Patrick Moore: globální oteplování? K smíchu!

Spoluzakladatel Greenpeace Patrick Moore: Řečem, že globální oteplování je pro člověka hrozbou, se musím smát! Patrick Moore byl jedním z prvních členů organizace Greenpeace. V roce 1977 se stal jejím prezidentem, byl i na palubě lodi Rainbow Warrior, když ji potopila francouzská tajná služba.

Po patnácti letech však kolébku environmentalistických hnutí opustil. Nelíbilo se mu, jak se radikalizuje a jak se odklání od vědy. I dnes říká, že Greenpeace nemá s původní organizací nic společného. Označuje ji za baštu levicových aktivistů a politiků, pro něž Greenpeace představuje způsob, jak pro svou politickou agendu získat peníze. Radikalizace a odklon od vědy podle něj jde vidět i v tom, jak se Greenpeace projevuje. „Základem pro ně je vyvolávání senzací, šíření dezinformací a používání taktik, jimiž chtějí nahnat lidem strach,“ řekl.

Politizace vědy a šíření strachu

Moore se považuje za „objímače stromů“, v rámci otázek životního prostředí se však vždy snažil držet v kolejích vědy. Na současných environmentalistických hnutích mu vadí právě velká míra iracionality, účelové manipulace s daty nebo jejich selekce (to, co se předkládá veřejnosti) a šíření vědeckých nepravd.

Podle něj tuto přeměnu odstartovalo, když se „zelená hnutí“ stala útočištěm aktivistů s politickými cíli, kteří zákonitě způsobili to, že věda politice ustoupila.

„Vládu nad environmentálním hnutím převzali političtí a sociální aktivisté, kteří se k hnutí připojili, a velice chytře se naučili, jak zelenou rétoriku zneužít k zamaskování své politické agendy, jež je plná antikorporativismu a antiglobalizmu a má pramálo společného s vědou nebo ekologií. Proto jsem odešel.“

„Uvědomil jsem si, že nad hnutím, u jehož zrodu jsem stál, vlastně kontrolu přezvali politici, kteří v něm viděli způsob, jak se dostat k finančním prostředkům.“

Někdejší prezident Greenpeace je znepokojen, jak environmentalistické organizace prostřednictvím médií šíří strach a zvěstují konec světa v důsledku lidské činnosti.

„Nikdo vás nebude poslouchat, když bude říkat ‘konec světa se neblíží’, ale když naopak budete říkat, že konec je za humny, vyjdou o tom palcové titulky. Takže důraz na senzace, zvláště když ty jsou smíchané s dezinformacemi, vede k situacím, kdy lidé těmto skupinám posílají spousty peněz na kampaně, které jsou naprosto klamavé.“

„Environmentalistické skupiny se vždy snaží vyvolávat emoce.“ Jako příklad uvedl kampaně proti kácení lesů. „Mluvit o tom, jak strom žije, cítí a bolí ho, když ho kácíte, a tak dále, to jsou řeči z mateřské školky. To prostě není pravda. Stromy jsou rostliny. Stejně jako mrkev.“

„Kampaně proti kácení lesů, proti lesnímu hospodářství, je klasickým příkladem naprostého klamání veřejnosti. Je pravda, že lesů ubývá v tropech. Ale příčinou nejsou těžařské společnosti. Lesy ubývají kvůli chudým lidem, milionům chudých lidí, kteří se snaží z něčeho žít a vypěstovat jídlo pro své rodiny. Faktem je, že v Severní Americe je stále tolik lesů jako před sto lety. A důvod, proč máme tolik lesů, je, že my dřevo používáme, že stromy kácíme a stavíme z nich domy. Ale environmentalistické skupiny lidem vnucují myšlenku, že když si jdete na pilu pro dřevo, nesete vinu za ničení lesů. Přitom ve skutečnosti si objednáváte vysázení stromů nových.“

„K šílenství mě přivádí třeba i to, když slyším, jak členové environmentalistických skupin jsou proti globalizaci – přitom jejich hlavními nástroji při práci jsou mobilní telefony a internet. Prostě nedává žádný smysl bojovat proti vědě a technologiím, a pak vědu a technologie používat – jako třeba letadla, kterými lítají, aby se dostali na mezinárodní environmentalistická setkání, nebo mobily a počítače. Jste součástí globalizace, jak potom chcete proti ní stát?“

Jsme tropický druh

V nedávném rozhovoru pro magazín The Register se rozhovořil mimo jiné i o problematice globálního oteplování. Jako řada dalších vědců upozorňuje na základní vědecká fakta, která se v médiích obyčejně neobjevují a která nejen nátlakové skupiny lidem zamlčují.

„Teď se nacházíme v době meziledové, interglaciálu. Ale z hlediska delších časových měřítek jsme stále v době ledové,“ začal své povídání na téma historie naší planety.

„Ve srovnání s obdobími, kdy na Zemi neexistovaly ledovce [jako skleníkové období křídy] trvají doby ledové krátce. Období bez ledovců na Zemi jsou dlouhá, stálá a trvají 10 milionů až 100 milionů let.“

V současnosti činí průměrná teplota Země asi 14,5 °C. K tomu Moore uvádí: „Během těchto období ale byla průměrná teplota Země 22 °C. Takže když lidé říkají, že umřeme, když globální teplota vzroste o 2 °C, musím se prostě smát. Jsme tropický druh. Ještě pořád jsme se neadaptovali na chlad a led.“

Zima, přesto teplo

Patrick Moore se otřel i o kontrast mezi rekordně chladnými zimami (desetileté až více než staleté rekordy) v posledních letech, rekordně rozsáhlou sněhovou pokrývkou na severní polokouli (za srovnatelná období) a tím, co ukazují pozemní sítě pro měření teplot.

„Poslední dobou zažíváme ty nejkrutější zimy od 60. let, ale NASA a CRU [Jednotka pro výzkum klimatu při Východoanglické univerzitě] tvrdí, že rok 2010 byl stejně teplý jako nejteplejší zaznamenaný rok v historii [1998]. Jejich záznamy byly zveličeny efektem městských tepelných ostrovů. Za to může i NOAA [americký Národní úřad pro oceány a atmosféru], který ze své sítě odstranil tisíce klimatických stanic.“

Moore zdůrazňuje, že neexistuje žádný přesvědčivý vědecký důkaz, že by za mírný vzrůst globální průměrné teploty Země mohl člověk. Domnívá se, že příspěvek člověka je mnohem menší, než se často tvrdí. Za malým kolísáním teplot vidí přirozenou klimatickou variabilitu a projevy rozličných vlivů.

„Nikdo neumí zjistit, do jaké míry námi uvolňovaný oxid uhličitý je součástí trendu v klimatické změně. Během posledních 12 let teplota vůbec nevzrostla – od roku 1998, který byl nejteplejším rokem na seznamu měření, naopak poklesla. Takže během let, kdy do atmosféry pumpujeme více a více oxidu uhličitého, se průměrná teplota nezvýšila.“

„Když se podíváte na teplotní záznamy z CRU od roku 1860, uvidíte periodu ochlazování. V záznamech je patrný trend oteplování do roku 2000 nebo 1998 [kdy byla silná aktivita jevu El Nino]. Je to mírně strmá křivka ukazující na růst teplot s trendem 0,4 °C za 25 let. Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPPC) tvrdí, že většina tohoto oteplení, ke které došlo od poloviny minulého století, je ‘nejspíše způsobena lidskými emisemi’. Toto prohlášení je problematické z několika důvodů. Slovo ‘většina’ implikuje 50 až 100 procent, to je velké rozpětí. Ale jak vědí, že to není třeba 36 procent?“

„Za druhé, používají frázi ‘nejspíše’, která není technicky definovatelná. Oni ji definují jako 90% pravděpodobnost. Ale odkud těch 90 procent vzali? Nepochází z žádného výpočtu, nejde o statistiku – je to slovní konstrukce, která znamená ‘nejspíše 90 procent’ –, a číslem označili všechny takové termíny. Toto není věda. Jsou to naprosto smyšlené věci.“

„Teď k obratu ‘od poloviny minulého století’. Když se podíváte na křivku proloženou teplotami za období 1910-1940, zjistíte, že mezi těmito roky došlo ke stejnému zvýšení teplot a změny probíhaly stejnou rychlostí. Křivka má tentýž sklon. Jenomže IPCC tentokráte netvrdí, že jsme toto oteplení způsobili my – to by totiž nebylo přesvědčivé. Takže otázka zní, co bylo příčinou oteplení v té době? A co způsobilo oteplení v 19. století? Pokud IPCC mluví o jistotě, lže. Nějaký příspěvek člověka v tom být může, jenomže z pohledu IPCC není důležitý žádný z jiných faktorů – podle nich jsme příčinou změny my.“

Zdroj