Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly

Jestli něco může zemědělské půdě ještě více ublížit, tak je to další nadějný ekologický projekt k záchraně planety.

Snad žádné jiné odvětví nepřitahuje tolik „odborníků“ jako zemědělství. Facebookové diskuse jsou plné dobrých rad a odsudků na adresu zemědělců, kteří podle nich jenom drancují a ničí svou činností českou krajinu. Já tvrdím, že absolutním zlem jsou ekologické projekty propojené s různými lobby. Pokusím se vysvětlit, jaké kroky vedly k postupné degradaci orné půdy, přičemž z toho v žádném případě nelze vinit hospodařící zemědělce, kteří jsou ekonomickými aspekty nuceni využít projekty předkládané jim prostřednictvím dotačních titulů.

Prvním pro mne rozeznatelným projektem byla biopaliva první generace, přesněji využití metylesteru řepkového oleje k přimíchávání do nafty. V tu ránu došlo k navýšení plochy pěstované řepky olejné, protože cílem bylo dosáhnout více jak 30% příměsi. K tomu v omezené míře i došlo a také se objevily i následné problémy se vstřikovacími soustavami dieselových motorů. To bylo nejvíce patrné u sezónně provozovaných strojů. Metylester působil nejen agresivně a korozivně k povrchům, ale dokázal i ucpat a zalepit palivovou soustavu. Situace se stala natolik neúnosnou, že příměs se snížila na garantovaných maximálních 7 %. Každopádně se řepka stále za tímto účelem pěstuje. A všichni kamenují zemědělce, ne ekology.

Dále přišla spásná myšlenka výroby elektrické energie z biomasy, potažmo bioplynové stanice. A pro změnu se navýšily plochy kukuřice. Té kukuřice, která poskytuje ideální kryt pro expanzi černé zvěře. Kukuřice je erozivní rostlinou, která zapříčiňuje splavení polí po větších deštích. Tvrzení, že na výrobu biomasy pro bioplynové stanice je vynaloženo více energie, než kolik energie vyprodukují, se může jevit jako spekulace, nicméně podle mého názoru tomu tak je. Sekundárními produkty těchto stanic jsou teplo, které se z valné části bez využití vypouští do vzduchu, a digestát, díky kterému se do půdy alespoň částečně vrátí kvalitní organická hmota. Potíží je však mikroskopická frakce hmoty, která postupně ucpává kapilární póry tolik potřebné ke vsakování a opačně k zásobování kořenového systému rostlin vodou. A všichni kamenují zemědělce, ne ekology.

Na polích ještě zbývala sláma. Tato druhotná surovina by se ještě dala spálit a přeměnit v ekologickou elektřinu. Stalo se a kamiony začaly svážet ze zhruba padesátikilometrového okolí balíky slámy do spaloven a obnovitelná elektřina byla na světě. Ale ta sláma, jež byla dříve rozmetána a vrácena půdě, se již zpět nedostane. A zase kamenují zemědělce a ne ekology.

Zhutněná homogenizovaná půda bez promíchání s organickou hmotou není schopná pojmout srážky a deponovat vlhkost pro růst rostlin. A zase chytří křičí, že to ti zemědělci udělali těmi obludnými traktory, a to bez jediné znalosti problematiky měrného tlaku stroje na centimetr čtvereční i bez informovanosti o tom, že malý traktor může způsobit větší zhutnění než vhodně obutý a nahuštěný 300koňový traktor.

Nelze vinit zemědělce, kteří se především snaží dobře hospodařit, protože musí mít dostatek finančních prostředků na platy zaměstnanců i na ostatní potřebné investice. Přitom musí myslet i na to, aby byla půda v co nejlepší kondici pro ně i pro další generace. Jejich rozhodnutí tak dosahují často až existenčních rozměrů a bývají mnohdy volbou většího či menšího zla. Bohužel ti, kteří mají moc, vliv a nestoudnost vymýšlet další nesmysly, nemají vůbec žádnou zodpovědnost vůči půdě a lidem, na které budou ukazovat jako na strůjce konce světa.

Zdroj