Nigel Farage odhaluje plán Rebelie vyhynutí na svržení zastupitelské demokracie

Podle Sarah Lunnn z Rebelie vyhynutí je třeba zastupitelskou demokracii, přinejmenším ve věci klimatické politiky a ekonomického správy, podřídit občanským sovětům, tedy radám, která už teď vedou občanská shromáždění, a lidem jmenovaným neziskovými organizacemi přizvanými ke spolupráci.

Farage: Chápeš svojí argumentaci, představ si, kdybych byl londýnský taxikář, a kdyby mi někdo řekl, že jsou tam nějací lidé, co jsou zaplaceni za to, že zaplní tu ulici a znemožní mi, abych si vydělával na živobytí. Chápeš, jak jsou vašim chováním v centrálním Londýně někteří lidé naštvaní?

Sarah: Ano, samozřejmě, ale vždyť celá filosofie Rebelie vyhynutí je o rozvratu, a ten my způsobujeme. Není žádný snadný způsob, jak to říct, a tak pokaždé, když sedím ve studiu a někomu to říkám, tak provádím rozvrat vašich každodenních životů. Cítím se kvůli tomu velice nepříjemně. Je to ale akceptování toho, že v posledních 30 letech naše vlády skoro nic nedělaly, což tedy znamená, že my musíme k takovým akcím přistoupit, abychom tu problematiku přednesli. Kdybychom stáli na ulicích a rozdávali letáky, tak si nás nikdo ani nevšimne, a politici o nás ani nezavadí okem, a poslouchej, Nigele, to je jediný důvod, proč jsem tady dnes v tomto programu, je to protože jsme během minulého týdne zablokovali londýnské ulice.

Farage: Do jisté míry máš pravdu. Ale jestli s tím opravdu chceš hnout, podívej se na mě, já jsem ten, kdo asi před 26-7 lety dospěl k názoru, že naše vztahy s Evropskou unií nabraly špatný směr, tak jsem s tím chtěl něco udělat, a zjistil jsem, že v té době bylo ve Westminsteru jen pár tuctů lidí, které ten problém byť i jen upřímně zajímal, a já zaujímal postoj, který byl v naprostém protikladu k tomu, jaká v té době byla v Británii politická debata, a tak tím, co jsem udělal, bylo, že jsem vyrazil a vedl jsem po celé zemi kampaň, pomáhal jsem formovat politické strany, získávat zvolené zástupce a nakonec se mi to povedlo. Myslím, že jsem, když jsem to prováděl, nikdy neporušil zákon, takže nemělo by se tu skutečně argumentovat, že jsme přeci mírumilovnou demokratickou společností, a že to, co jste vy v Londýně minulý týden vyvolali, je upřímně řečeno anarchie?

Sarah: No, to je opravdu dobře položená otázka. A jako ty, jsme i my tu myšlenku, že lze řešit ekologický nouzový stav přes náš demokratický systém uplatňovali v posledních 30 letech. Zkoušeli jsme to velice usilovně, třeba přes stranu zelených, přes všemožná hnutí, přes kampaně, přes pochody, zkoušeli jsme to dělat velice usilovně, abychom tuto agendu prosadili, a upřímně řečeno, nepovedlo se nám to tak dobře, jako tobě s problémem vztahů s Evropou.

Farage: Sarah, ale možná, že váš problém spočívá v tom, že ta vaše tvrzení, co vznášíte, jsou upřímně řečeno, hysterická. Vaše webové stránka říkají, že je tu možnost vyhynutí miliard lidí. To ale není moc věrohodné, ne?

…

Farage: … Co vlastně od vlády chcete, aby dělala? Směli by lidé vyrazit na dovolenou do Marbeya? Směli by vlastnit auto s náhonem na 4 kola? Co si opravdu myslíš, že je třeba, aby vláda dělala? Vláda tady už ve skutečnosti přijala závazky, které není ani možné dodržet, když mluvíme o takových věcech jako čistá uhlíková neutralita do roku 2050, ale vy chcete, aby se to provedlo už do roku 2025. Kdybychom to udělali, tak bychom museli v podstatě zavřít celý britský průmysl, nebo snad ne?

Sarah: Měli bychom britský průmysl úplně přesměrovat, byla by to mobilizace jako v roce 1939…

Farage: Brzdi, brzdi, vždyť to je pravý protiklad k roku 1939, to jsme stavěli továrny na výrobu munice do války…

Sarah: Ve skutečnosti jsme své továrny jen přesměrovali, Nigele, to jsme tehdy udělali. Vzali jsme tu infrastrukturu, která už byla po ruce, a přesměrovali jsme ji k válečnému úsilí a také, co jsme dělali, byl přídělový systém na to, co bylo k dispozici, a stmelili jsme zemi, aby byla pospolu, zemi jsme sjednotili a mobilizovali k boji se společným nepřítelem.

Bohužel v tomto okamžiku není ten nepřítel, proti kterému stojíme, vidět. Ale je tu, a proto voláme po nulovém uhlíku do roku 2025, abychom se tomu bránili a uchránili se před tím.

Farage: Takže se bude muset skoncovat s ocelí, bude se muset skončit s chemickou výrobou, rafinerie půjdou do šrotu, co nám vlastně zůstane?

Sarah: Takže ty možnosti volby, z nichž si budeme moci vybírat, budou opravdu chmurné. A právě proto Rebelie vyhynutí volá po občanských sovětech, aby se lidé dali dohromady a rozhodli, jak by ty změny, kterých je třeba, měly vypadat. Místo aby to dělali politici sedící ve Westminsteru, a říkají, musíte dělat tohle, a kvůli potřebě to dělat se dáváme dohromady…

Farage: Jak?

Sarah: No, děláme to různými způsoby, děláme to např. přes poroty a zrovna tak, jako v minulosti tyto rozhodovaly o životě nebo smrti lidí, tak je svoláváme a využíváme k …

Farage: Kdo? Kdo je sestavuje?

Sarah: No, už je spousta lidí, kteří už ty občanské rady, ty sověty, vedou, a existují i externí seskupení, kdy takové lidové seskupení lze požádat, aby sestavilo občanskou radu, a ty už takový sovět z lidí po celém spojeném království sestaví tak, aby ten sovět lid představoval z hlediska věkového složení, z hlediska sociálního postavení, z hlediska jejich bohatství, dostanete průřez lidí, kterým to vysvětlíte, vzděláte je a požádáte je o názor, jak postupovat dál. Tak to dělali Irové, když šlo o otázku potratů, která byla velice kontroverzní…

Farage: A pak uděláš co, předložíš to referendu?

Sarah: Realizuješ to přes vládu. Musíš udržet struktury státu, aby fungovaly dál…

Farage: To by jako jmenovaný občanský sovět měl nařídit vládě, co má dělat?

Sarah: Ti vládu povedou a budou jí radit, a pak se už pro vládu stane velice obtížným, aby si dovolila říct, tohle neuděláme, protože to byla přeci vůle lidu vyžadovaná lidovými reprezentativními komisaři.

Farage: Musím říci, že jsem k tomu velice skeptický.

Britský politik Nigel Farage, přítel a příznivec prezidenta Trumpa, je živým důkazem toho, že demokratický proces funguje, pokud je vámi prosazovaná věc legitimní.

Farage během 30 let překonával všechny překážky a vybudoval to, co je, doufejme, nezlomná lidová podpora pro odchod Británie z Evropské unie.

V protikladu k tomu Sarah Lunnon z Rebelie vyhynutí zažíval 30 let naprosté frustrace. Lidi prostě její věc nezajímá. Takže znechucená tím, jak ji lidé neposlouchají, chce změnit pravidla hry, aby lidi k poslouchání přinutila.

Sarah se dožaduje, aby se zvolení zástupci ve veřejné správě podřizovali jejich, občanským samozvaným sovětům přijímajícím rozhodnutí, přinejmenším, co se týče klimatické změny a ekonomické politiky.

Jestli tomu rozumím správně, tak Sarah zamýšlí sestavovat občanské sověty z lidí, které by povolali občanské rady jejich skupiny a zástupci nominovaní z (neziskových) organizací přizvaných ke spoluúčasti.

Občanské sověty by radily s realizací toho „hrůzného“ úkolu uvalení přídělového systému na válečné úrovni a rozhodovaly by o tom, které ekonomické aktivity by dostaly privilegium pokračovat, aby se splnil ten nejdůležitější cíl drastického snížení uhlíkové stopy Británie, aby se do roku 2025 vyřešila klimatická krize.

Sarah srovnává ty občanské sovět se soudními porotci, kteří kdysi rozhodovali, jestli budou lidé žít nebo zemřou, než Británie trest smrti zrušila.

Záměrem Rebelie vyhynutí je, že „rady“ poskytnuté těmito sověty by muselo být pro zvolené politiky velice těžké odmítnout.

Čerstvé zprávy: 
Britská konzervativní vláda právě odsouhlasila požadavek Rebelie vyhynutí na sestavení občanského sovětu klimatické změny. Pošle se 30 000 pozvání náhodně vybraným, pak se z respondentů vybere 110 z nich, aby v tomto sovětu zasedali. Rozpočet tomuto sovětu přidělený je 520 000 ₤. Z toho 120 000 ₤ poskytne vláda, zbytek poskytnou dobročinné nadace Esmée Fairbairn Foundation a Evropská klimatická nadace.

Zdroj