O energetické krizi, Gretě a starém muži

Jihočeská vesnička jako malovaná. Na jejím konci opravená chalupa. Na zápraží naklepává starý muž kosu. Tu kosu naklepává pro to, že má kozu. Ne živou. Má kozu na naklepávání kosy. To už má málokdo. A málokdo umí tu kosu naklepat jako on. Ostatně měl jich kolem sebe dobře deset. Těch kos. A taky pár srpů. Že mu to prý vozí lesáci. Aby se nemusely ženský tahat s motorovými kosami. Tak jim to tady naklepe a nabrousí a oni si pro to pak přijedou.

Co by taky jiného v důchodu dělal. Žena mu zemřela před lety, dcery vystudovaly a odstěhovaly se do města. Chalupu po mámě opravil, žádná z dcer tam nechce, tak z chalupy udělal ubytování pro cyklisty.

Za peníze od cyklistů koupil podmáčenou louku za vsí. Se svolením úřadů a pomocí Boží tam udělal tůň a rybník. Taky nějakou korunu z Evropské unie na to dostal. Vypěstoval si semenáčky dubů a ty nasázel na hráz. Co by to bylo za rybník bez dubů! Pak sázel duby kolem cesty a taky za rybníkem. Jezdil na kole s kosou vyžínat trávu kolem nich. Než mu to dcery zakázaly. Už jemu přes osmdesát, že by mohl upadnout. Tak tam s tou kosou za ves musí pěšky nebo autem.

Duby jsou možná trochu nahusto. Už je jich pořádný les. Ale ona si s tím příroda poradí. Jen on už to asi neuvidí.

Jak to tam tak jednou vyžínal, tak se tam u něj zastavili na kus řeči lesáci. Od té doby pro ně naklepává kosy. Taky si posedí na lavičce u rybníka a vidí, jak duby rostou. A že kousek dál má jezevec noru. Taky kachny se sem nastěhovaly.

Těšila jsem se, že pána svezu k rybníku autem. Chtěl jet i s kosou. Jenže – vystrčit ji z okénka, možná by cyklistů v kraji ubylo. Tím by ubylo peněz na krmení kachen a citlivý systém by se zadrhl.

Kosu i auto jsme nechali doma. K rybníku jsme šli alejí mladých doubků. Měl pravdu, byly trochu nahusto, ale ona si s tím příroda poradí… Ten pán toho pro přírodu i lidi kolem sebe možná udělal víc, než celý autobus ekologických aktivistů.

Na opačném konci Evropy žije mladá dáma. Nedávno ještě školačka. Možná jedna z nejznámějších školaček na světě. Greta Thunberg je švédská ekologická aktivistka. Podle jejího vzoru demonstrovali žáci a studenti za ochranu klimatu. Dnes je z ní mladá dáma a ve jménu ochrany klimatu cestuje po celém světě – lodí nebo vlakem. Na summitu v Miláně označila projevy politiků za bláboly. Měla pravdu.

Greta ani demonstrující studenti žádné objevné myšlenky také nepřinesli. Každý z této generace spotřebuje víc energie, než jejich vrstevníci z generace minulé. Na své počítače, mobily, sluchátka, klimatizované budovy.

Pro společnost je to ale dobrý signál. Mladá generace má protestovat. Je jedno, zda za klima nebo práva gayů. Znamená to, že jim není vše jedno a že protestovat mohou. Protože to je odrazem demokratické společnosti.

Je ale rozdíl mezi „blablabla“ světových politiků a „blablabla“ aktivistů? Kolik toho za nimi zůstane hmatatelného?

S válkou na Ukrajině zmizela z televizních obrazovek i Greta Thunberg. Už není tak roztomilá ani zajímavá.

S energetickou krizí se zázračně rychle z neekologické jaderné energie stala energie ekologická. Proč ne, emise znečišťujících látek do ovzduší neprodukuje, logiku to má. Stačilo jen, aby někteří politici Evropské unie udělali názorový veletoč. Přestože nedávno ještě ti stejní označovali jadernou energii za škodlivý zdroj, který musí být kompletně nahrazen zdroji obnovitelnými. Bez ohledu na to, zda je to technicky a ekonomicky dosažitelné. Někteří si na tom v minulosti postavili svoji politickou karieru. Když už se nakonec dohodli, že to vlastně ekologický zdroj je, nebudou se zase moci dohodnout, kde na něj vzít peníze.

S energetickou krizí společnost zázračně objevila nezbytnost spotřeby v místě výroby nebo výstavbu energeticky soběstačných domů. Všichni jsme začali vymýšlet, jak se stát energeticky nezávislými. Kdyby se na to někdo zeptal starého pána, řekl by mu, že to dá přeci zdravý rozum. Kdo to vymyslel – stavět domy bez komínu, kde si nezatopíte, utrácet více než vydělám nebo stěhovat kusy výrobků po světě tam a zase zpátky. A že pusou se ještě nikdy nic neudělalo. Šel by něco dělat. Zasadit stromy, nasekat dříví.

Nevím, kolik stromů vysadila Greta Thunberg mimo hledáčky televizních kamer. Vím, že řada mladých lidí u nás jezdí sázet stromy a uklízí své okolí. Když se jednou ohlédnou za svým životem, zbyde tady po nich pro další generaci dubová alej nebo jen „blablabla“?

Velká společnost je taková, ve které muži sází stromy, o nichž vědí, že v jejich stínu nebudou odpočívat, říká antický citát.

Starý pán v jedné jihočeské vesničce to už dávno ví. Nepotřebuje k tomu rady aktivistů, doporučení politiků ani asistenci televizního štábu. Jeho duby tady budou, až my tady nebudeme.

Přeji nám, ať za námi zbyde nejenom „blablabla“, ale i duby.

Zdroj