Před téměř třiceti roky, v prosinci 1989, začal ideologicko‐odborný spor o Národní park Šumava, resp. o další existenci lesů Šumavy. Ideologicko‐odborný proto, že jedna strana sporu hledala možnosti nového uplatnění v očekávaných změnách společenských podmínek a k

Když ministr Richard Brabec předkládal v poslanecké sněmovně zákon o Šumavě, tvrdil poslancům, že zákon je kompromisem, který na Šumavu přináší klid a dohodu. Okamžitě po schválení v poslanecké sněmovně návrh zákona odmítl Plzeňský kraj a Jihočeský

Šumava je místo, kde po staletí žijí lidé a bývala krásná příroda s volně žijící zvěří. A byli to lidé, kteří přivedli šumavskou přírodu až do stavu, kdy mohla být vyhlášena národním parkem. Za 26 let existence

Ministr Brabec nás, šumavské starosty, občany našich obcí, stejně tak jako celý zbytek republiky včetně jejího prezidenta ujišťoval, že on situaci na Šumavě a okolo Šumavy uklidní.