Lidé za rok vydýchají miliardy kubíků CO2

Česko má pevně trvat na svém energetickém mixu s jádrem. A musí neprodleně začít stavět nové jaderné kapacity. Jinak nemůže bezpečně odstavit uhlí. To je přesvědčení člena Uhelné komise Františka Hrdličky z ČVUT.

Profesor František Hrdlička, který od roku 1976 působí na Fakultě strojní ČVUT v Ústavu energetiky, má s energetikou celoživotní zkušenosti. Díky tomu má na její fungování jednoznačné názory odvozené z teorie i praxe. Jejich podstatná část se dá shrnout v pár slovech: do energetiky experimenty nepatří.

Může se Česko vzdát rychle elektřiny z uhlí, dokáže je nějak nahradit?

To, co před lety nastínila takzvaná První Pačesova komise, jejíž jsem byl členem, se za uplynulou dobu nijak nezměnilo. Pořád to platí. (To znamená, že uhlí v energetickém mixu končí do roku 2050, protože ve stávajících lokalitách dojde.) A to jsme tehdy, jako prakticky jediní, měli k dispozici téměř úplné informace o všem potřebném. A to – zdůrazňuji – včetně obnovitelných zdrojů na bázi biomasy! U nich jsme měli k dispozici analýzy úrodnosti půdy a spousty dalších podrobných a nezbytných informací, na základě kterých jsme se rozhodovali, jak ohodnotit budoucí vývoj české energetiky. Co jsme určitě nedokázali správně predikovat, byla fotovoltaika.

Nyní otázka spočívá v podstatě jen v tom, zda se zavřou dřív doly, které mohou být využívány až do roku 2050. Což je, jako v téhle oblasti všechno, politické rozhodnutí. Co se týká náhrady uhlí, tak jsem přesvědčen, že bez jaderné energie Česko uhlí bezpečně nahradit nedokáže. Při současném stavu poznání to totiž bezpečně nejde. Bezpečně znamená ve smyslu stability dodávek a zajištění potřebné kapacity s dosažitelným využitím instalovaného výkonu vyšším než 80 procent.

Chtěl jsem se zeptat, co pro to musí Česko udělat, aby mohlo přestat používat uhlí. Teď se zdá vaše odpověď jasná…

Ano, je jasná. Jestli chce Česko odejít od uhlí, musí začít neprodleně začít stavět jaderný zdroj. Tedy přesněji řečeno, už by měl být rozestavěný. Zatím jsme se, bohužel, nedostali přes diskuzní a řekněme přípravnou fázi. Zatím se předpokládá, že by nový blok měl fungovat někdy mezi roky 2037 a 2040.

Víte o nějakých solidních odhadech nákladů na přestavbu české energetiky?

Nevím. Ale doufám, že se k nim dostaneme v rámci práce Uhelné komise. Že to nebudou náklady malé, je jasné. Jenže málokomu teď dochází, co všechno bude potřeba vyřešit a zaplatit. Uhelné elektrárny nyní také vytápějí města ve svém okolí. Takže před jejich vypnutím se musí investovat do nového způsobu vytápění. To ovšem už nemůže být uhelné. Jenže má smysl ho předělat na plyn, když je to také fosilní palivo, které produkuje CO₂? Tepelná čerpadla se nedají nasadit paušálně a kromě toho potřebují ke svému provozu mít v zásuvkách elektřinu.

Nebo zásobování Prahy elektřinou. Je to naše největší město, funguje jako kraj, leč má z hlediska vlastní spotřeby zcela zanedbatelný vlastní zdroj elektřiny. Odkud do něj energie přichází? Z uhelných elektráren ze severozápadu, z jaderného Temelína z jihu. Jestli vypneme uhelné bloky, bude pro Prahu jádro zcela nezbytné, ale zároveň zdaleka ne dostatečné. Odkud budeme do hlavního města přivádět elektřinu? Místo uhelných zdrojů se nyní nic neplánuje, takže ze severozápadu, kde je připravená infrastruktura, to asi nebude. A Praha sama nemá kde nefosilní zdroje postavit, leda by osázela střechy solárními panely, které by mohly částečně řešit zásobování teplou vodou.

Jenže pokud nebudou mít střídače, budou sloužit jen k ohřevu vody a k topení. Aby mohli lidé svítit, musí mít fotovoltaika i střídače. Ale střídače potřebují i baterie pro vyrovnávání denní spotřeby, a ty by měly být umístěné v samostatném objektu, kvůli bezpečnosti. Jak by se tohle v Praze udělalo? A kdyby náhodou začalo hořet, je to pro hasiče extra rizikový zákrok, protože panely mohou zranit hasiče výbojem, pokud systém nemá automatické odpojovače. Už se to v Česku také stalo. A speciální fotovoltaické střechy, to je finančně úplně jinde, navíc se tahle technologie nedá bez rekonstrukce střechy použít na staré domy, což jsou ještě další náklady…

I na to budeme v uhelné komisi hledat odpovědi.

Dekarbonizace je jen jedním z kroků k „uhlíkové neutralitě“. Té by Evropská komise chtěla dosáhnout v roce 2050. Je to reálné?

Dekarbonizaci lze dosáhnout dvěma různými cestami, buď „modrým“ nebo „zeleným“ scénářem. V pojetí EU je míněn „zelený scénář“ založený pouze na obnovitelných zdrojích energie.

Tyto scénáře už před lety zpracovala Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Jeden se nazývá „modrý“ a druhý „zelený“. Ten první počítá s jádrem a obnovitelnými zdroji, ten druhý jen s obnovitelnými zdroji. „Modrý“ scénář počítá také s takzvanými tvrdými zdroji, tedy velkými zdroji s produkcí energie nezávislé na počasí, prostě elektrárnami jak je známe dnes, zelený scénář s nimi nepočítá. První scénář – zejména pokud se nové zdroje umístí na severu, může využívat současnou infrastrukturu, která se podle potřeby přizpůsobí, a to včetně centrálního zásobování teplem, druhý scénář potřebuje úplně jinou a tedy novou infrastrukturu. Zároveň ten druhý, tedy zelený scénář potřebuje 1,5 násobek instalovaného výkonu, než je potřeba při nízkouhlíkové variantě. Který scénář asi bude náročnější a dražší? A zároveň méně spolehlivý?

Česko se zatím správně drží nízkouhlíkové „modré“ varianty, Evropská komise chce „zelenou“ variantu.

Proč je zelená varianta náročnější a přitom méně spolehlivá?

Protože síť postavená jen na obnovitelných zdrojích vypadá úplně jinak. Když to hodně zjednoduším, tak místo třiceti elektráren, od kterých se rozvádí elektřina, jich je 300, ale každá z nich má řádově menší výkon, než kterákoli z těch původních třiceti. Prostě je to úplně něco jiného, ta síť se musí projektovat a stavět úplně jiným způsobem než to, co nyní v Česku funguje.

Méně spolehlivá je proto, že v ní není žádný pevný zdroj, je sestavena pouze z volatilních zdrojů, jež jsou závislé na slunci a větru. Samozřejmě s výjimkou vodních elektráren a zdrojů na biomasu. Proto také musí mít vyšší instalovaný výkon, aby se dokázala s rozmary počasí nějak vyrovnat. A přesto, aby se dalo mluvit o bezpečnosti dodávek, potřebuje taková síť mít vyřešeno velkokapacitní krátkodobé, střednědobé a sezónní skladování energie. To zatím vůbec není k dispozici. Současná největší úložiště představují zlomky hodinového výkonu jedné průměrné uhelné elektrárny.

Pokud jsou plány EK nereálné, dá se zabránit tomu, aby se Česko těmhle plánům muselo podrobit?

Proč se jim bránit? Naše cesta je stejně dobrá a stejně bezemisní, jako ta zelená. Musíme si jen držet náš scénář s jadernými zdroji, to je klíčové.

Mimochodem, když Němci plánovali svoji Energiewende, vycházeli z toho, že 20 procent elektřiny, která jim po vypnutí pevných zdrojů bude chybět, dovezou ze severní Afriky a z Blízkého východu, kde se postaví obrovské solární parky. Tehdy jsem se německých kolegů ptal, jestli tomu vážně věří, že transferové kabely, které odtamtud povedou, jsou dostatečně bezpečné pro zajištění požadované dodávky. Místo odpovědi bylo ticho.

V současnosti už se v Německu počítá s tím, že to co bude chybět, dovezou od sousedů, včetně Česka, nebo to ušetří. Reálně to funguje nyní tak, že v době přebytku energie z větrných farem na severu Německa se tato transferuje přes Česko a Polsko. Protože je přebytková a proto laciná, tak se částečně spotřebuje v tranzitních zemích a hlavně využije v existujících akumulačních a přečerpávacích kapacitách zejména v Rakousku. V době nedostatku elektrické energie ji dovezou. To je dnes fungující praxe. Ale zatím je podíl větru na celkové produkci energie v Německu jen asi 20 procent. Odkud budou dovážet, až bude podíl větru dvojnásobný, a když nikdo nebude mít uhlí, jen někdo plyn a většina nebude mít ani jádro?

Co myslíte, bude uhelná komise jednat věcně, nebo ideologicky?.

To se ukáže. Kdybych byl předem pesimista, tak bych členství v komisi nepřijal.

Pane profesore, věříte tomu, co tvrdí IPCC, Greenpeace a další a čemu věří školáci, kteří v pátek nechodí kvůli klimatu do školy, tedy že za oteplování planety může CO₂ produkovaný lidskou činností?

Skleníkový efekt nikdo nezpochybňuje. Bez něj by na Zemi bylo mínus 18 stupňů. Ale oteplování už tady v historii bylo, stejně jako ochlazování. Už roztál i led na pólech. A dělo se to, i když tady lidé vůbec nebyli, nebo jich bylo jen pár. I toto je pravda.

Ale je fakt, že lidé k oteplování přispívají. Ale i jinak, než tvrdí IPCC. Například i přelidněním. Vezměte si jen fakt, že za hodinu jeden člověk spotřebuje půl kubíku vzduchu. A v tom, co za tu půl hodinu vydýchá, jsou čtyři procenta CO₂. (Údaje čte ze souboru v počítači. Pak bere do ruky kalkulačku.) Teď si to vynásobíme a vida – miliarda lidí za hodinu vyprodukuje 20 milionů kubíků CO₂. Za hodinu, prosím! Lidí je asi sedm a půl miliardy a den má 24 hodin, rok 365 dní, takže můžeme násobit dál… Pravda je, že v Česku se energeticky nároční obyvatelé podílí na naší vlastní produkci CO₂ jen 3,6 procenta, ale v Indii je to 16 procent. No a my bychom chtěli kvůli oteplování klimatu vybíjet stáda dobytka, protože kromě produkce CO₂ produkují i metan?

Zdroj