Proč nesouhlasím s Gretou Thunbergovou aneb jak a kam dál?

Uveřejněno dne 3 března 2020 000 10:25
Já se pokusím ještě jednou vysvětlit v klidu a bez urážek, proč nesouhlasím s Gretou Thunbergovou a podobnými aktivisty. Chci nastínit zejména to, že vše je nutné vidět v nějakých vztazích.

Než to tedy začnu z části vysvětlovat, protože celé to nevysvětlím, neb jde o velmi provázaný a spojitý problém, chci předestřít, že o přírodu je třeba se starat v rámci svých možností. Zaměřím se na oblast energie, protože tam je jeden z hlavních problémů a sporů. Začnu tím, že energie nevzniká, ani nezaniká. Energie se vždy přemění, energie koná práci, při které se spotřebovává, proto jí také říkáme pohybová, chcete-li kinetická. Tedy stojíme před otázkou, z čeho tu energii změníme. Greta kritizuje přeměnu energie z fosilních paliv, protože při ní vzniká množství skleníkových plynů. Jenže jednak nemají všechny státy světa stejné možnosti získávat energii z alternativních zdrojů, protože nemají stejné geografické podmínky, např. rozdílnou teplotu a intenzitu slunečního svitu, nebo např. menší možnost přeměňovat energii větru, resp. větrného pohybu. Proto se používají fosilní paliva. Velice rád bych dodal, že při současném stádiu vědeckého poznání se jeví jako nejefektivnější získávání energie ze štěpných reakcí. Je třeba vědět nebo mít na zřeteli, že energie není skladná, tedy že nelze při řekněme změny získávání energie najet na nestálé alternativní zdroje, výpadek by nebylo z čeho dokrývat.Chci také říct, že pokud tedy je jaderná energie nejefektivnější, chtěl bych vědět, jakým právem se do rozvoje tohoto odvětví vložily právě různé ekologické spolky typu českých a rakouských Zelených, Děti země a podobně při výstavbě Temelína. (Poznámka pod čarou: Temelín nikdy nebude fungovat na plný výkon, zejména vzhledem ke geografickým podmínkám a možnostem zásobení vodou). Celá věc energetiky má samozřejmě kromě technologických otázek rovinu ekonomickou. Dejme tomu, že by se podíl jaderné energie řekněme v ideální rovině rovnal stům procentům spotřeby (jakkoliv je to nemožné). Zcela jistě by to odnesly ty země, které jsou z vývozu surovin jako je ropa a uhlí živy a v návaznosti na to podniky, které tu energii buď přeměňují anebo jsou na těchto surovinách jinak závislí (automobilový průmysl, letectví, petrochemie a podobně) a mají z toho nemalé zisky. Jsem osobně přesvědčen o tom, že návrhy na alternativní pohon do aut, například vodíkový, již dávno leží někde v šuplících inženýrů a discích počítačů konstruktérů. Důvod, proč nenastala masivní expanze takovýchto pohonů, je zcela jistě zištný, ekonomický. Pro vlastníky je důležité, aby měli zisk řekněme z obvyklých způsobů pohonu a byl co největší a vydržel co nejdéle. A nikdo na světě si dobrovolně nepodřeže byznys, z kterého je velmi dobře živ, takového člověka neznám. A že by to mělo vliv na celé země, například arabské, je nesporné.
Další věcí, která mne zaráží, je fakt, že když se podívám na země, kde je ta ekologická zátěž největší a v tomto směru, to velmi odnáší například znečištění řek a dle statistik 10 z 12 nejvíce zasažených řek na světě je v Asii, že se v zemích, kde ta zátěž znečištění je veliká žádné protesty nekonají, zatímco Evropa, která ten podíl má značně menší, je volána k největší míře odpovědnosti. Ptám se proč? Připomíná mi to úsloví o pláči na špatném hrobě.

Třetím faktorem, který chci zmínit, je faktor demografický a řekněme rovina mezinárodního práva. Chci tím říct, že spotřeba energie a zdrojů vůbec je dána jednak technologickou úrovní jednotlivých zemí a jednak samozřejmě počtem obyvatel. Chci se zeptat, kdo se vymezil proti obrovskému nárůstu populace zemí třetího světa, zatímco evropská populace relativně klesá a pokud roste, je to zejména rostoucím počtem migrantů. Je zajímavé, že právě země třetího světa odmítly stabilizovat svou demografickou politiku například nepodepsáním dohody na konferenci v Bukurešti v roce 1970. Neméně zajímavým argumentem je, že podpis Kjótského protokolu odmítly země, které se podílí na zátěži nejvíce, jako je Čína, USA anebo země v jihovýchodní Asii. Závěrem chci jen nastínit určitá řešení, protože řešení jsou důležitá. Nevidím řešení v jakémsi uskromnění, nebo omezování lidí. Celá doba a životní tempo se zrychlují a mnohé nároky rostou a spotřeba energie nejspíše poroste také. Proto pokládám za důležité jednak investovat do jaderné energetiky, a podíl fosilních paliv omezit, resp. snížit, nikoliv zrušit. Mít ty možnosti a prostředky, snažil bych se investovat zejména do jaderné fúze, protože energie takto získaná či spíše přeměněná by byla řádově mnohonásobně vyšší a troufám si říci, že by značně pomohla do nároků na užívání energetických zdrojů, snad by byl problém z velké části vyřešen, a co se týče technologické stránky, cítil bych se královsky odměněn za to, že jsem se toho dočkal. Cesta je to dlouhá, náročná věřím, že s dobrým a vynikajícím koncem. Tam je budoucnost energetiky a věřím, že i poodhalení toho, co nám umožnilo existovat, protože právě tahle fúze je příčinou toho, že máme světlo, teplo a život.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist