Klimatu i planetě nejvíc škodí zelená ideologie
Uveřejněno dne 23 dubna 2021 000 10:26
Diskuze se Svědky Jehovovými o smysluplnosti transfuze krve má asi stejný smysl, jako diskuze se zelenými aktivisty o budoucnosti české i světové spotřeby energií. Připuštění relevance jiných názorů, než těch, které prosazují apologeti toho kterého náboženství, je nemožné. Prostě transfuze se nedělá, i když to stojí život. Stejně tak energie musí být jen z obnovitelných zdrojů, i když to není fyzikálně možné.
Svědkové Jehovovi nejsou ve společnosti obzvlášť oblíbeni, přestože jejich propagace je povětšině velmi mírná. Svůj názor vnucují jen jednotlivcům, celospolečenský dopad jejich misijní činnost nemá ani náznakem. Přitom jim jde o záchranu světa. Stejně jako ekologistům. Jenže zelení misionáři, tedy zelení lobbisté a aktivisté, vnucují svůj názor poslancům, ministrům, úředníkům i veřejnosti na potkání, ale především rozličných mediálních kampaní. Na rozdíl od Jehovistů jim nejde o prozření a souhlas, jako je tomu u Jehovistů. Zelení jednoduše chtějí všem nadiktovat své zákony, ať se jim to líbí, nebo ne. Přesto jim část veřejnosti naslouchá.
Stejně jako jiná církevní učení směšuje i ekologismus skutečné s vymyšleným a možné s nemožným. Na rozdíl od klasických náboženství však tvrdí, že všechny jeho vývody jsou přísně vědecké. Bez ohledu na to, že ekologistická tvrzení jsou naopak leckdy s vědeckým poznáním v příkrém rozporu. Což jejich příznivcům nijak nevadí v tom, aby toto „o vědu opřené slovo svaté“ šířili dál. A tím bezohledně škodili všem lidem. Včetně sebe a své, původně neideologické, snaze o co nejvíc čisté životní prostředí. Proti které – samotné – těžko někdo něco bude mít.
Jenže tím, jak je zelená víra dogmatická (jako každé náboženství ve své rané éře?) a nepřipouští tedy skutečný dialog, tím je nesmírně odpudivá. O to víc, že zelení kněží bezostyšně směšují skutečná vědecká fakta se svými zbožnými přáními, aby jiná vědecká fakta ignorovali, neboť ta dokazují nesmyslnost jejich tvrzení. Zároveň hrozí ohněm pekelným klimatické změny, kterou máme ve jménu jejich víry a lidstva odvrátit. Ve skutečnosti však – právě podle základních vědeckých poznatků – tato změna odvrátit nejde a ve výhledu několika desetiletí ji ani není možné mírnit. Přesto se má část lidstva, která žije v evropských zemích tvořících společenství EU a také v USA (plus pár dalších zemí jako Velká Británie a Kanada) bezprecedentním způsobem omezit, zchudnout, změnit svůj životní styl a vůbec žít v nejistotě ve jménu onoho zastavení klimatické změny, kterého však není možné dosáhnout.
Tohle je základní kámen současné debaty, jež nemá s ekologií, klimatem a zdravým rozumem vůbec nic společného. Tady jde o ekologistickou ideologii. O zelené náboženství. Jestli je Česko stále sekulární, musí tuhle „víru svatou“ přestat brát v úvahu.
Vlády se rozhodly zaměřit se na prevenci změny klimatu, protože teoreticky se zdá, že změny, které jsou nutné k prevenci změny klimatu, jsou tytéž, které jsou nutné k pokrytí nepředvídatelné situace „vyčerpání“. Háček je v tom, že naznačené změny ve skutečnosti nefungují v situaci nedostatku, které již čelíme.
Ukazuje se, že právě ta paliva, která nám zdánlivě docházejí (uhlí a ropa), jsou nejvíce spojena s vysokými emisemi oxidu uhličitého. Zdá se tedy, že zaměření na klimatické změny se líbí všem. Ti, kteří se obávali, že bychom mohli těžit fosilní paliva ještě stovky let a kvůli tomu zcela zničit klima, by byli spokojeni. Ti, kteří se obávali, že fosilní paliva dojdou, by byli také spokojeni. Přesně takovému řešení dávají politici přednost.
Háček je v tom, že uhlí a ropu jsme používali jako první, protože jsou to ve zcela reálném smyslu „nejlepší“ paliva pro naše potřeby. Všechna ostatní paliva, dokonce i zemní plyn, jsou v mnoha ohledech horší. Zemní plyn má ten problém, že jeho doprava a skladování jsou velmi nákladné. Také metan, který tvoří většinu zemního plynu, je sám o sobě plynem, který přispívá ke globálnímu oteplování. Má tendenci unikat z potrubí a z lodí, které se ho snaží přepravit. Proto lze pochybovat o tom, že je z hlediska globálního oteplování mnohem lepší než uhlí nebo ropa.
Takzvaná obnovitelná paliva mají tendenci velmi škodit životnímu prostředí i jinak než emisemi CO2. Tento bod je velmi dobře popsán v nové knize Bright Green Lies: How the Environmental Movement Lost Its Way and What We Can Do About It autorů Derricka Jensena, Lierra Keitha a Maxe Wilberta. Poukazuje na to, že obnovitelná paliva nejsou pokusem o záchranu životního prostředí. Místo toho se snaží zachránit naši současnou průmyslovou civilizaci pomocí přístupů, které mají tendenci životní prostředí ničit. Zvláště škodlivé je kácení lesů, i když se na jejich místě vysadí nové stromy. Alice Friedemannová ve své nové knize Live after Fossil Fuels: A Reality Check on Alternative Fuels, poukazuje na vysoké náklady těchto alternativ a jejich závislost na energii z fosilních paliv.