlouho přestane hrát roli nastrčené celebrity a zase se vrátí mezi své vrstevníky. Bude pro ni extrémně obtížné začít zase žít normální život mezi svými normálními vrstevníky. Chci věřit, že to zvládne.

Zdroj