Praktické výsledky zelené politiky v České republice

Strana zelených, Demokratická strana zelených, Greenpeace, Hnutí Duha, Děti Země, Jihočeské matky, Rebelie proti vyhynutí a další. Ne že by úplně vše zelené bylo špatně, ale pokud se místo racionálně pojímané ochrany přírody klade důraz na emoce a zelené ideologie, škody na životním prostředí mohou být dramatické.

Kůrovcová kalamita

Kůrovcová kalamita začala na Šumavě vytvořením tzv. bezzásahových zón. V roce 2007 následkem orkánu Kyrill zůstalo na zemi ležet bezmála milion kubíků dřeva. Protože bylo rozhodnuto ponechat v bezzásahových zónách kalamitní dřevo tzv. přírodním procesům, došlo záhy k dramatickému přemnožení kůrovce, který v bezzásahových zónách na hřebenech Šumavy nikým nerušen úspěšně likvidoval i ty smrky, jež řádění orkánu odolaly.

Přemnožený brouk se pochopitelně šířil do hospodářských lesů a ve spojení s dalšími faktory, zejména s několikaletým suchem nebo nepružností legislativy o státních zakázkách, napáchal obrovské škody téměř na celém území České republiky.

Jako (amatérský) mykolog jsem loni v létě a na podzim navštívil lesy nejen na Šumavě, ale také na Vysočině, v Krkonoších, v Hostýnských vrších a Malých Karpatech. Všude jsou k vidění stopy po kůrovci, všude se těží napadené dřevo. Ze zmíněných lokalit je situace nejhorší na Vysočině, tam je leckde již dobojováno a k vidění jsou holé stráně prostřídané řadami suchých stromů, na které zatím nepřišla řada (prioritně se těží v porostech, kde je ještě nějaká šance na záchranu aspoň části lesa). Jedete-li po dálnici D1 z Prahy do Brna, nemusíte ani zastavovat, devastaci smrkových lesů vidíte i z rychle jedoucího vozidla.

Přesto jsem nedávno v TV v rámci reportáže o kůrovcové kalamitě zahlédl rozhovor s aktivistou, který nás přesvědčoval, že příroda si nakonec poradí a že (přemnožený?) kůrovec je nedílnou součástí české krajiny. Jinde se objevily fotografie, jak na šumavských holinách začínají rašit mladé stromky. Škoda, že k těm fotografiím nebyly pro srovnání obrázky, jak to tam vypadalo před dvaceti lety.

Biosložky v pohonných hmotách

Idea biosložek se nezrodila v českých hlavách, dorazila k nám ve formě nařízení Evropské unie. Vzrostla poptávka po řepce a Česká republika od té doby počátkem léta žloutne. Z pěstování „ekologických“ plodin se stává výnosný obchod. Málokoho zajímá, že pěstování řepky půdu značně zatěžuje, že technologickými postupy, kterými se do půdy dostává abnormální množství chemie, se ze žlutých lánů stává ekologická poušť s prakticky nulovou biodiverzitou.

Nakonec se ukazuje, že pěstování „ekologických“ technických plodin zatěžuje životní prostředí více, než kdyby auta jezdila na čistou naftu a benzín. Pro nás to znamená, že jsme promarnili šanci tvořit přívětivější krajinu pro člověka i pro přírodu. V jiných částech světa měla poptávka po biopalivech ještě závažnější důsledky – v chudých zemích došlo ke zdražení potravin, což se dotklo především těch nejchudších.

Fotovoltaika

Největší tunel v historii samostatné České republiky. Lehké topné oleje byly proti fotovoltaice jen laciná kratochvíle, navíc na hraně či dokonce za hranou zákona. Fotovoltaické zbohatlíky inicioval zákon schválený sněmovnou a největší ztráty pak způsobilo nekonání státu.

Malebnou českou krajinu zhyzdily lesy fotovoltaických panelů. Peníze, které by například pomohly nastartovat reformu důchodů, cpeme do kapes solárníků. Výsledný účet nebude daleko od hranice bilionu korun.

Ostatní

Tzv. ekologické organizace o sobě dávají vědět i dalšími způsoby. Velmi populární jsou obstrukce ohledně vydávání stavebního povolení pro privátní i všeobecně prospěšné stavby. Z poslední doby připomeňme například oddalování dostavby dálnice D1 u Přerova.

Co dál?

Nový zelený úděl prosazovaný Evropskou unií v čele s Německem si klade skutečně neskromné cíle. Na omezení produkce CO2 neshledávám nic závadného, na druhou stranu je třeba postupovat s rozvahou a pokorou. Nenechejme se ovládat ukřičenými zelenými emocemi a vždy zvažujme, jaké budou mít postupné kroky důsledky nejen pro člověka a pro společnost, ale také – pro přírodu.

Nedovolme zaneřádit českou krajinu větrníky zabíjejícími ptáky a hmyz, fotovoltaickými panely na místo luk, lesů a rybníků nebo plantážemi rychle rostoucích dřevin. Nechceme-li CO2, hlasujme pro jádro.