Fuc* ušima – mám rád jadernou energii

Jak mě Fukušima naučila nedělat si starosti a mít rád jadernou energii. Britský environmentalistický novinář Monbiot ukázal světu svou racionálnější tvář. Narozdíl od řady zelených podporuje jadernou energii. Tzv. obnovitelné zdroje jsou nespolehlivé a nedokáží utáhnout celý průmysl. Takže jediná alternativa by byla „špinavá“ fosilní paliva. Jádro je tedy nepostradatelnou součástí „energetického mixu“.

(Název článku je zjevnou parafrází na Kubrickovu komedii „Doktor Divnoláska – Jak jsem si přestal dělat starosti a naučil se mít rád bombu“, kde exceloval Peter Sellers ve víceroli)

Monbiot mj. píše:

„Asi vás nepřekvapí, když řeknu, že události v Japonsku změnily můj názor na jadernou energii. Budete ale asi překvapeni, jakým směrem ho změnily. Po havárii ve Fukušimě už nejsem v otázce jádra neutrál. Nyní jádro podporuji.

Starou elektrárnu s nedostatečnými bezpečnostními opatřeními zasáhlo obří zemětřesení a gigantické tsunami… Přesto dosud nikdo nedostal smrtící dávku záření!

Kdyby jiné formy výroby elektřiny s žádnými škodami spojené nebyly, vliv jaderné havárie bychom posuzovali přísněji. Ale energie je jako lék: lék, který nemá žádné vedlejší účinky zpravidla nemá vůbec žádné účinky.

Před érou uhlí se používalo dříví – nejen pro vytápění domů, ale i jako palivo pro průmysl. Kdybychom však polovinu povrchu Británie vyhradili lesům, Wrigley ukazuje (EA Wrigley: Energy and the English Industrial Revolution), že bychom tak získali palivo na výrobu pouhé 1,25m tun železa ročně (zlomek dnešní produkce) a nic víc. I s mnohem menší populací, než máme dnes, by průmyslové zboží bylo v takové pozemkově náročné ekonomice vyhrazeno jen hrstce elit. Taková energetická vize „hlubinné ekologie“ – decentralizovaná ekonomika založená na darech půdy – by pro lidstvo byla mnohem drtivější než jaderná katastrofa.“

Jaderná energie byla právě podrobena nejtvrdší možné zkoušce a dopad na lidi a na přírodu byl velmi malý. Krize ve Fukušimě mne obrátila na víru v jadernou energii.“

A já dodávám, že pokud přistoupíme k recyklaci jaderného paliva a efektivnějšímu spalování, tak nám podle studie OECD jádro může vydržet na hodně dlouho

Viz: Uranu máme na 8500 let (Klimaskeptik.cz, 28.duben 2010)

Jádro jako budoucnost české energetiky doporučila v roce 2008 i známá Pačesova komise ve své zprávě pro českou vládu. Text je ke tažení z webu vlády (zde). Jaderné elektrárny (Dukovany, Termelín) pokrývají cca třetinu spotřeby energie v ČR (kapitola 10.9). Česká republika patří mezi cca 15 zemí ve světě, které mají vlastní ložiska uranu.

Zdroj