Jádro problému: národní hrdost

Uveřejněno dne 27 října 2021 000 9:09

Dostavba Temelína a Dukovan již roky pravidelně zvedá vlny politických krizí. Nečasova vláda kvůli záměru pustit do tendru investora z Ruska skončila politickým pučem. Když se opět výběr dodavatele octl na stole, vypukla vrbětická komedie. Ta nakonec způsobila, že parlament nedávno přijal zvláštní zákon, že se dostavby nesmějí účastnit firmy z Ruska a Číny. Znamená to, že se fakticky podařilo zabránit nám v dostavbě vůbec? Staneme se závislí na dovozu elektřiny? Ne všichni odborníci jsou tak skeptičtí. Určitě ne Jiří Hurych, bývalý šéf Škody Praha, který se významně podílel na spuštění druhého temelínského bloku.

 
Tajemné útroby jaderného reaktoru
 
Myslíte si, že poté, co parlament vyřadil ruské a čínské firmy z tendrů, máme na dostavbu našich jaderných elektráren zapomenout?
 
Já to tak nevnímám. Nechci hodnotit politické motivace, ale pro mě toto rozhodnutí parlamentu naopak znamená, že jaderné elektrárny stavět budeme a chceme. Ty politické spory tomu zatím bránily. Zbývá jen otázka s kým – jestli s Francouzi, Američany či Jihokorejci. Kolem toho už ty nekonečné spory nevzniknou. A dostavět je nejen věc naprosto pragmatická, ale vlastně i nezbytná. Je to i věc naší národní hrdosti a nezávislosti. V tomto smyslu skoro otázka života a smrti. Nepřeháním.
 
Kdo by to tedy podle vás měl být?
 
Bavíme se o generálním dodavateli, ale nezapomínejme na naše firmy a skvělé odborníky. Stále jsme schopni nejen stavět u nás, ale i dodávat na řadě míst v zahraničí. Nevím, kdo tím naším hlavním dodavatelem nakonec bude. Zatím bezpečného partnera na západ od nás hledáme. Ale musíme si pospíšit.
 
Mluvíme o Dukovanech, nebo o Temelínu?
 
 O obou. Z mnoha důvodů je však lépe dostavět nejprve Temelín. Dukovany jsou komplikovanější nejen z hlediska připravenosti. Temelínský třetí a čtvrtý blok je naprojektován, ČEZ ho má v šuplíku. Dokonce tam stojí i základy. Ty sice dnes už použít nelze, ale chci tím naznačit, že stavět můžeme začít vlastně hned. Jediná otázka, zda tam mají být turbíny na tisíc, dvanáct nebo třeba i šestnáct set megawattů. Reaktory v podstatě umíme dodat. Z mnoha důvodů si myslím, že asi nejsnadněji bychom uměli spolupracovat s Francouzi.
 
Jiří Hurych se významně podílel na spuštění druhého temelínského bloku
 
Proč byste je preferoval?
 
Například i proto, že určitě by si to uměli nejsnáze zařídit v EU – a to je podstatná přednost. Brusel nám výstavbu nezakázal, ale v řadě členských zemí se na jádro z politických důvodů dívají skrz prsty. V tomhle jsou Francouzi našimi největšími spojenci a mají v EU velkou sílu. A dokázali by stavět oba bloky najednou.
 
To by šlo?
 
Ovšem. A bylo by to také nejracionálnější a nejlevnější. Dokonce by bylo možné stavět současně i Dukovany. Obrovsky by to pomohlo i celému našemu průmyslu a ekonomice. A hlavně – najednou tady budete mít nejméně dva tisíce kilowattů, které můžete okamžitě exportovat – a ne že do deseti let budeme importovat elektřinu například z polského Turowa, protože nám nic jiného nezbude.
 
Máte na mysli takzvaný Zelený úděl s masovým rozšířením elektromobilů a tak dále?
 
Zase: nejsem politik a nechci hodnotit, jak to celé nakonec se Zeleným údělem dopadne. Ale fakt je, že ať chceme nebo ne, někudy tudy se postupovat bude. A je naprosto jasné, že bez vlastního silného čistého zdroje se staneme hříčkou v rukou ostatních.
 
A financování? Kdo by měl dostavbu financovat. Stát?
 
Není potřeba. Může to být kdokoli. V této situaci, kdy už víme, jak se nároky na elektřinu zvednou a že její cena už půjde stále jen nahoru, je otázka financování vlastně nepodstatná. Když to řeknu ze své zkušenosti: Dvojka Temelín – a to byla ještě úplně jiná doba – má návratnost dvanáct let, životnost minimálně padesát. A tady by dva bloky mohly okamžitě exportovat – a odběratelé by nám trhali ruce. Dokonce ani garance státu nejsou nejpodstatnější. Mohou být, nebo nemusejí – to je jen věc výběru dodavatele a dohodnutých podmínek. Ale nyní je na dostavbu optimální čas.
 
Chladící věže jadarné elektrárny Temelín
 
O jakém se vlastně bavíme horizontu? Za jak dlouho je možné například ty dva bloky v Temelíně dostavět?
 
Opakuji: Všechno je připraveno, včetně projektů. Takže hodně optimisticky řeknu šest let. Opatrněji o dva roky déle. Jediné, co by to mohlo komplikovat, je politika. Ale pokud bychom se spojili například se zmíněnými Francouzi, politické problémy odpadají. Německo se bude sice tvářit odtažitě, ale bude hladově čekat, kdy začneme produkovat. V úplně nejhorším případě by to mohlo být nanejvýš deset roků. Ale jsem přesvědčen, že za současného technologického stavu a účasti našich firem a odborníků to bude mnohem méně.
 
To zní až neskutečně optimisticky. Určitě ale víte, o čem mluvíte, vždyť jste spouštěl temelínskou Dvojku…
 
 Jako generální ředitel Škody Praha, která byla hlavním dodavatelem, opravdu vím, o čem mluvím. Koordinovali jsme skoro padesát subdodavatelů od nás i ze zahraničí. Jednička už jela – a my bychom také skončili dříve, kdyby se do toho nemíchala politika. Pan prezident Havel nebyl jádru nakloněn, takže kolem toho vznikla taková menší krize. Ale nakonec jsme to dokončili a každý, kdo se kolem toho pohyboval, má úchvatný zážitek na celý život.
 
A máme stále k dispozici tehdejší odborníky, nebo už odešli jinam?
 
Máme, ještě jsou, ale musejí dostat příležitost opět něco konkrétního dělat. Uvědomte si, že v té chvíli, kdy rozjedeme naši dostavbu, otevírají se nám trhy vlastně po celém světě. Řeči o tom, že už se nikde nestaví, jsou nesmysl. Stejně jako snění o nějakých takzvaně malých mobilních reaktorech. To je hudba daleké budoucnosti. Daleko bližší je třeba vodík, se kterým jsou mimochodem právě zmínění Francouzi už docela hodně daleko. Řeknu to tak: Dneska mít jádro je pro stát větší majetek než ropa. Ve všech ohledech.
 
Jaderná elektrárna Dukovany
 
Jinými slovy: Jste přesvědčen, že stavět se bude, protože k politické dohodě už došlo.
 
Přesně tak. Teď jde už jenom o to, kdo a kdy. Ne jestli. Opakuji: Paradoxně tím rozhodnutím parlamentu je to ZDA konečně vyřešeno. A skutečně je možné dělat paralelně oba projekty: Dukovany i trojka a čtyřka Temelín. Přimlouval bych se za to.
 
Nepředpokládám, že by nám na jádro EU jakkoli přispěla. Znovu se ptám: Budeme na to mít?
 
Určitě – a já bych dokonce doporučoval obejít se bez unijních peněz. Ty jsou v podstatě nejdražší. Na tohle snadno seženeme i mnohem levnější soukromé prostředky. Nebo i státní. Pro všechny to bude výhodné. Opakuji – ta návratnost je neuvěřitelná. A spolu s cenami energie jenom dál poroste. Okamžitě to zvedne i rating České republiky a její celkovou důležitost v Evropě. Rychlá dostavba je prostě věcí i národní hrdosti a samostatnosti. Na to bychom možná měli myslet ještě víc než pouze na ekonomické propočty. Jakkoli i ty vycházejí skvěle a s každým rokem budou lepší. Musíme se do toho pustit ale rychle. Už aby bylo po volbách.
 
 
 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist