Udělejme Čechy znovu zelené

Uveřejněno dne 7 října 2020 000 14:11

Sucho. Téma, které hýbe Českem. Ale oxid uhličitý za to primárně vážně nemůže. Narušili jsme koloběh vody v přírodě. Ozeleňme krajinu, chraňme lesy a půdu, pak bude více vody a můžeme klidně jíst hovězí a jezdit naftovými auty.

Mainstream vážný problém vysychání zatím nevidí

Problémy s vodou a vysycháním pociťují vesnice, ale i menší města s menšími vodárnami. Cisterny na pitnou vodu se každé léto stávají součástí mnoha obcí a měst a jejich počet narůstá. Letos v létě padne jistě rekord. Na venkově vysychají studny, ale dokud teče voda z kohoutku lidem ve městě, problém sucha není pro majoritu až tak palčivý. Snad jen, že ubylo lesů, kam se chodilo dříve na houby, a že zdražila zelenina v supermarketech. Vyšší cenu si ale lidé dnes spíše spojí s koronavirem než se zemědělským suchem, které nás svírá. Možná kdyby přestala téct voda z vodovodu lidem ve městech, nebo až dojde vlivným politikům voda ve studni na chalupě. Pak se možná začne něco skutečně zásadního dít i na politické úrovni.

Složitě to nepůjde

Ač jsem přírodovědec (zabýval jsem hydrobiologií, botanikou, lesnictvím a lesnickou genetikou), tak se necítím být odborníkem na klimatologii. Ale něco málo si ze studií pamatuji, něco jsem se přiučil, ale hlavně žiji v přírodě a dívám se kolem sebe. No a taky se občas učím se svojí dcerou, která navštěvuje primu gymnázia. Tedy šestou třídu. A říkám si, že by si její učebnice měli osvojit i někteří politici. Když už tedy při péči o krajinu neposlouchají prosté rady našich předků, lesníků a zemědělců.

Dodnes si pamatuji zkoušku z fyziologie rostlin na Přírodovědecké fakultě, kterou jsem v Praze absolvoval. Šel jsem na ni krátce po zkoušce z biochemie (kromě biologie jsem studoval i chemii – učitelství). Biochemie byla dvousemestrální. Ta kniha byla fakt hodně tlustá. Na fyziologii jsem od pana profesora dostal otázku: „Jedete ve vlaku s 80letou paní a musíte jí během 5 minut vysvětlit fotosyntézu.“ Byl jsem fakt našrocenej. Fotony, syntéza ATP a NADH, thylakoidní membrána, fotosyntetický elektrotransportní řetězec, fixace uhlíku, Calvinův cyklus, veškeré vzorce, toky elektronů a energie, C3 a C4 rostliny, vše jsem měl zmáknuté do nejmenšího detailu. Ale vysvětlit to 80leté paní? No zkrátím to, po jedničce z biochemie jsem si z té fyziologie rostlin odnesl za tři. Uměl jsem to složitě, jednoduše ne. A přesně tak funguje politika a velká grantová věda. Čím méně používá selského rozumu obyčejného člověka, tím více používá byrokracie, drahých analýz a rozborů, složitěji se věci prezentují, tím více peněz to všechno stojí, tím méně lidí tomu rozumí a více do toho kafrají, tím více to média překroutí. A pak z toho máme stávky jako Fridays for Future a lidi, kteří vidí oxid uhličitý, a další lidi, kteří jim to vidění věří. A přitom věci jsou docela prosté. A tento příspěvek je o prostotě.

Začnu učebnicí primy gymnázia, tedy pro děti ve věku 11-12 let. Učebnice se jmenuje Přírodní prostředí Země. Kapitola, ze které doslova opisuji, se jmenuje

Vzdušné proudění

Základní činitelé, kteří vyvolávají proudění vzduchu, jsou tlak a teplota. Atmosféra působí na povrch země silou (10 N na každý cm2). Tato síla představuje tlak vzduchu. Tlak se mění s nadmořskou výškou a změnami teploty. Teplý vzduch je lehký a stoupá vzhůru. Tlak vzduchu na zem se přitom snižuje. Vzniká tak oblast nižšího tlaku vzduchu (N). Studený vzduch je naopak těžký a klesá dolů. Tlak vzduchu na zemský povrch roste a vzniká oblast vyššího tlaku vzduchu (V). Rozdílná výše tlaku vzduchu nad zemským povrchem vyvolává jeho proudění. Vzduch proudí z oblasti vyššího tlaku do oblasti nižšího tlaku.

Tolik k proudění vzduchu, které znají už děti ze 6. třídy. Druhou věcí, na kterou se chci podívat, je voda.

Kolik je vody na světě? Ubývá voda na Zemi? Jak se vzala na Zeměkouli?

Hydrosféra byla na Zemi již před více než 4 miliardami let. V současné době se vědci nejvíce přiklánějí k možnosti, že vodu na naši planetu dopravily na Zemi dopadající planetky a některé komety z meziplanetárního prostoru, kde se voda vyskytuje v podobě ledu. Celkové zásoby vody na Zemi činí asi 1 385 989 610 km³. Ve světovém oceánu je obsaženo asi 97 % slané vody, zbylá 3 % tvoří voda sladká.

To nejdůležitější je fakt, že voda ze Země nemizí, je jí tady stále konstantní množství. A to konstantní množství vody na Zeměkouli je v neustálém koloběhu (cirkulaci), kterého se zúčastňuje ročně přibližně 525 tisíc km³. Toto množství vody během své cirkulace přechází postupně z jednoho skupenství do druhého (pára, voda, led). Studie založená na výzkumu snímků z amerických družic Landsat za uplynulých 30 let ale ukazuje, že i zrod vodních ploch představuje dramatický proces.Existuje několik studií (třeba od NASA) využívajících satelity, které dokládají, že na mnoha místech sladkovodní voda mizí. Stejné studie zároveň říkají, že se objevují místa s vodou, kde dříve nebyla a naopak tam hrozí záplavy. Koloběh vody je dynamický systém, ale vody máme na Zemi stále stejně. To znamená, že jestli dříve někde bylo více vody než dnes, musela ta voda napršet někam jinam než dříve. A jestli napršela někam jinam, musela se tam nějak dostat. Případně se děje to, že místo jemných vytrvalejších srážek a vlhkosti máme extrémy, vedra a pak najednou přívalové lijáky, ze kterých toho krajina moc nepojme. Něco ten koloběh vody změnilo.

Při kondenzaci vodní páry dochází ke snížení atmosférického tlaku

Znáte ten pocit, když se v létě při 35-40 °C plahočíte po zabetonovaných a zaasfaltovaných městských aglomeracích, nebo i po cestách uprostřed neosetých polí, po plochách s vykáceným lesem a pak přijdete do vzrostlého lesa? Stín, mnohem nižší teplota a příjemná vlhkost. Prostě v zelené živé přírodě panuje pohoda i v parném létě. A co se tam v tom zeleném světě děje? Stromy, rostliny, trávní porosty, mokřady, vodní plochy jsou chladnější oproti všem asfaltovým parkovištím, zemědělské půdě bez plodin a vykácenému lesu, který sežral kůrovec. Ale především, takový živý zelený ekosystém vypařuje vodu. Říká se tomu evapotranspirace. Tam, kde je zeleno, je chladněji. Kde je zeleno, chladne vypařovaná voda až do rosného bodu, kondenzuje a spadne zpět ve formě srážek. 

A teď to přijde. Tam, kde voda kondenzuje, tam dochází k poklesu tlaku vzduchu. Pokud se to děje na velkých lesnatých plochách, dochází ke snížení tlaku na velkých územích. Pokud tohle funguje, tak snadno přichází na evropskou pevninu proudění od oceánů. Zalesněná krajina přitahuje vodu z oceánu na pevninu. Funguje to tak proto, že zelená, zalesněná krajina vypařuje více vody nežli moře! To proto, že listová plocha (trávy, vegetace, listů a jehličí stromů) je násobně větší, nežli je hladina moře. Navíc je les vysoký, takže výpar (evapotranpirace) a následná kondenzace se děje výše nahoře nad lesem. Les funguje jako klimatizace. Když voda takto cirkuluje v krajině, říká se tomu malý vodní cyklus. Když funguje malý vodní cyklus, funguje i velký vodní cyklus (lesnatá pevnina nasává vlhkost z oceánu). Tak nějak jsem se to naučil od docenta Jana Pokorného ze společnosti ENKI, která studuje vodu v krajině po celém světě víc než dvě desítky let.

Když nebude les, nebude pršet

Odlesněním, urbanizací a přehříváním půdy kvůli nevhodnému zemědělství se pevnina přehřívá. V posledních letech jsme špatnou péčí o lesy zapříčinili obrovské kůrovcové kalamity a přicházíme o obrovské plochy lesů. Loni o 30 milionů kubíků smrku, letos to může být dalších padesát a za dva roky dalších 100 milionů kubíků. Můžeme tak přijít o polovinu všech smrkových lesů. A to už je ztráta obrovského množství výparu. Od země, která není pokrytá zelení a zejména lesem, se odráží teplo slunce. Vznikají teplé až horké stoupavé vzdušné proudy (každý rogalista je zná), které dosahují vysoko nad povrch země. 

Jak rychle stoupají a jsou suché, váží na sebe vlhkost ze širokého okolí, doslova ho vysávají a vysušují. Když chybí zelená plocha listů a jehličí pro potřebnou evatopranspiraci, dochází k tomu, žechladnější oceán má vyšší evapotranspirací než vyschlá pevnina. Je-li nad oceánem chladněji, tak tam voda kondenzuje a snižuje se tlak. Oceán pak vodu přitahuje ze vzduchu nad horkou pevninou a tím vysušuje pevninu. Vlhkost pak místo nad pevninou kondenzuje nad chladnějším oceánem a srážky místo na pevninu padají do oceánu. 

To, co jsme udělali krajině, znamená, že měníme velký vodní cyklus. A žádný oxid uhličitý a ježdění německých babiček ve velkých naftových SUV s tím nemá prakticky nic společného. Ale jestli s tím nic nezačneme ihned dělat, budeme žít na polopoušti a válčit o vodu. A elektromobily, větrné elektrárny, vybíjení metan prdících krav, veganství, environmentální žal a neplození dětí nám v tom vážně nepomohou.

Takže to zopakuji: Množství vody na planetě neubývá, je konstantní. Vzdušné masy se pohybují v závislosti na tlaku vzduchu z oblasti vyššího tlaku do oblasti nižšího tlaku (6. třída ZŠ). Při kondenzaci vypařované vody dochází k poklesu tlaku. Za normálních okolností je evapotranspirace ve střední Evropě větší než nad oceánem, protože plocha listů a jehličí je větší než plocha moře. Když přišla krajina o zeleň a lesy (protože betonujeme, asfaltujeme, motivováni špatně nastavenými zemědělskými dotacemi ničíme půdu a její schopnost zadržovat vodu, kácíme lesy a necháváme je buď liknavostí, nebo záměrně sežrat kůrovci), tak snižujeme nad krajinou výpar. Nedochází nad krajinou k takové kondenzaci jako nad mořem. Nad oceánem je pak nižší tlak a nasává vzdušnou vlhkost z pevniny, která tam kondenzuje a prší do moře. Pokud tohle nezměníme, budeme žít na polopoušti.

Zeptejte se myslivců

Je zajímavé, že myslivci a lesníci (tedy lidé, kteří chodí pravidelně do přírody) říkají, že dříve při lovu chodili ke zvěři jenom z východu, aby je zvěř nenavětřila po větru, který přichází od Altantiku. Ale nyní čím dál častěji musí ke zvěři chodit ze západu, protože se větry prostě obrátily.

Udělejme Čechy novu zelené

Mnozí říkají, že neporučí větru dešti a vše tak nějak alibisticky svalují na neuchopitelnou klimatickou změnu, kterou způsobují hlavně skleníkové plyny. Nejvíc oxid uhličitý a metan. Ale ve skutečnosti to nejhorší, co my lidé v Evropě děláme, není spalování nafty a uhlí, ale to, že jsme změnili krajinu. Na řadě míst jsme krajinu připravili o dospělý les a připravili jsme ji o živou půdu a zeleň. Na obrovských plochách. Stavíme města, betonujeme, asfaltujeme. Máme obří pole, která utužujeme těžkou mechanizací, změnili jsme osevní postupy, nepoužíváme meziplodiny, necháváme půdu půl roku bez zeleně, chemizujeme ji postřiky všeho druhu, necháváme ji bez organické hmoty a mrzačíme ji tak, že není schopna zadržet téměř žádnou vodu. A navíc nepečujeme řádně o lesy a necháváme je sežrat kůrovcem. Na Šumavě a v Krkonoších to děláme dokonce záměrně. Věřím, že se z toho jednou bude někdo zodpovídat.

Žádný oxid uhličitý, ale prostá fyzika a s ní spojené teploty, tlaky a vzdušné proudění, které jsme ovlivnili na obřích plochách. Ano, je to člověkem ovlivněná klimatická změna. Ale je také člověkem řešitelná, aniž bychom se museli vzdávat uhlí a nafty. Německé i naše babičky mohou klidně dál jezdit naftovým SUV. K návratu vody a ke zchlazení Evropy nám bude stačit, když si vodu zase více přitáhneme od oceánů tím, že uděláme Česko a Evropu zelenější a chladnější. Zelené živé stromy, vzrostlé lesy, osetá a stále zelená půda s organickou hmotou a schopností zadržovat vodu, chladnější větší mokřady, vodní nádrže, zavlažovací systémy. Stačí jen vrátit svět k normálu. A když to pak doplníme drobnými kosmetickými zákroky, jako je zadržování dešťové vody v domácnostech, a lepším využíváním šedé vody ze sprch, praček a toalet, bude nám všem mnohem lépe. I automobilkám.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist