Podíl obnovitelných zdrojů v Česku má významně vzrůst. Na nové soláry a větrníky mají putovat v příštích letech řádově stamiliardy korun na dotacích. Odborníci ale varují, že prudký rozvoj OZE s sebou nese významná rizika.

Česká „zelená“ energetika zajišťuje jen něco přes 17 procent naší spotřeby. Podle tři roky starého Národního klimaticko-energetického plánu měl tento podíl do roku 2030 stoupnout na 22 procent. Evropa však urychluje boj s emisemi, a tak je jisté, že cíl z roku 2019 nebude stačit. Ozývají se hlasy, že dotační smršť je třeba ještě zesílit. Po zavedení provozních podpor i pro soláry volá třeba Svaz moderní energetiky. Hnutí Duha a Greenpeace doporučují pro konec dekády až 4,7 GW ve větru a 10 GW v solárech. A tak se rozjíždí obrovský zelený boom tažený štědrými dotacemi, napsal server Seznam Zprávy.

Zatím se neví, co všechno se za obrovský dotační balík může postavit. Limitem nebudou peníze, ale omezené výrobní a stavební kapacity. Hlavní otázka však je, co může zelená smršť Česku přinést – nakolik ovlivní naše platby za energie a zabezpečí jistotu dodávek.

Vláda ještě nemá o svých zelených cílech jasno. Do roka slibuje vypracovat dopadové studie, aktualizovat do roku 2023 Státní energetickou koncepci a pro začátek podpořit budování fotovoltaických elektráren na 100 tisících střechách do roku 2025, což by zvedlo instalovaný výkon českých solárů z dnešních 2,1 gigawattu asi o polovinu.

OZE JSOU NESTABILNÍ

Hlavním handicapem jak solárů, tak větrníků je nestabilita. Soláry pracují, když svítí slunce, větrníky v bezvětří stojí. Česko má lepší podmínky pro elektřinu ze slunce než z větru. „Naše větrníky mají dvakrát menší účinnost než offshorové větrné elektrárny třeba na severu Německa, takže bychom jich na stejnou roční výrobu museli postavit dvakrát tolik,“ připomíná profesor František Hrdlička z pražské ČVUT, odborník na energetické stroje a člen Uhelné komise.

Podle zelených aktivistů obnovitelné zdroje dokážou nahradit veškerou uhelnou elektřinu, kterou v Česku spotřebujeme. Potíž je v tom, že zastánci obnovitelných zdrojů obvykle kalkulují se souhrnným celoročním výkonem obnovitelných zdrojů a neberou v úvahu jejich výkyvy. Ani maximální nasazení zelených elektráren podle těch nejoptimističtějších scénářů by Česku nezajistilo dostatek elektřiny. A hlavně v zimních měsících bude výpadek solárních panelů citelný.

Spolek Realistická energetika a ekologie spočetl na základě výroby solárů a větrníků v posledních třech letech předpokládaný český energetický mix podle jednotlivých scénářů v jednotlivých měsících. Ukazuje, že ani vysoký podíl solárů a větrníků dokonce ani v nejslunnějším období roku nepokryje domácí potřebu.

ČÍM VÍC OZE, TÍM DRAŽŠÍ ELEKTŘINA

„V zimních měsících i při velkém instalovaném solárním výkonu se musí produkce obnovitelných elektráren dohánět tvrdými zdroji. Ukazuje se, že v jednotlivých scénářích se jejich potřeba v zimních měsících od sebe zas tak moc neliší, jen mají při vysokém podílu obnovitelných zdrojů mnohem horší využití výkonu v roce a produkují elektřinu výrazně dráž,“ říká profesor Hrdlička, který se na výpočtech podílel.

Peníze je tedy třeba najít nejen na podporu nových solárů a větrníků, ale v případě odchodu od využívání uhlí i plynových elektráren a tepláren.

Plynovky však poběží naplno jen část roku. Jen tehdy, když bude jejich maximální výkon potřebný. A tak se nedá počítat s tím, že se investorům vrátí kapitál do nich vložený jen ze samotného prodeje energie. „Čím méně se při rostoucím podílu solárů a větrníků budou využívat stabilní zdroje, tím víc se bude prodražovat jejich výroba,“ říká Hrdlička.

Jinými slovy: Čím více budeme podporovat obnovitelnou energetiku, tím více znevýhodňujeme zdroje potřebné k jejímu zálohování. Pokud se mají stavět, bude stát muset jejich majitelům platit za to, že je staví a udržují v pohotovosti. Bude to drahé a v důsledku to budou platit spotřebitelé, buď v cenách distribučních služeb, nebo v daních.

Zdroj