ROZHOVOR: Přijde zelená bída a lidé povstanou

Uveřejněno dne 4 listopadu 2021 000 11:35

Ani rok a půl koronavirové pandemie nezvrátilo trend, kdy se společenské a ekonomické uspořádání světa mění a začíná vycházet ze zcela odlišných základů než dříve. Už není důležité, kdo co je, ale jak se cítí. Jak charakterizovat období, které teď zažíváme a které zřejmě je počátkem nové epochy lidstva?

Dnes lidé s jistými vlastními životními zkušenostmi určují životy ostatních v rámci empatie a práv, které však jsou dávno známé. Nastala emancipace různých menšin a sociálně slabších, postižených i handicapovaných, a to vše na pozadí rekodifikace podstaty člověka, kdy nebinární osobnosti převažují a vztahy lidí se přesunují do komunit až jakýchsi tlup majících dobré úmysly, ale především vlastnících touhu po zisku a moci. To cituji úryvek z komentáře Pavla Veselého, který nynější stav přesně vystihuje.

Jak se sám díváte na to, že ze Západu – ze Spojených států do západní Evropy a pak dál do světa – se rozšiřují ideologie, které ve svém důsledku vedou k oklešťování osobní svobody a upřednostňování menšin na úkor většinové společnosti?

Americký plán směřuje až k tomu, jak potlačit práva i představy jednotlivců a jak by se měl jejich život uspořádat. Dokonce se proslýchá, že prezident Biden chce do lepších čtvrtí v amerických městech nastěhovat obyvatele ze slabších sociálních lokalit, aby se podařilo dosáhnout jistého stupně rovnosti. To vlastně napomáhá tendenci prosazování menšin, což se proslavilo třeba hnutím „na černých životech záleží“ (BLM). Ale stačí si vzpomenout na neblahé období amerického „mccarthismu“ (podle senátora Wisconsinu J. McCarthyho), což byla americká praxe padesátých let spočívající v přípravě nařčení z podvratné činnosti až velezrady jen za pouhé sympatizování s komunismem, a to bez ohledu na důkazy. 

Stěžejním orgánem byl Senátní výbor pro vnitřní bezpečnost (SISS) a Výbor pro neamerickou činnost (HUAC) a zastrašovací výsledky jsou dnes považovány za hanbu demokracie. Dnešní kormidlo tzv. neomarxismu si převzali studenti vysokých škol, zejména v centrálních městech USA, a zastrašují jenom trochu jinak. To může dojít až ke znovuzrozeným rudým gardám zapálených mladých – původem čínských – revolucionářů, kteří kdysi ve své nesmiřitelné vizi „pokroku“ plenili muzea, pálili knihy a dokonce i ničili lidské životy. Prostě dějiny se opakují na jiných úrovních. Ale kam to povede?

Dáváte to sice jako řečnickou otázku, ale zkusil byste odhadnout, kudy bude kráčet vývoj, a to především Evropy, která se začíná čím dál více zaplňovat vyznavači náboženského vyznání, které je historicky s životem na našem kontinentu neslučitelné?

To, co po mnoho let zůstává pro vývoj demokratického světa nedořešeno, je rozpor mezi náboženskou svobodou, svobodou vyznání a platnými zákony, kterými se evropská nebo americká společnost řídí. Odstrašující případy nalezneme ve Francii, ale i v Německu, kde muslimové klidně vykazují několik manželek – a dokonce nezletilých – a zároveň mnoho potomků, které stát štědře obhospodařuje. Neřeší se zneužívání mladistvých a jejich trestnost a další protizákonnosti včetně vzniku náboženských ghett. Až směšně vypadá jediná výtka úřadů, že nezletilé manželky nechodí do školy. 

Tak se dostáváme ke stěžejní otázce, která pravidla se vlastně uplatňují. Ustupování před silovými a nenávistnými prvky z Koránu, založeném na středověkém dělení muslimské populace a příkazu jejich povinností, narůstá s četností muslimské menšiny, stejně jako se slabostí těch, kteří mají v ruce právo a moc vládnout. A to vše hraje do noty pašeráckým neziskovkám a jejich dobře míněným úmyslům i provoláním, ale stále tíhnoucím především k osobním ziskům, často za pomoci poblázněných politiků, kteří jsou a zůstanou, bohužel, zřejmě vždy beztrestní.

Co spojuje zásadní společenské zvraty, z nichž k tomu zmíněnému máme za poslední léta pořádně našlápnuto?

Zásadní změny v lidské společnosti nesou společné stigma, vynořivší se zvěstovatel strhne masy nezodpovědnou ideologii, ať už v rámci rasové očisty nebo zaručení společenského blahobytu komunismu pro všechny, s následkem obrovských škod na lidské společnosti, za což vždy zaplatí obyčejní lidé a nikoliv provinivší se zvěstovatelé. Green Deal, zelený úděl, zabezpečující ideu nulové uhlíkové stopy, je jeho dalším příkladem. Výsledkem budou jednou nepokoje zasahující opět obecný lid, který způsobenou chudobu bude nucen unést. Evropa se možná zbaví důsledků spalování, ale zatím naroste počet obyvatel Afriky o nějakou miliardu, což v tichosti spolkne a převýší Evropou ušetřené uhlíkové znečištění. 

Že nejsme daleko od pravdy, ukazuje současný trend zvyšování cen elektřiny jako obava z bezuhlíkaté budoucnosti. Třeba proti povodním se úspěšně bojuje v předstihu stavbou protipovodňových zábran, a nikoli bojem proti neurčitelnému zdroji povodní samotných. Stejně tak by mělo lidstvo bojovat se změnami klimatu, naučit se s nimi žít, a ne je bláhově a draze zaříkávat vnuceným přetvářením počasí.

Vámi zmiňovaný Green Deal jako zárodek možné budoucí vzpoury chudých je ovšem dílem bruselských politických elit. Copak těm je možné se v nynějším politickém klimatu v Evropské unii nějak vzepřít?

Prezident George Washington v roce 1796 kritizoval politické strany, protože dovolovaly „vychytralým, ambiciózním a bezzásadovým mužům“ rozvrátit obecnou moc voličů. Přitom by stačilo, kdyby se novináři, a to tak, jak by měli, začali konečně „zelené lobby“ ptát na to, kolik ta bezuhlíkovost opravdu bude stát. Kde na to vezmeme peníze, kdy a jak je splatíme. Co se stane, když bude v zimě měsíc pod mrakem a ještě nebude foukat vítr. Opravdu máme zajištěnu spolehlivou přepravu elektřiny? 

Co všechno přestane fungovat při blackoutu a jak dlouho by mohl trvat? Je koncept elektroaut pro všechny nebo jenom pro bohaté? A tak by se mohlo s otázkami pokračovat dál. Ale především by se měli politici vyjádřit, jak se chovat až následně vzniknou obecné nepokoje či lokální války právě v důsledku jimi nastolené nouze. Že to s ožebračováním myslí opravdu vážně ukazuje příklad současného využívání malých tryskových letadel elitou EU, a to v době, kdy je letecká doprava na ústupu – jen tak dál!

Tak s šetřením na sobě samé si bruselská šlechta rozhodně hlavu neláme. Existuje ovšem pro lidstvo jiná než zelená cesta, ke které v Česku nejhlasitěji vyzývají Piráti?

Piráti často drží zelené postoje, do nichž se ale zdražení městské hromadné dopravy a odstavných parkovišť zahrne jen těžko. Ideální zelená představa by byla jiná: co nejlevnější městská hromadná doprava – v limitě zadarmo, jako v australském městě Adelaide – a co nejméně aut vjíždějících do střední části města. To se dá zařídit různě, ale především omezením vjezdu aut do centra, rušením parkovacích míst ve středu města – jak to dělá většina evropských měst, třeba Paříž – a zpoplatněním vjezdu do centra.

Jsou velká očekávání těch, kdo prosazují co nejrychlejší zavedení dopravních prostředků na elektrický pohon, opodstatněná?

Zlepšení atmosféry přinuceným rozvojem elekromobilismu je více než diskutabilní, jak ukazuje řada racionálních analýz. I když musím připustit, že člověk je velkým znečišťovatelem spalováním uhlí, výrobou cementu, dopravou, tak i sama příroda je „znečišťovatelem“, ať už kvůli sopkám, požárům, a je jen otázkou kdo s koho. Sám nárůst koncentrace CO2 nemusí být stěžejním problémem, kdy důležitější roli může hrát výměna energie v biotě globálního uhlíkového cyklu. 

Zapomínaný vliv nanočástic, vznikajících vždy souběžně se vznikem CO2, tedy při spalování, může vyvolat radikální změny počasí. Protože byť nepatrný, ale energeticky významný povrch nanočástice se stává kondenzačním jádrem a zárodkem vzniku lokálních průtrží obvykle místních rozměrů. Navíc zvyšují vertikální elektrický potenciál, dosahující až 300 V/m, opět – a překvapivě – ovlivňující počasí.

Jak boj za záchranu planety, tak ideologii zvýhodňování menšin na rok a půl částečně odsunula do pozadí koronavirová pandemie. Je čím dál vyšší proočkovanost nyní důvodem pro to, abychom se přestali bát dalších a dalších mutací a vrátili se ke způsobu života, který jsme vedli do začátku loňského roku?

Zdá se, že vysoce nakažlivá indická varianta delta není jen mutací, ale představuje už jiný virus, než jakým se jevil původní kmen koronaviru SARS-CoV-2. Navíc by se podle něj mohla kvůli rychlému šíření nové vlny pandemie objevit ještě nebezpečnější varianta. Je zřejmé, že pokud nezvládneme epidemii tak, že se naprostá většina populace proočkuje, pak bude nákaza dál vzkvétat přes podzim až do zimy. Navíc poskytneme viru dostatečnou šanci, aby se zformovala další varianta, která bude horší než dnes proklínaná delta. 

Vlastně máme velké štěstí, že vakcíny, které teď máme, si vedou dobře proti stávajícím variantám, a to obzvlášť v ochraně před těžkým průběhem nemoci. Server CNBC upozornil, že v případě selhávání by lidé mohli dostávat i třetí posilující dávku vakcíny, i když se k její potřebnosti zatím stavěli američtí regulátoři i Světová zdravotnická organizace rezervovaně, neboť podle nich by bylo zapotřebí poskytnout vakcíny zbytku světa. Třetí dávku už ale začali distribuovat v Izraeli, Německu a Francii. Prodloužení platnosti nošení roušek by mohlo napomoci zamezení šíření viru i těm, kteří jsou už očkovaní. 

Osobní odpovědnost za dodržování pravidel je samozřejmou součástí. V Praze jsem prošel řadu hospod, ale nikde nechtěli žádná potvrzení, zatímco ve Vídni chtějí vidět očkovanost na každém rohu. Co je lepší budoucnost? Jinak stále nevíme, jestli je původ viru přírodní, nebo tak nějak unikl z výzkumné laboratoře. Ale tohle poznání onemocnělým moc nepomůže a ani to neovlivní cyklickou návratnost.

Zkouškou z hlediska setkávání většího množství lidí z různých koutů světa na jednom místě byly nedávné olympijské hry v Tokiu. Co vás z dění pod pěti kruhy v této souvislosti nejvíce zaujalo?

Veškerý dojem přebil neočkovaný lékař olympijské výpravy a jeho arogance. To je ostudou olympijského výboru, jehož stejně arogantní předseda by měl rezignovat, protože nezajistil bezpečnost, když kdejaká hospoda limituje návštěvníky úspěšně prokázanou vakcinací. Navíc let státním speciálem stál přes tři miliony korun, které uhradil Český olympijský výbor, a to zřejmě ze státních zdrojů, tedy i kapes daňových poplatníků. Je to zajímavé hospodaření, když let byl poloprázdný a zaplněný zejména činovníky a navíc se mlží o zasedacím pořádku či následné karanténě. Opravdu ostudná organizace a nelze ji zastínit počtem získaných medailí.

V souvislosti s děním v Afghánistánu znovu ožívají obavy z migrace do Evropy. V říjnu 2018 řekl Lubomír Zaorálek, že český kontingent by se měl z Afghánistánu postupně stáhnout a že by stahování měla zvažovat i Aliance, aby probíhalo společně, za což schytal od politiků i armádních špiček tvrdou kritiku. Když k tomu USA letos se zpožděním sáhly, mlčí ti jeho kritici jako zařezaní. Bojovalo se v Kábulu o Prahu, jak se také říkalo, a co ten afghánský debakl USA i NATO bude pro Česko znamenat?

Afghánistán je zrcadlem prohry vnášených demokratických principů s přetrvávající středověkou ideologií. Ve středověku husité taky vyhrávali bez boje jen silou své pověsti a hlasem chorálů. Tálibán zvítězil bez boje proti kvalitně vyzbrojeným a dobře placeným, byť prolhaným, žoldákům. Demokraticky instalovaná afghánská vláda byla trvale slabá, zkorumpovaná, prolhaná a frakčně rozvrácená. Její přežití záviselo jen a jen na dotacích ze zahraničí. 

Co z toho plyne: destabilizace regionu v důsledku přemíry rozkradených amerických zbraní, další zvýšení produkce hašiše a dalších opiátů, potlačení práv žen a nakonec zjištění, že nemá cenu strkat nos do neznámých končin ovládaných extrémním náboženstvím se sídlem silných věrozvěstů. Zároveň nám doma v Evropě naroste problém rozmachu vlivu islámských menšin a jejich chutí zavést i tady středověký koncept islámského náboženského práva šaría a se záluskem vyhnat ty bílé neznabohy. Současně nastolený rozvoj „zachraňující se“ migrace vnese zákonně nové – spící – buňky islámu, usnadní růst nevládních, neziskových a všeochraňujících organizací a napomůže dalšímu rozmachu zelených iluzí – něco, co může Evropu včetně nás nejen rozvrátit, ale i zničit.

Z takové budoucnosti vinou podporované migrace do Evropy opravdu běhá mráz po zádech. Vás ale dlouhodobě mrzí nevyřešená minulost v naší zemi. Není už diskuse o ní tak trochu mimo pořad dne?

S bolševickou minulostí jsme se nevypořádali, protože smyslem „sametového“ přelomu devadesátých let bylo: nějak se dohodněme. Proto komunističtí funkcionáři mají značně větší penze než často trýzněné oběti jejich politického útlaku. V současnosti je sice odsouzeníhodné, že vysoké státní funkce byly a jsou obsazeny bývalými komunisty, ale pohříchu tak to nějak u nás – bohužel i právně – vyplynulo. Ale po třiceti letech je už snad na čase, aby se další osobnosti s komunistickou minulostí už nedostávaly na kandidátky. Jinak se tíhy minulosti nikdy nezbavíme, byť tito lidé upřímně litují, že se se zločineckým režimem zapletli. Jen jestli jim jejich nerozvážnost odpustí i ti dodnes životně postižení a jestli to nerozvážné selhání bylo opravdu jen ojedinělé. Zlým svědomím se stal případ železničního neštěstí ve Studénce, kdy do padajícího mostu narazil vlak. Za milionové škody a ztracené životy zatím nikdo nemůže, vše bylo podle předpisů i práva, stejně jako kdysi za komunistů. Jen mrtví němě žalují!

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist