POVINNÁ ELEKTROMOBILITA

Růst globální ekonomiky se zpomaluje. Světová banka zhoršila její výhled. Oproti loňskému roku podle odhadu zpomalí o 0,4 % na pouhých 2,6 % růstu. Stále akcentovaný ambiciozní projekt Evropské unie a Eurozóny se však tomuto zanedbatelnému číslu již delší dobu neblíží ani z poloviny. Odhad pro letošní rok činí 1,4 % pro EU a pouhých 1,2 % pro Eurozónu. Spojené státy se s dopady přílišné globalizace vyrovnávají jen stěží, ale se svými 2,5 % alespoň s globálním růstem drží krok.

V EU je na jednotlivé státy a jejich obyvatele prostřednictvím medií vyvíjen stále větší tlak směřující k ještě větší semknutosti a provázanosti. Národní zájmy nejen že ztrácí tzv. na významu, ale jsou označovány za škodlivé, mezi lidmi dochází ke stále větší dehonestaci národního cítění a důvodem je už jen co nejdéle udržet projekt, který je stále více označován odborníky a zejména pak ekonomy za neudržitelný – projekt evropského superstátu – tedy EU.

Češi stále více přejímají instalovanou rétoriku osobní neschopnosti. Každý druhý člověk dokáže tvrdit, že je naše země závislá na Německu, bez kterého bychom nic nedokázali. Nikdo už si neklade otázky, zda je to pravda. Zda naše ekonomika, rostoucí v loňském roce 3% tempem, je závislá na té německé, která ve stejném období rostla pouze 1,4 %. Není to náhodou naopak? Není ta německá závislá na naší pracovní síle? Neměli bychom být víc suverénní ve vnímání sebe samých? Měli bychom si nechat diktovat podmínky od druhých, kteří se kromě odlivu prostředků z naší země o nic na našem území nezasadili?

Společný evropský trh – ten hlavní argument prosperity vyvolených zemí – se hroutí. Ubližuje mu přebujelá byrokracie, ale i jeho záměrná izolace od jiných významných trhů. Zatímco rychle rostoucí země střední a východní Asie rostou tempem okolo 6 % a táhnou globální ekonomiku, euro-unijní společný evropský trh stagnuje a jeho 1,4 % nedokáže rozhýbat už ani spotřeba.

A právě v tuto chvíli přichází z Bruselu geniální plán, jak stagnující ekonomiky EU aspoň na chvíli oživit, aniž by se EU musela začít zásadněji zabývat konkurenceschopností vlastních výrobků a služeb na světových trzích. Přichází elektromobilita. Skvělý způsob, kterým v zájmu záchrany planety zachráníme zejména krachující projekt evropského společného prostoru. Elektromobilita jako taková netáhne, elektroauta jsou drahá a nemají srovnatelnou užitnou hodnotu s těmi současnými. Proto je třeba ji nařídit a protože je udržitelnost EU pod stále větším otazníkem, je třeba zrychlit. Na řadu přichází povinné kvóty CO2 neutrality, které jednotlivé země nutí eletromobilitu systémově podporovat.

A důvod? Jasný. Záchrana krachujícího EU společného trhu gigantickými investicemi. Ne do aut samotných, ale do nevyhovující infrastruktury. Jak se ukazuje v severských zemích, kapacita rozvodné sítě na elektroauta není připravena, elektrárny produkují nedostatečné množství elektrické energie. Donutí‑li tedy Brusel v krátkém čase co nejvíce zemí uvnitř EU k rychlému přechodu z konvenčních dopravních prostředků na ty s elektrickým pohonem, stoupne zásadním způsobem poptávka po investicích do zdrojů elektrické energie a po nové celoevropské soustavě, schopné tuto energii přenést k zákazníkovi. EU začne vykazovat rekordní čísla růstu jednotlivých ekonomik.

Evropský společný trh je na nějakou dobu ekonomicky zachráněn a má i argument proti svým odpůrcům. Náš národ by si však neměl nechat vzít svou hrdost, vždyť dal světu Františka Křižíka, Václava Laurina a Václava Klementa, Emila Kolbena, Tomáše Baťu a mnoho jiných schopných lidí.

Zdroj