Jaderná hysterie nikomu nepomůže!
Uveřejněno dne 29 března 2011 000 13:41
Havárie v Japonských jaderných elektrárnách po výpadku náhradních generátorů elektřiny spustila politické hysterčení po světě. Největší šílenství předvádí pí. Merkelová v Německu.
Na místo, aby jako rozumný člověk počkala na profesionální analýzy, tak hned využívá strachu lidí z technologií pro svoji politickou sebepropagaci u levicově-ekologistických voličů. K tomu to vypadá, že nespíš největším problémem atomovek v Japonsku byly masivní výpadky dodávek elektřiny a zaplavení náhradních generátorů tsunami, které přeteklo nízkou ochrannou zeď. Kde nechalo Německo zdravý selský rozum? Že by ve střední Evropě hrozilo tsunami lidské hlouposti? Před pádem železné opony a berlínské zdi v roce 1989 byli lidé udržováni svými „mocnými“ v permanentním strachu z „druhé“ strany. Následně bylo potřeba najít dalšího strašáka, pro udržení sociální kontroly na ovčany…
Nejsem odborník na jadernou energetiku, ale zpolitizované rozhodování bez jasných argumentů nenávidím. Místo aby EU investovala do vzdělání populace, vědy a výzkumu, nových technologií tak štědrými dotacemi deformuje trh a přímo sponzoruje spekulativní investory a velké koncerny. Mě osobně vadí také skryté financování diktátorů ve třetím světě, jejichž jedinou zásluhou je, že sedí na surovinových zdrojích. K čemu to vede, sledujeme v přímém přenosu z nepokojů v Africe. Jaderná energetika je důležitá pro SVOBODU Evropy a snížení naší závislosti na arabských šejcích, ruských oligarších a východních totalitárních pseudo-světovládcích. Navíc, za peníze za suroviny se upevňuje moc proti demokratických a totalitárních režimů nejen na blízkém východě, kteří jsou výborní v uplatňování politiky strachu. Ne nadarmo je školili sovětští machři v oboru propagandy.
Doporučuji k přečtení výbornou knížku Michaela Crichtona „State of Fear“ do češtiny neumětelsky přeloženou jako „Říše strachu“. Čtěte raději v originále.
„Velký posun ve vyjadřování médií proběhl na podzim 1989. Předtím média nepoužívala v takovém rozsahu termíny jako krize, katastrofa, potopa, zamoření nebo pohroma.“ (od str. 539)
„Směřuji k pojmu sociální kontroly. Snahy každého suverénního státu získat kontrolu nad chováním jeho občanů, udržet je řádně a přiměřeně poslušné. Udržet je řídit po pravé, nebo levé straně silnice, jak je potřeba. Uhlídat je, aby platili daně. A samozřejmě nyní víme, že sociální kontrola se nejlépe řízena skrze strach.“
„Strach“ řek Evans „Přesně. Po padesát let, západní státy držely lidi ve stavu trvalého strachu. Strach z druhé strany. Strach z nukleární války. Komunistická hrozba. Železná opona. Ďáblova říše. A v komunistických zemín to samé ale naopak. Strach z nás. Bohužel na podzim 1989 náhle vše skončilo. Hotovo, vytratilo se. Konec. Pád berlínské zdi vytvořil vakuum strachu. Příroda nerada vakuum, Něco to musí vyplnit.“ Evans se zamračil. „VY si myslíte, ře environmentální krize nastoupila na místo studené války?“ (str. 540)
Jakékoliv nekritické přijímání názorů je zhoubné a lidé by se měli co nejvíce soustředit na uchování si vlastní svobody, svobodné mysli a názorů.
