Úsměvní ekologičtí aktivisté i podivná uhlíková neutralita

Uveřejněno dne 19 června 2020 000 14:23
Pokračující ekologický podvod, v současnosti zosobňovaný zejména ne úplně zdravou školačkou Gretou i nepříliš autoreflexními mladými aktivisty, mě irituje natolik, že k polemice z dřívějšího článku doplním další vlastní názory.
 

Velice legrační mi připadá když nám, příslušníkům střední či starší generace, mládež vyčítá, že neuznáváme a nebereme vážně nově zrozená ekologická hnutí i jejich tzv. pokrokové vize a budou muset po nás napravovat škody. To se mi jeví při jejich vlastním všeobecném počínání a způsobu života jako naprostý nedostatek sebereflexe.

Mám několik příkladů rozdílného chování různých generací a začnu od plastů, což je mor celé zeměkoule a časovaná ekologická bomba. Za našich mladých časů jsme skleněné láhve od limonád, mléka i většiny jiných nápojů vraceli do kteréhokoliv obchodu kde se prodávaly a ty putovaly zpět do výroby, byly sterilizovány, znovu naplněny a předány k opakované spotřebě. A dnes? Podívejte se třeba do moří, v nichž se hromadí nekonečné množství plastů. Mimochodem, před domem mám jednu z dříve tradičních samoobsluh, která díky své poloze jako jedna z mála přežila nápor supermarketů, a vedle ní kontejnery na třídění odpadů. Přesto téměř týden co týden vidím zástupce té mladší „ekologické“ generace vhazovat do mé soukromé popelnice zejména plastové láhve, ale i další odpad určený k třídění, neboť k oněm kontejnerům to je asi 20 metrů. Ti kritizovaní starší tam samozřejmě dojdou.

Doma většinou bylo jedno rádio, jedna televize, jedna lednice a v kuchyni se vše připravovalo ručně, bez mnoha přístrojů, které spotřebovávají spoustu elektřiny.Samozřejmě stále ještě většinově vyráběné v uhelných elektrárnách, i když odsířených. Velká většina lidí jezdila do práce vlakem nebo autobusem, děti chodily do školy pěšky nebo jezdily na kole, rodiče neměli čtyřiadvacetihodinovou službu jako taxi pro lenivé nesamostatné potomky. Děti měly aktovky na několik let a gumy, pouzdra, ořezávátka, pastelky i další věci používaly do konce spotřeby, ne aby se jim nakupovaly každý rok nové – jen s jinými reklamami a nápisy. Podobně i plnící pera a propisovačky. Když se měly zabalit křehké předměty do balíku, tak jsme nějakou už použitou krabici vyplnili starými novinami a ne nějakými bublinami z plastu či polystyrénu. Trávníky skoro všichni kosili ručními sekačkami, kosou i srpem, nikoliv benzínovými nebo elektrickými sekačkami. Obecně se pracovalo fyzicky a nebylo tak třeba chodit do fitcenter běhat na pásech, které spotřebují také spoustu elektřiny, nikdo zdravý neměl v 15ti letech 100 kilogramů. Když byla žízeň, napili jsme se z kohoutků lepší vody než je dnes ta balená, nebo si doma dali vodu se sirupem, popř. limonádu ze skla. Nebylo nutné používat plastové kelímky ani plastové láhve, nyní zahazované po jednom použití (další otázka je kam). Jednorázové plínky nebyly, každá matka prala a 2x vyvařovala látkové. Automaticky se recyklovalo oblečení ze starších dětí na mladší sourozence, dokud bylo použitelné. Mokré prádlo se sušilo na šňůře za domem, za oknem nebo na balkóně, nikoliv v elektrických sušičkách s obrovskou spotřebou elektřiny. Chodili jsme pěšky do nějakého blízkého obchodu, nejezdili autem o dvě ulice dál. Do čtvrtého patra nebyly výtahy i tam se chodilo pěšky. Ale o těch fitcentrech a nadbytečných kilech už jsem se zmínil. Pohyblivé schody spotřebující další spousty elektřiny ve všech supermarketech a už i kancelářích neexistovaly.

Doma byla na jednu místnost jedna zásuvka, ne mnohonásobná pro veškerý elektrický sortiment, bez kterého obzvlášť ta kritická mladší generace nedokáže žít! Proto ať mlčí, vzdělávají se, hledají správná řešení a nepapouškují nepříliš přemýšlivou a nevzdělanou Gretu Thunberg.

Já nepatřím mezi lidi bránící se pokroku a všechny ty věci ulehčující nám život i zkracující pozemské a satelitní vzdálenosti, o kterých jsem psal a které nám lidská lenost jako hybná páka pokroku přinesla, používám a mám samozřejmě také. Ovšem nevykřikuji a nevyjadřuji se v pejorativním smyslu k lidstvu, ale vyhledávám informace (zejména v knihách, ale samozřejmě i v internetu) a přemýšlím jak to je doopravdy, případně co s tím.

Proto se také vrátím k tomu avizovanému podvodu. Díky sofistikovanému (otevřenému i podprahovému) tlaku firem, vydělávajících na tzv. globálním oteplování, soustředěnému pouze na CO2 a přeceňovaný skleníkový efekt, jsou lidé uváděni v omyl. Jeden z jejich zatím vítězících produktů je i jinak zcela nezajímavá a pravděpodobně nemocná Greta.

Přitom jedním z důležitých aspektů zřejmě postupně se zvyšujícího sucha jsou souvislosti, které se už odehrály a lidé se z toho nepoučili. Podceňují totiž nadále elementární fyzikální zákony a ignorují úlohu lesů, zelené vegetace, vody a vodní páry. Podívejme se na Blízký a Střední východ (kde před pozdním středověkem uhlí rozhodně nepálili). Jen odlesňovali krajinu, aby mohli pěstovat obilí (původně suchomilnou stepní trávu) a tam kde se nedali zároveň na pěstování rýže, tak si vysušili a odvodnili území a založili budoucí pouště. U nás ještě není situace tak tragická a to díky zatím přetrvávajícímu lesnímu zákonu z dob osvícených panovníků – Marie Terezie a Josefa II. Jenže Evropa se celkově stejně vysušuje, protože budování nových komunikací, parkovišť, obrovských supermarketů a skladových ploch namísto původní zeleně způsobuje jiné cesty vodních par. Teď je právě čas vrátit se ke zmíněné fyzice.

Zavádějící, zjednodušující a zbytečný boj proti CO2 v zájmu zainteresovaných subjektů je pouze odvádění pozornosti od daleko důležitějších okolností, jimiž je ztráta schopnosti přitahování vodních par z oceánu nad evropský (nebo jiný) kontinent. Vodní pára totiž nad vegetací a lesy za normálních okolností přitahuje páru z oceánu a přináší potřebné deště. To jasně vidíme na Sibiři, v jihovýchodní Asii nebo jižní Americe (někde i v Africe – např. Kongu). Jen pro dokreslení je nutné uvést, že za slunečného dne dopadá na 1 m2 energie asi 1.000 W, což znamená, že na 1 km2 je to zhruba výkon jednoho bloku Temelína (1.000 MW). Tato energie ovšem zemi ohřívá zcela rozdílným způsobem. Když budeme měřit teplotu v parku se vzrostlými stromy, tak naměříme např. 25°C, ale ve stejné době bude na střeše supermarketu nebo na jeho skladech a parkovištích 60°C!

Ta odlesněná půda i bez další vegetace a vodních ploch způsobuje daleko rychlejší ohřívání vodních par, které vystoupají mnohem výš než bývá běžné nad stromy, a proto odcestují nad moře, protože standardní cesta se obrátí a logicky tím nastává i úbytek dešťů. Naopak vodní pára v normálním procesu nad lesy nestoupá moc vysoko, vytváří mlhu a mraky tvořící déšť a jak už bylo řečeno zároveň tím pak přitahuje páry z oceánů. V neposlední řadě také rozdílné teploty tvoří neopominutelný pohon větrů. Případné obecné srovnání teplot hrozí zpomalením či ustáním jejich pohybu – se všemi negativními následky.

Takže za sebe mohu jen doporučit, že když upozadíme zavádějící až scestnou uhlíkovou neutralitu, propagovanou buď špatně informovanými nebo jinak zainteresovanými politiky EU či nešťastnou Gretou a budeme se více věnovat krajinotvorným záležitostem, vodě a obnově přirozených smíšených lesů, lesoparků ve městech i lužních lesů, bude se zde brzo lépe žít. Za mimořádně velkou pozornost stojí i zacházení s plasty. Zákaz slámek do nápojů a plastových příborů je krok naprosto nedostatečný a v současné realitě spíše směšný.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist