Pánové Žantovský a Svoboda se stali přes noc experty na jadernou energii. To je bomba, co?

To mne podržte. U nás se připravuje vybudování jaderného bloku a do televize jsou pozváni pánové Žantovský a Svoboda, aby to prodiskutovali. Ve vší úctě, pan Žantovský obdivuje Havla a získal živobytí spravováním jeho odkazu. S panem Svobodou jezdívám tramvají směrem ke Karlovu náměstí a pokaždé mne napadá, že se do tramvaje vrátila doba CK Mocnářství s úředníky s klotovými rukávy. Tito dva „odborníci“ na jádro diskutovali. Z diskuze vyplynulo, že jsou vlastně odborníky na všechno. Splácali tam jádro s politikou a celá diskuze nebyla k ničemu. A proč se tady vlastně vysiluji? Protože jsem začínal jako absolvent po VŠ VUT Brno na budování Jaderné elektrárny v Dukovanech. Potom jsme se přesunuli na Mochovce a nakonec jsme zprovoznili Jadernou elektrárnu Temelín. Já vím, co obnáší vybudování jaderné elektrárny. Chce to nasazení a úsilí. Vyžaduje to hodiny a hodiny strávené nad projektem a nad výkresy. Trávíte čas na stavbě a býváte tak unaveni, až země pod vašima nohama jako když se pohybuje. Spíte na stolech v kanceláři a jste hodiny a dny v procesu. Kdybychom tloukli hubama, tak tam na Dukovanech sedíme dodnes. Jenomže ta elektrárna by tam nestála. Elektrárna se zrodí jenom z práce, dámy a pánové. Vybudování jaderné elektrárny vás pohltí a sebere vám všechnu energii. A nakonec jste šťastni, že se to podařilo. A takoví panáci, jakými jsou Žantovský se Svobodou vůbec netuší, o co tady jde. Nejsou sami. Protože v poslední době převládá obdiv a respekt nad planým tlacháním a nabubřelými frázemi nad pokorou a umem. A tak jsem pochopil, proč mne nikdo nepřizve do diskuze v televizi. Jsem „jenom“ bývalý budovatel. Jsem socka, která žije ze vzpomínek a je hrdá na elektrickou energii z jaderek, která zásobuje tuto zemi a která proudí i proto, že jsme ta obrovská Díla pomáhali vybudovat. Vím, zavání to sentimentem. Byly doby, kdy jsem byl pyšný na svou příslušnost k budovatelům. Ta doba se asi už nevrátí. Nebo se mohu mýlit?