ZNIČÍ EVROPŠTÍ “OUŘADOVÉ” VÝROBU AUT V EU?

Počátkem roku 2020 začne v EU platit nové nařízení, které stanovuje, že 95 % všech nově prodaných aut bude muset splnit limit CO₂ 95 g/km, neboli naftové vozy spotřebu do 3,54 l/100 km a benzinové 4,06 l/100 km. Za každý gram emisí navíc by pak měl výrobce platit pokutu cca 2500 korun. Je to správná cesta, jak podpořit životní prostředí?

Jestli tato opatření přispějí ke zlepšení stavu životního prostředí, vskutku nevím. Zdali přispějí ke zničení evropského automobilového průmyslu, to je dosti pravděpodobné. Číňané si o nás musejí myslet, že jsme sebevrazi.

Nové podmínky trochu paradoxně nejtvrději dopadají na malé automobily, protože při jejich nízkých cenách by pokuta za překročení emisního limitu znamenala přirážku k ceně ve výši cca 10-30 %. Co to znamená, přestanou se vyrábět malá a cenově dostupná auta? Co si budou normální lidé s průměrnými příjmy kupovat?

Řekl bych, že lidé s nižšími příjmy si budou kupovat více ojetin.

Emisní pokuta za malou Fabii může být díky nastavení pravidel třeba 60 tisíc korun, kdežto za luxusní a prostorný Superb jen 5 tisíc. Je to sociálně spravedlivé?

Odpověď asi tušíme všichni: je to postavené na hlavu.

Analytická společnost JATO vyčíslila, na kolik by automobilky ročně přišly pokuty při zachování dnešního výrobního programu. Skupina Volkswagen by musela zaplatit astronomických 237 miliard eur. Automobilový průmysl je tahounem evropské ekonomiky, co takovéto omezení na unijním trhu udělá s jeho dlouhodobou konkurenceschopností?

Zahraji si na věštce. Během dvaceti let se z Evropy stane velký skanzen nebo Disneyland. Evropský průmysl zůstane omezen na specializované strojírenství, chemii a farmacii, stavební materiály, potravinářství a výrobu luxusního zboží: oděvů, bot, kabelek, možná hodinek. Pilířem evropské ekonomiky budou služby poskytované bohatým čínským, americkým a možná ještě indickým turistům.

Evropa ztratí schopnost vyrábět konkurenceschopné zboží s výjimkou několika málo výše zmíněných odvětví. Automobilový průmysl zničí regulace, energetiku do značné míry rovněž, v průmyslu informačních technologií nám v Evropě už dávno ujel vlak. V Evropě nesídlí žádné světově důležité technologické firmy, možná s výjimkou britského ARM. Vše zajímavé se odehrává téměř výlučně v USA nebo v Číně. Evropa nemá žádný Google, Amazon, Facebook, ani Microsoft, Intel nebo IBM. Pokud už v EU vzniknou zajímavé a konkurenceschopné projekty (jako například Linux nebo Python), jde ovšem převážně o neziskové záležitosti. Evropané mají technické vzdělání i nápady, ovšem zdejší podnikatelské prostředí je stavěné pro zasloužilé korporace a dotační barony.

Evropské banky jsou po krizi způsobené zavedením eura v otřesném stavu, takže Evropa jako světové centrum finančních služeb už také nebude, co bývala. Co tedy zbývá? Turistika, hotely, zpeněžení evropských kulturních památek a vyhlášené kuchyně, kterou na jiných světadílech nemají.

Není to žádná apokalyptická vize bídy a války, ale i tak je to smutné. Z Evropy, která bývala nejvyspělejším a nejsilnějším kontinentem, se stane dovolenková destinace pro ty, kteří nás na špičce vystřídají. Mimochodem, všimli jste si, jak v Praze přibylo indických turistů během posledních několika málo let?

Je cestou ven z problému elektromobilita? Nebo jde o slepou uličku? A budeme, podle vás, do ní tak trochu nuceni?

Jde o slepou uličku a musí to být jasné každému, kdo má aspoň hrubou představu o fungování energetické sítě, o nabíjení baterií, stručně řečeno o elektrotechnice. Bateriová auta nemohou plně nahradit spalovací motory, ledaže bychom v krátké době objevili nový zdroj elektřiny, například komerčně použitelný fúzní reaktor. Kromě toho bychom museli přebudovat rozvodnou síť, ale v první řadě, nemáme ten reaktor ani nic podobného.

V listopadu došlo V Rakousku k nepříjemnému incidentu. Elektromobil značky Tesla po nárazu do stromu začal hořet. Vůz následně hasilo padesát hasičů po dobu několika hodin a následně byl vrak uložen na 72 hodin do vodní lázně, aby se zabránilo opětovnému vzplanutí. Vodu i zeminu poté museli specialisté odborně zlikvidovat. Vrak vozidla bude také potřebovat speciální zacházení. Co to má společného s ekologií?

Asi vůbec nic. Pokud jde o automobily, perspektivnější mi přijde pohon na vodíkové články. Je to technologie již známá a vyzkoušená, vodíkové palivové články měly i kosmické lodi Apollo. Problém je zatím v tom, že vodík nemůžete snadno natankovat. V Česku má být do roku 2023 otevřeno jen šest až osm veřejných čerpacích stanic na vodík. Vodíková auta neprodukují žádné skleníkové plyny, pouze čistou vodu jako odpad. Není třeba ani drahých a ekologicky problémových akumulátorů. Ale vodík jako palivo nemá prakticky žádné vlivné zastánce, na rozdíl od elektromobility.

Kdo na těchto změnách může vydělat? V čím ekonomickém zájmu to je?

Vždy se najde někdo, kdo na regulacích prodělá, a kdo vydělá. V případě značky Tesla jde ale možná spíše o technické snobství, snahu bohatých fanoušků mít to nejmodernější, ať co stojí cokoli. Nemám to nikomu za zlé, každý má právo být snob, pokud tak činí za své peníze. Kromě toho tento tržní segment pomáhá rozpoznávat, jaké inovace mají šance, a jaké ne. Pouze mi přijde nesprávné, když záliba bohatých v nových věcech má být dotována z veřejných prostředků.

Velmi se řeší tzv. uhlíková neutralita. Na půdě EU šokoval Andrej Babiš požadavkem, aby byla jaderná energie uznána za stejně „čistou“ jako elektřina z větrníků či ze slunečních panelů. Šlo o důležitý krok?

S jadernou energetikou je to složité, protože dosavadní zkušenosti jsou velmi smíšené. Na jedné straně jde o spolehlivý zdroj energie, který do ovzduší nechrlí žádné oxidy. Na straně druhé jde o zdroj velmi drahý, potenciálně nebezpečný a kromě toho politicky kontroverzní.

Kromě toho mám problémy s definicí „čisté“ energie. Jsou vodní elektrárny čisté, když jsou postaveny za cenu nevratného zásahu do krajiny? U větrných elektráren, jak se počítá ekologická cena mrtvých ptáků? Počítá se s následnou recyklací slunečních panelů?

Zpět však k jaderné energii. V současné době nevypadá jako vhodná cesta, již jen kvůli vysokým nákladům. V budoucnosti však může být vyvinut nový typ reaktoru, který by mohl být řešením.

Může pro nás zachování produkce jaderných elektráren v budoucnu být výraznou konkurenční výhodou v regionu střední Evropy?

Ano, když už tyto elektrárny byly za drahé peníze postaveny, když už mají kvalifikovaný personál a úroveň jejich bezpečnosti je velmi dobrá, bylo by pošetilé se jich zbavovat.

Co jiné změny ve prospěch ekologie? Často se hovoří o fotovoltaice. Je to skutečně ekonomicky racionální cesta k čisté energii?

Je to jedna z možností. Fotovoltaické články jsou stále levnější, na světě existuje ještě dost míst s celkem stabilním slunečním svitem. Nejsem si jistý ekologickými efekty likvidace již nefunkčních článků, ale v tomto směru nejsem odborník.

Pokud budeme používat stále více fotovoltaických panelů, budeme pravděpodobně spoléhat na čínskou produkci. Nebude i to problém, například ze strategických důvodů?

Neřekl bych. Čínská produkce je nejlevnější, Čína ale nemá žádný patent na jejich výrobu. Kdyby se vláda v Pekingu rozhodla zastavit nebo zdražit vývozy solárních článků, snadno by se našli jiní výrobci. Něco podobného platí i pro tzv. vzácné zeminy.

Jaká je tedy budoucnost?

Jsem technologický optimista. Nevěřím, že správná cesta jsou zákazy, omezení, daně, dotace, regulace. Je třeba investovat do výzkumu a vývoje, nikoli propadat panice. Do minulých staletí se nevrátíme, a je to dobře. Před vynálezem spalovacího motoru naši předkové jezdili na koních a povozech – může to vypadat romanticky, ale hygienické podmínky v tehdejších velkoměstech byly strašlivé, což se odráželo i v úmrtnosti na nakažlivé choroby.

Fosilní paliva určitě nebudeme používat navěky, ale dokud nemáme lepší alternativu, proč bychom si měli ničit ekonomiku kvůli velmi nejistému vlivu na životní prostředí? Proč probíhá tak obrovská kampaň proti letecké dopravě, když přitom letectví se na lidské produkci oxidu uhličitého podílí jen asi dvěma až třemi procenty? Největším producentem tohoto plynu jsou mimochodem živé organismy, v této relaci je pak podíl letectví už úplně zanedbatelný.

Mimochodem, pokud by oxid uhličitý byl skutečně hlavním viníkem globálního oteplování – které probíhá již od 17. století – pak by racionálním krokem byl intenzivní diplomatický a obchodní tlak na Čínu, Indii, Rusko, Brazílii a Írán ze strany celého Západu. Nic takového se však neděje. Zejména EU se snaží Čínu neurazit, obcházet sankce na Rusko a íránskému režimu vysloveně poklonkuje. Jaký význam má ničit základ evropského průmyslu, když Evropa zůstává blahovolně pasivní nebo dokonce submisivní vůči zemím, které znečišťují planetu mnohem hůře?

Zdroj