Pokrokoví “liberální demokracii” (která není ani liberální, ani demokratická) prosazující soudruzi vřískají, jak je Zeman (a případně další politici jemu názorově blízcí) “ruský”, popř. “čínský” agent. Je třeba se ovšem ptát, kdo ve skutečnosti v EU, ale i v USA, prosazuje ruské a čínské zájmy.
CO JE RUSKÝ ZÁJEM?
V zájmu Ruska je jednoznačně pozice, která by mu umožňovala co nejvíce omezit zasahování jiných států do jeho vnitřní politiky a oslabila jejich pozice tam, kde s ním kolidují v politice zahraniční (včetně různých “proxy” střetů, jako byly i události v Sýrii). Určitým specifikem Ruska je i to, že to vždy byla imperiální velmoc. Rusko si do značné míry naběhlo zavedením komunistického režimu. Ten se sice na počátku ukázal jako přínosný v tom smyslu, že bylo možné násilím provést některé objektivně potřebné reformy, možností daleko efektivnější mobilizace sil v době napadení Německem i později za studené války (vítězství v závodě o první družici i o prvního kosmonauta, byť podvodném), nicméně pak už to byla konečná a rozklad, který nakonec skončil pádem SSSR.
V jednom z alternativních časopisů (asi to byl WM magazín, ale ruku do ohně za to nedám) byl opublikován text kteréhosi z bývalých sovětských generálů. Autor v něm kvílí jako sbor vysloužilých sexuálních pracovnic nad tím, jak je Rusko po pádu SSSR pojednou zranitelné a prakticky veškeré jeho území je nyní v dosahu raket středního doletu a podobných prostředků. Soudruh si patrně neuvědomil, že jeho kvil je rajskou hudbou v uších obyvatel všech satelitních států (i periferních států SSSR, jako třeba Pobaltí), protože ti byli podobným prostředkům vystaveni za celou dobu existence SSSR v hranicích po roce 1945.
Nicméně i tento kvil je do značné míry reflexí oné imperiální politiky a imperiálních zájmů SSSR.
Faktem je, že Rusové nemuseli nikdy bojovat o holé přežití národa jako takového. Střet s Německem za poslední války dokázali vyhrát i v situaci, kdy měli vůči těm Němcům poměr ztrát, odpovídající spíš válce prohrané. Zase, národy z periferních států SSSR i ze satelitních zemí byly většinou ve své historii alespoň jednou vystaveny riziku vybití většiny obyvatel a násilného odnárodnění přeživších. Ostatně, v některých případech se na tom riziku podíleli i sami Rusové.
PROSTŘEDKY PROSAZOVÁNÍ RUSKÝCH ZÁJMŮ
Po pádu SSSR bylo silně omezeno prosazování ruských zájmů vojenskou silou. Masakry neruského obyvatelstva, jaké prováděl ještě Gorbačov, prostě nejsou přípustné a možná by vedly k nějaké negativní mezinárodní odezvě (čímž myslím něco jiného než diplomatické pohrození prstem, doprovázené fistulkou proneseným “Ty ty ty, ty zlý! Naprav se!”).
Bude-li ovšem degenerace západních států pokrčovat tím tempem, kterým tč. probíhá, dříve či později nebude ani politická ochota, ani schopnost udělat něco jiného. Z tohoto důvodu mě zcela míjejí blekty o tom, jak Trump zvítězil s ruskou pomocí. Opak je pravdou. Rusko podporovalo jak Clintonovou tak i Bidena, protože ti vedli a vedou USA a celý západní svět s nimi totálně do prvoúst.
Rusko má, pochopitelně i ekonomické karty, nejen v ruce, ale i po rukávech a různých skrytých kapsičkách. Už za éry SSSR byly tendence pomáhat západním firmám investovat do SSSR tak, aby z toho měly nějaký zisk. Filosofie této podpory byla jasná “Když tu budou mít své majetky, nebudou si je chtít nechat ve válce roztřískat”.
Pochopitelně, SSSR si pěstoval i další páté kolony v nepřátelských řadách. Prakticky veškeré mírové hnutí v západních zemích bylo placeno a řízeno KGB. Póvl s plackami “Raději rudý než mrtvý” fungoval prakticky jako žoldáci SSSR. Stejně tak i celé hnutí proti válce ve Vietnamu, “Ruce pryč od Kuby” apod.
Tyhle aktivity zcela jistě Rusko od SSSR převzalo, ale s poklesem reálné síly Ruska v porovnání se SSSR a zánikem bipolárního světa ztratily na významu.
Zbývá ovšem jedna důležitá síla, a tou je obrovské surovinové bohatství Ruska.
PROBLÉM SUROVIN Z RUSKA
Rusko, pochopitelně, potřebuje prodávat své suroviny co nejdráže. Nemá na to, aby je zhodnotilo do prodejného zboží (alespoň ne ve všech komoditách). Pochopitelně, jakýkoli pokles cen surovin je pro ně tragédie. Týká se to i surovin energetických, jako je ropa a zemní plyn.
Zejména zemní plyn se stal velice žádanou komoditou v souvislosti s nutností vyrovnávat výkyvy výkonu fotovoltaických a větrných elektráren, které prosazují “zelené” skupiny a organizace. Německo buduje jako šílené Nord Stream II. Ignorovalo přitom zákazy a sankce ze strany Trumpa. Po jeho výměně za daleko proruštějšího Bidena dostalo v podstatě zelenou a o nějakých sankcích se přestalo zcela mluvit.
Faktem je, že bez zelených by odbyt ruského plynu na evropském kontinentu, kam ho lze rychle, levně a ve velkých kvantech dopravit plynovody byl daleko nižší. Pokud by středo a západoevropské státy začaly saturovat své potřeby zemního plynu břidličným plynem, těženým na svých územích (zásoby zde jsou, jsou patrně nějaké i u nás), znamenalo by to pro Rusko přinejmenším stejný problém, jako smíření se západní společnosti s faktem, že za demokracii, lidská práva a tržní společnost se bude muset bojovat (proti SSSR, jeho satelitům a jím řízeným organizacím) se zbraní v ruce. A taky umírat.
ZELENÍ
Faktem je, že zelení prosazují jen samé nesmysly.
Jimi prosazované OZE jsou naprosto bezcenné při neexistenci možnosti ukládat energii z nich do zásoby (protože naprostou většinu energie vyprodukují OZE v době, kdy je elektřiny v síti přebytek a není o ni zájem). Jejich produkce musí být vyrovnávána klasickými elektrárnami, přičemž nejvíce se osvědčily paroplynové, protože vodních je obecně na něco podobného nedostatek a uhelné chtějí zelení zrušit.
Jediným racionálním vysvětlením zelených nesmyslů je, že jejich hlasatelé vystupují ve prospěch Ruska. Odstavování uhelných a jaderných elektráren spolu se zvyšováním podílu kolísajících a nespolehlivých OZE umožňuje v podstatě jediný způsob saturace energetiky států EU elektřinou, a to jsou elektrárny na ruský zemní plyn.
Pochopitelně, jako dodavatel dominujícího zdroje energie se Rusko velice rychle dostane vůči těmto státům do pozice toho, kdo diktuje vše, co mají či nemají dělat. A bez jehož svolení politikovi EU či národního státu v jejím rámci nespadne z hlavy ani jediný vlas.
Je také známo a dobře spočteno, že úniky metanu z těžby, zpracování a dopravy zemního plynu mají stejný dopad na skleníkový efekt, jako ta cca polovina CO2 na kWh, kterou produkuje zemní plyn při svém spalování. Výsledkem tedy je, že skleníkový efekt zemního plynu, silně propagovaného zelenými, a uhlí, proti němuž zelení zuřivě bojují, je prakticky stejný. Náhrada uhlí ruským zemním plynem absolutně nedává smysl, pokud se na zelené nebudeme dívat jako na agenty Ruska. Pak to smysl dávat začne, a velice dobrý.
Stejné je to v případě boje zelených proti těžbě břidlicového plynu. V tomto případě by odpadl onen dálkový transport, tím i většina úniků metanu do atmosfér, a plyn by se přiblížil oné cca 1/2 skleníkového efektu uhlí. Ovšem, ten plyn by byl náš a ne kupovaný z Ruska. Pro Rusko by znamenalo používání místního plynu evropskými zeměmi ekonomickou katastrofu.
To samé lze uvést v souvislosti s bojem zelených proti průzkumu a využití geotermální energie. I zde boj zelených proti této vysoce čisté formě energie bez jakékoli produkce CO2 nedává smysl, pokud je nebereme jako agenty s ruským plynem, protože geotermální energie by ho mohla z řady oblastí použití zcela nebo z větší části vytlačit za vcelku jasně neblahých ekonomických následků pro Rusko.
HYPOTÉZA
Jistě, je to jen hypotéza, či “konspirační teorie”. Nicméně neexistuje jiný způsob, jak racionálně vysvětlit chování zelených organizací. V jejich čele stojí lidé, kteří si musí být velice dobře vědomi vší rozporuplnosti a nesmyslnosti toho, co jimi řízené organizace hlásají. Je jasné, že řadoví členové nikoli, ty klidně můžeme považovat za věřící i těm na první pohled nejvíce “řvoucím” nesmyslům. Od toho ostatně v těch organizacích jsou. Od toho se také “stávkuje za klima”, aby zelenému kanonefutteru nemohla výuka přinést informace, které jsou s těmito nesmysly v rozporu. Případně aby byl tak nevzdělaný, že ten rozpor prostě nezpozoruje.
Na druhé straně, pohybujeme se v oblasti politiky, nikoli trestního práva. Politik není obžalovaný, jehož vina musí být prokázána nade vší možnou pochybnost.
Politika by mělo odstavit jakékoli logicky konzistentní podezření, které je v souladu se známými fakty. Minimálně do situace, než se prokáže jeho nevina (nikoli se pouze konstatuje, že vinu nelze stoprocentně prokázat).
Takže, hleďme na zelené (a s nimi příbuzné strany, včetně pirátů), jako na agenty Ruska. Minimálně, dokud se neprokáže opak. Rozhodně je to podstatně racionálnější než obdobná podezření vůči panu presidentovi Zemanovi.
Pokud jde tedy o odpověď na v nadpise položenou otázku, můžeme konstatovat, že pokud jimi nejsou, tak si prakticky stoprocentně na poli energetické politiky počínají, jako by jimi byli. Měli bychom tudíž vůči zeleným i stranám, které k nim mají blízko (v úvahu padají hlavně dvojka piráti a STAN) zaujímat velice opatrný vztah a rozhodně je nevolit, bez ohledu na to, jak moc apokalyptickou budoucnost nám po ztrátě svého politického vlivu budou předkládat. Už proto, že prakticky nikdy nebylo pravda nic z toho, co takto prorokovali.
