Velký podvod s Gretou. Uměle živená klimatická krize. Expert Trikolóry známý ze Šumavy teď přivodí těžké sny všem klimastávkařům

Uveřejněno dne 3 dubna 2020 000 12:50

„Evropa se otevírá migrantům ze zemí třetího světa, potírá křesťanské základy naší společnosti, trpí uměle živenou klimatickou krizí, zavírá jaderné elektrárny… a chrlí na nás přehršel regulativů, kvót a nařízení, které vysloveně nejsou v zájmu naší země,“ říká Jiří Mánek z jihočeské Trikolóry. Jako bývalý ředitel Šumavského národního parku a expert Trikolóry pro oblast životního prostředí promluvil i o tolik diskutované změně klimatu a nevynechal ani změny v naší krajině, jako úbytek lesů nebo sucho. Podrobněji se rozhovořil i o kůrovcové kalamitě v ČR, o problémech v resortu lesnictví, o vlivu šumavského kůrovce, ale i o problémech v zemědělství. Zmínil i Gretu Thurnberg jako nástroj nových ekobysnysmenů.

Podle nedávného průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR se stal Václav Klasu ml. nejpopulárnějším politikem. V žebříčku s důvěrou 42 % dotázaných předběhl Andreje Babiše, kterému podle tohoto průzkumu věří 38 % respondentů. Co na to říkáte? Čím si podle vás Václav Klaus ml. zasloužil takovou důvěru voličů, když vezmeme, že to není ještě tak dlouho, co Trikolóra vznikla?

Ani se tomu nedivím. Václav Klaus srší energií, kterou rozdává, a ta se mu také vrací z regionů. Mluví pro všechny srozumitelnou řečí, přitom přímočaře, často natvrdo, provokativně, má rychlé reakce a patří bezesporu mezi mimořádně inteligentní lidi.

Nedávno jsme sestavili velice sofistikovaný a poměrně detailně propracovaný politický program, ale na rozdíl od jiných politických programů je srozumitelný nebalený do vyumělkovaných formulací a kliše. Každý mu rozumí. To nejzajímavější je, že pro komunikaci s veřejností stačí Trikolóře tři programové pilíře, z nichž vyčnívá „Braňme normální svět“. Při komunikaci s lidmi, kteří se zapojují a přidávají, není třeba příliš mnoho vymýšlet, ta chemie je všude stejná a tým roste jako sněhová koule.

Čím víc strojenosti a politické korektnosti a nesrozumitelnosti bude zbytek politické scény předvádět a čím více zvráceností budou různí aktivisté produkovat, tím víc poroste síla a popularita Václava Klause mladšího. A protože je mezi členy Trikolóry velké množství mimořádně chytrých, vzdělaných, zkušených a pracovitých lidí, často odborníků ve svých profesích, není divu, že jsou ostatní politické subjekty přinejmenším na pozoru, některé i mírně nervózní.

Na ustavujícím sněmu Trikolóry v Brně, který se konal před několika týdny, padly i poměrně ostré věty. Asi nejvíce jich zaznělo z úst právě nově zvoleného předsedy Václava Klause mladšího. Ten například Evropskou unii počastoval slovy: panoptikum bizarnosti, stádnosti, hlouposti a licoměrnosti. Jaký dojem dělá EU na vás?
 

Evropa se otevírá migrantům ze zemí třetího světa, potírá křesťanské základy naší společnosti, trpí uměle živenou klimatickou krizí, zavírá jaderné elektrárny, dotuje energetické plodiny, přehnaně dotuje elektromobilitu a chrlí na nás přehršel regulativů, kvót a nařízení, které vysloveně nejsou v zájmu naší země. Většina politiků v evropském parlamentu ztratila kontakt s realitou běžného života a chybí jim zpětná vazba, nebo se jí nezabývají, běžného občana a jeho život nevidí, nebo přehlížejí. Europoslanci mají sice hezké pracovní místo, ale jako celek je Evropská unie moloch, který spíše, než by pomáhal, tak brzdí, často omezuje, ale i škodí.

Nemohu mluvit za řadu odvětví, ale v oblasti ochrany životního prostředí tomu tak prostě je. Například evropské směrnice na ochranu přírody NATURA 2000 se všemi svými EIA a SEA posudky jsou v českém pojetí se zapojením aktivistické občanské společnosti nejenom nadbytečné, ale často kontraproduktivní. V tomto ohledu bych s Václavem Klausem s panoptikem bizarnosti souhlasil. Ale abych byl úplně fér, tak zrovna u tohoto případu je třeba také říci, že evropské směrnice vytvářejí problémy u nás v ČR mnohem větší než ve zbytku Evropy, protože zkrátka naši úředníci a vykladači práva jsou papežtější než papež a svazují nám ruce i nohy více než je zvykem v jiných státech Evropy.

A nepochybuji, že i v ostatních odvětvích je tomu podobně.

Václav Klaus nedávno také vystupoval v pořadu paní Jílkové „Máte slovo“, který byl věnovaný změně klimatu. Co na toto téma říkáte vy, jako odborník Trikolóry na životní prostředí?

Říkám, že změna klimatu patří k Zemi od „velkého třesku“ až po současnost – a bude tomu tak po zbytek jejích dní. Nic takového jako neměnné globální klima neexistuje. Podnebí a s ním počasí na lokální úrovni se vždy měnilo a měnit bude. Střídají se nám tu doby ledové s meziledovými, mění se teploty mořských proudů, posouvají se hranice pevninského i lokálních ledovců. Horizontálně se běžně posouvají hranice biomů, stejně jako se zcela přirozeně vertikálně posouvají se hranice vegetační stupňovitosti. V geologickém čase Země na tom není nic mimořádného.

Počasí i klima má i krátkodobé výkyvy, a to bez ohledu na to, jestli na planetě je, nebo není člověk. Jestli více či méně produkuje oxid uhličitý. Můžeme si klidně dát tu práci a hledat korelace mezi vlivem člověka na počasí a bez nejmenších pochybností takové korelace najdeme. Stejně tak můžete hledat korelace mezi změnami klimatu s existencí dinosaurů nebo mamutů a rovněž bez nejmenších pochybností takové korelace najdete. Věřím, že se najdou korelace i mezi počasím a žížalami. Jde jen o to vybrat správné proměnné a správně interpretovat, nebo chcete-li dezinterpretovat výsledky. Když pak k dobře vybraným datům přidáte trochu kreativity a hodně marketingu a sdělíte veřejnosti otřepanou větu „vědci zjistili, že…“, tak máte mediálně žádanou senzaci na světě.

Přesně tohle se děje i ve světě globální změny klimatu údajně působené hlavně člověkem. Změny klimatu tu jsou, vlivy člověka také, a když vyberete správná data, přidáte do toho koktejlu vědecké tituly, trochu kreativity v interpretaci a hodně marketingu, tak výsledkem je pak Greta Thurnberg jako nástroj nových ekobyznysmenů, kteří straší celou planetu, aby mohli celoplanetárně vydělávat. Já tomu ale říkám – ekologický byznysově motivovaný podvod veřejnosti.

A co změny v naší krajině? Sucho, kůrovec, úbytek lesů… Když ne globální oteplování, co je toho podle vás příčinou? Jste odborníkem na lesní ekosystémy, co je podle vás hlavní příčinou současné kůrovcové kalamity? Není tou příčinou právě sucho a změna klimatu?

Je třeba se na změny v krajině dívat v souvislostech. Nelze hovořit o jedné jednoznačné příčině, je to vždy synergie více vlivů, které mění českou krajinu. Pokud jde o kůrovce, tak sucho je jen jednou z příčin rozsáhlé kůrovcové kalamity. Z mého pohledu vliv sucha není větší než asi tak dvacetiprocentní. Ty hlavní důvody vidím úplně jinde.

Předně došlo k dramatické restrukturalizaci státního podniku Lesy České republiky a ke změně výrobně hospodářského a obchodního modelu staré dobré české lesařiny. Les je především složitý ekosystém, ve kterém fungují přírodní zákonitosti, a který má mnoho funkcí, jako jsou funkce klimatické, hydrologické, půdoochranné. Bohužel se stalo, že v našich lesích dostala za posledních 20 let hlavní prioritu funkce hospodářská. Jediným ukazatelem kvality managementu Lesů ČR se stalo množství miliard, které tento podnik odvádí do státního rozpočtu. Nic jiného nikoho nezajímá. Jen miliardy.

Ve jménu této ekonomické transformace Lesy propustily dělníky. A téměř veškeré práce se najímají dodavatelsky. Pěstební činnost, těžební činnost i ochrana lesa. Každá práce se musí v takovém režimu vysoutěžit. Rozhoduje cena. Nejlevnější pracovní síla je ze zahraničí. Lesy se staly labyrintem jazyků. Místo češtiny slyšíte ukrajinštinu, mongolštinu, rumunštinu a jiné. Tendry vyhrávají obří firmy, které najímají levnou zahraniční pracovní sílu. Té je často úplně jedno jakou práci odvede, stejně se víckrát na to samé místo do lesa nepodívá. To je obrovský rozdíl oproti tomu, když Lesy měly své dělníky a dělnice, kteří pocházeli z místa a když špatně odvedli práci, všichni ve vesnici to věděli. Naši lidé měli k lesu osobní vztah a tak práci odváděli řádně a s odpovědností. To je sociální rozměr změn, který se také promítá do kvality práce.

A je tu problém tendrů a výběrových řízení. Než se v prostředí veřejných zakázek administrativně vysoutěží těžba a asanace kůrovcem napadených stromů, tak to může i trvat déle, než je vývojový cyklus brouka. Ten samozřejmě se svým vývojem na dokončené výběrové řízení nečeká, a vyletí z napadených stromů dříve, než ho stačí vysoutěžená firma zpracovat. To je druhý problém.

Třetí problém je, že se za asanaci běžně začalo považovat to, že je kůrovcem napadený strom pokácen a vyvezen z lesa ven. A to podle legislativy stačí. Jenže když kmen plný kůrovce vyvezete jen kousek od lesa, nebo ho i můžete odvézt na kamionu na manipulační sklady, nebo kamkoli k odběrateli a tam kmeny necháte v kůře, tak kůrovec dokončí vývoj a nová generace tak jako tak vylétá z napadených stromů. Jen ne v mateřském lese, ale třeba i o sto kilometrů dále, může napadat další lesy. Takto došlo k rozvezení kůrovce po celé republice.

Další problém jsou soukromé lesy. Soukromníci často do svého lesa na kontrolu kůrovce nechodí. A tak často mnozí zjistili, že mají v lese kůrovce, až když viděli stromy rezavé, suché. Ale to je pozdě. V té době jsou už tyto rezavé stromy dávno mrtvé, nová generace kůrovce vyrojená a brouci jsou už zavrtaní v dalších stromech, které se letos zdají ještě zelené. Takže „díky“ špatné práci v ochraně lesa u soukromých vlastníků dochází k dalšímu obrovskému množení.

Problém je i to, že v lesích je více smrku, než by bylo přirozené. Smrk se jako naše hlavní hospodářská dřevina v minulosti sázel ve velkém i tam, kde měly být lesy smíšené, ale i tam, kde stanovištně vůbec být neměl. Takže, když nyní máme v přírodě nadměrné množství smrků, které jsou navíc ve věku, kdy chutnají kůrovci… není možné se divit, že je kůrovec žere. A teď může připadat v úvahu i teplejší a sušší období, které jednak oslabuje mělce kořenící smrky, ale také umožňuje dvě, ale i tři rojení kůrovce za jedinou sezónu.

Když si tohle všechno sečtete, pak mluvíme o vlivu nějakých sedmi nebo osmi hlavních faktorů, a výsledek takový, jaký je. Každý, kdo jen trošku chodí do lesa, tohle všechno ví. Bohužel, politici se problémem zabývají až nyní, kdy je průšvih na světě. Kdyby se dalo na zkušenosti starých praktických lesníků, kteří mají les opravdu rádi jako komplexní ekosystém, a ne jako továrnu na dřevo, pak by nedošlo k maléru, k jakému došlo.

A jak je to s vlivem šumavského kůrovce na republikovou kalamitu? Má na ni šumavský kůrovec – který se rozmnožil v NP Šumava – vliv, nebo nemá? Je to určitě důležitá otázka, protože o to se vedou i mezi odborníky velké spory…

Samozřejmě, že šumavský kůrovec má na republikové kalamitě svůj podíl. Šumava a její kůrovec není izolovaný ostrov, přikrytý pokličkou jako když přikrýváte syrečky. Důležité je říci, že kůrovec se na Šumavě nerozmnožil jen tak pro nic za nic.

Kůrovec na Šumavě byl rozmnožen záměrně rozhodnutími konkrétních lidí. Bylo to po orkánu Kyrill v roce 2007, kdy se z rozhodnutí ministra Bursíka a podle nastavených pravidel tehdejší Správy NP Šumava záměrně nezpracovaly polomy v objemu skoro 250.000 kubíků. K těmto plochám se pak přidaly ještě další bezzásahové zóny se smrkovými monokulturami, aby to kůrovcové rozmnožení bylo opravdu velké. Ono když se na jedné straně vytvoří kalamita, tak na straně druhé se musí o to víc kácet, aby se zastavila. Takže část Šumavy odeschla záměrným množením kůrovců a jejich žírem smrkových porostů a druhá část Šumavy pak byla vykácena ve jménu zastavení kůrovců. Několik let po sobě tu pak kůrovec likvidoval milion stromů každý rok.

Mimo jiné je také třeba říci, že při orkánu Kyrill padly stejně velké polomy v NP Šumava, ale i v sousedních lesích, které spravuje Lesní závod Boubín a Vojenské lesy Horní Planá. Tam, na rozdíl od NP Šumava, se ale polomy zpracovaly a žádná kůrovcová kalamita nenásledovala. Takže rozmnožení kůrovce v NP Šumava byl záměr.

Je proto naprosto zřejmé, že kůrovec záměrně rozmnožován v NP Šumava napadal i porosty mimo NP Šumava a že má bezesporu svůj podíl na současné kůrovcové kalamitě v republice. Ten podíl není absolutní, ale také není možné tvrdit, že je nulový, jak se o to občas někdo snaží. Zrovna letos bych ukázal jeden příklad. Správa NP Šumava záměrně nezpracovává části polomů, které padly v okolí Nové Pece. Jen 30 km odtud – a podotýkám, že po větru – jsou lesy u Českého Krumlova, kde letos Česká inspekce životního prostředí pokutovala lesního správce, za to, že nemá zpracované kůrovcem napadené stromy. Přitom se úplně klidně mohlo jednat o kůrovce, který sem dolétl z NP Šumava, kde se bez sankcí kůrovec záměrně nezpracovává.

A jaké je podle vás pro české lesy řešení? Je správné sázet lesy ve velkém, jako se to nyní na mnoha místech se zapojením veřejnosti děje?

Především je třeba si uvědomit, že žádné rychlé ani laciné řešení neexistuje. Je sice moc fajn, že se zapojuje veřejnost do sázení stromů, ale já to vnímám spíš jako krátkodobou, marketingovou a populistickou aktivitu, než jako systémové řešení. Lidé sice s dobrým pocitem chodí sázet stromy s nadějí, že pomůžou přírodě, ale viděl jsem několik míst, kde šlo opravdu jen o marketing.

Předně je zapotřebí pro vhodné druhy dřevin vybrat vhodné stanoviště. To je věc, o kterou se jistě umí postarat lesníci, ale ne vždy se tak děje. Tak se klidně sází smrk, nebo jedle na odlesněné a přímo sluncem osluněné plochy, kde semenáčky, které potřebují vyrůstat v zástinu, nemají velkou šanci na přežití. Nebo se sází stromky, které se dále neochrání před okusem zvěří. Takže se na mnoha místech z vysazených sazeniček stane jen zpestření jídelníčku zvěře, která čerstvou výsadbu dokáže zlikvidovat i týden po vysazení.

Takže já jsem sice zastáncem zapojení veřejnosti, ale musí se dodržovat známá pravidla pro úspěšnost takového zalesnění. Určitě bych podporoval zapojení zejména středoškoláků. Za nás jsme chodili každý rok na brambory, nevidím jediný důvod, proč by nyní neměli chodit studenti pracovat do lesa. Mnohdy jsou to především mladí lidé, kteří potřebují zapojit do takové práce, protože ta už jim nic moc neříká. V každém případě lesnická školkařina a pěstování lesa bude v příštích desetiletích velmi perspektivní a důležitý obor.

Dobře, ale jaké tedy vidíte systémové řešení?

Asi to bude někomu znít trochu zpátečnicky, ale nevidím lesy jako fabriku na dříví, ale vidím české lesy opravdu jako určující ekosystém, o který je nutné dlouhodobě pečovat. Teprve pak nám les bude dávat to, co od něj očekáváme. Není to jen dřevo na prkna, krovy a nábytek, ale také potřebná vláha, voda v krajině a zdravé a příjemné mikroklima. Vždyť stromy jsou přirozenou klimatizací krajiny. Péče o takový ekosystém je dlouhodobá investice, kterou nelze hodnotit jen ekonomicky.

Takže vraťme českým lesům české lesníky a české dělníky. Nemusí všichni pracovat jen v automotivu, mohou pracovat i v lesích. Hajný musí bydlet v lese nebo hned vedle něj, aby s ním byl v každodenním kontaktu – a né, že se hajným prodaly hájovny pod zadkem jenom proto, protože si někdo zlepšoval hospodářské výsledky krátkozrakým prodejem nemovitostí. Hajným bych postavil nové hájovny a klidně jako nízkoenergetické domy se solárem na střeše a klidně i z evropských dotací. Alespoň by byly využity pro něco prospěšného a ekologického zároveň.

A zaměstnal bych v lese naše dělníky. To v první řadě. Když budou mít Lesy ČR vlastní personál, odpadnou i výběrová řízení, protože práce v lese budou vykonávat zaměstnanci. Někomu se to může zdát jako návrat k nějakému socialistickému modelu, ale v případě našich lesů to já tak prostě vidím, jako jediné možné a v čase perspektivní řešení. Ano bude to něco stát, ale je to pořád lepší než to co vidíme v lesích dnes. Naše životní prostředí za takové investice a systematickou péči stojí.

A další, asi ne moc populární krok vidím v tom, že mnozí drobní vlastníci by se měli lesů zbavit. Péče o lesní plochy bude moc nákladná, řada z nich na to nebude mít peníze a tak by prodělávala příroda a s ní my všichni. A opět jsem zastáncem toho, že lesy by měl od soukromníků vykoupit především stát a převzít všechny odpovědnosti za zachování všech funkcí lesa – myslím tím již zmíněné funkce klimatické, půdoochranné a vodohospodářské. To bude v příštích desetiletích stát nemalé investice a náklady a je tu jen málo vlastníků lesa, kteří by si mohli něco takového dovolit. Případně může vzniknout i jakýsi nájemní vztah, kdy by stát péčí o lesy převzal odpovědnost za životní prostředí a vlastník by státu lesy bezplatně pronajal s tím, že až přijde doba obmýtí, tak si stát své investice vezme zpět. Je jen o právním nastavení, ale živý les by měl dostat přednost.

Jestli tomu dobře rozumím, tak jste proti privatizaci Lesů ČR?

Ano tomu rozumíte velmi dobře, jsem jednoznačně proti privatizaci státních lesů. Podívejte se, co stalo s mnoha podniky, které byly zprivatizované. České lesy jsou českým národním bohatstvím, tvoří nedílnou součást naší přírody a proto je třeba se o ně tak starat. Privatizace by upřednostnila jen hospodářské využití a lesy by sloužily jen jako pole na prkna. Osvícených lesních hospodářů-vlastníků, kteří vidí dál než za jedno obmýtí, je u nás zoufale málo. Výjimku mohou tvořit snad pouze některé lesy v držení šlechtických rodů, případně lesy církevní, protože tito generační vlastníci uvažují dlouhodobě.

Státní lesy v rukou státu jsou pojistkou proti jejich krátkodobému vydrancování nezodpovědnými podnikateli s vidinou rychlých zisků. Trikolóra má uchování Lesů ČR pod patronací státu dokonce výslovně ve svém programu.

Bohužel to nejsou jen lesy, které nám chřadnou před očima. Stále častěji se setkáváme i s problémy v zemědělství. Co je podle vás toho příčinou a kde vidíte ty největší problémy?

Stačí se podívat na krajinu z letadla anebo klidně i přes letecké snímky dostupné na Googlu a porovnejte zemědělskou krajinu naší s rakouskou a bavorskou. U nás vidíte mnohasethektarové lány jak v Rusku, za hranicemi diverzifikované zemědělské hospodaření s mnoha kulturami na políčkách o velikostech do 30 hektarů. U nás vidíme ústup od živočišné výroby, absenci přírodních hnojiv a jejich nahrazení chemikáliemi. Půda se neorá, nevrací se do ní organická přírodní hnojiva. Půda tak ztrácí schopnost zadržovat vodu, z půdy mizí život, žížaly už vidíte jen vzácně. Spolu s tím mizí i hmyz. Dneska už pomalu řidiči neví, co to je zaneřáděné přední okno a světlomety u auta od hmyzu. Když je málo hmyzu, nemají ptáci co žrát, mizí i ptactvo. Krajina se stává chudší. Nadměrně se užívá chemie a s ní mizí včely. Na vině jsou v tomto případě často špatně nastavené zemědělské dotace, které podporují uniformní plodiny, v tom nejhorším případě pak energetické plodiny, které se používají jako biosložka do pohonných hmot.

A to jsme zpět u dotací a u té Evropské unie. Nebýt špatně nastavených dotací, zemědělství a příroda by byly rozmanitější. Nejsem proti dotacím do zemědělství, naopak. Ale je třeba začít rozdávat evropské dotace na zachování rozmanitosti životního prostředí a na trvale udržitelné zemědělství a lesnictví. To sice může mít krátkodobě nižší výnosy, ale od toho dotace jsou, aby vyrovnaly ztráty, zde reálně ve jménu lepšího životního prostředí. Pak nám bude lépe, než když se dotují krátkodobé maximální zisky bez ohledu na následky na přírodě.

Dalším systémovým problémem je voda. Mizí nám lesy, přehřívají se nám pole, proto máme méně výparu a měně srážek, jsme v začarovaném kruhu. Srovnejte třeba zemědělce, který se stará o to, aby v krajině byla voda, a může jí využívat na závlahy, s tím, který se o vodu nestará.

Díky závlahám může být například u brambor výnos 50 tun z hektaru. Když neumíme hospodařit s vodou a nemůžete zavlažovat, tak je výnos z hektaru třeba jen 20 tun. Přitom náklady na sadbu, údržbu a sklizeň jsou stejné. Ovšem ten zemědělec, který umí pracovat s vodou, vydělá na hektaru 3× víc a přitom je ještě šetrnější k přírodě. Podobně třeba s jablky. Srovnejte si sady s kapkovou závlahou a nezavlažované. Se závlahou je výnos na hektar 35 a víc tun na hektar bez ní třeba jen třetina. Když víc vyprodukujete, můžete jít s cenou dolu, takže zavlažovaná krásná jablka koupíte za 15 Kč kilo. Těch jablek, kterým se závlahy nedostávalo, se urodilo podstatně méně a pěstitel je musí prodávat víc než za 20 Kč za kilo a stejně ani nepokryje náklady.

A tajemství úspěchu je jen ve správném hospodaření s vodou. Bohužel, toto jsou reálné příklady hospodaření s vodou, se kterou se u nás pohříchu nehospodaří anebo na to nejsou peníze. Zde bych opět napřímil dotační podporu, na zadržení vody v krajině a její následné využívání.

Takže jestli se ptáte na systémové řešení, z tak je nejprve zapotřebí dobře hospodařit s vodou. Vrátit ji do krajiny, dobře s ní v krajině hospodařit a dobře i po krajině rozvádět, a to i za cenu investic. Také je zapotřebí zlepšit péči o půdu a lesy a přestat myslet na nesmysly jako je marketingová klimatická nouze.

K tomu je všemu zapotřebí více a s pokorou naslouchat starým praktikům, vodohospodářům, zemědělcům a lesníkům, než podléhat mladým nafoukaným a navoněným marketérům a od reality odtrženým politikům.

Tak to alespoň vidím já.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist