Desetiletí klimatických extrémů a poruchy klimatu

Naši předkové tomu říkali „počasí“. Dnes se tomu samému říká klimatické extrémy nebo poruchy klimatu. Brzy se zřejmě za poruchy klimatu budou označovat i jaro, léto, podzim a zima.

V květnu 2011 hned pár dnů po sobě dva pracovníci zbrusu novéno klimatického ústavu CzechGlobe vydali články na téma „klimatických extrémů přibývá“. Pan Alexander Ač uvedl článek Klimatická změna a extrémy počasí a pan Radim Tolasz zase text Desetiletí extrémů skončilo – Jaké bude to další?

Nechci, aby to vypadalo, že jsem si na pana Tolasze nějak zasedl, ale prostě musím reagovat. Doufám, že mi to odpustí a nebude to brát osobně.

V článku nám autor předčítá z publikace Weather extremes in a changing climate: Hindsight on foresight, WMO No. 1075), na kterou prý narazil na 16. kongresu Světové meteorologické organizace.

Bohužel, v éře alarmismu nemůžete věřit ani papíru, který pochází „z vyšších kruhů“. Takže bych příště při citování doporučoval větší obezřetnost.

Vysvětlím to na jednom příkladu. RT píše: „Rovněž tak i Austrálie byla postižena největšími záplavami za 50 let.“ To jsem komentoval už v článku Jsou australské povodně rekordní?. Graf níže hovoří za vše:

Proč zrovna 50 let? Useknout křivku tak, aby ukazovala jen posledních 50 let, je poněkud nešťastná volba. Autor tak totiž znovu riskuje, že ho někdo bude podezřívat z účelového kouzlení s grafy ve stylu „hide the decline“ nebo z toho, že alarmistickým trikům naletěl.

Když totiž u australských povodní ukážeme delší období než jen 50 let, pak se jakýkoli dojem extrémnosti dnešních údajných klimatických „extrémů“ vytratí.

Pan Ač k tomu dodává „Najdrahšia katastrofa v histórii Austrálie, ktorá podľa odhadov spôsobila škody za 30 miliárd dolárov.“ Jenže nárůst finančních škod je způsoben jen tím, že lidí je více a jsou bohatší, to by panu Ačovi řekla každá pojišťovna. Kde dříve stál jeden dům, tam jsou dnes dva a jsou nacpané elektronikou. Kolik lidí mělo před 40 lety HD televizor, video, počítač a playstation?

RT píše: „Pravda, je to pouze 10 let, které nemusí vypovídat téměř o ničem.“ S tím musím souhlasit, opravdu to o ničem nevypovídá. V tom případě vzniká otázka, jaký byl smysl článku?

Vytrhnout deset let z historického kontextu bylo nešťastné. V laikovi to může vyvolat dojem, že klimatické extrémy jsou snad něco nového.

Někdo by mohl pana Tolasze podezřívat, že snad chtěl svým textem podpořit názory lidí, jako je Obamův poradce John Holdren či alarmista Joe Romm z Climate Progress, kteří razí názor, že to, co se nyní děje, už není běžná klimatická změna ale „globální poruchy klimatu“ (climate disruption) nebo „podivné chování klimatu“ (global weirding)? To je ovšem kontroverzní pojem, protože jedním z významů slova „weird“ je také „čarovný, nadpřirozený“. To je to, co nám chtějí říci?

Joe Romm:Climate disruption caused by global warming driven by human emissions of greenhouse gases

Joe Romm: Is global weirding here?

Romm a Holdren však postrádají historickou paměť. Neuvědomují si, že počasí lidem připadalo divné, nadpřirozené či nepřirozené vždycky.

Příklad: V malé době ledové „se změny klimatu promítly na celé planetě a krupobití začala být častější. Známá je bouře, která zasáhla 3. srpna 1562 prakticky celou střední Evropu. Nastala tma v pravé poledne a bouře ničila domy, úrodu i vinice, zabíjela ptáky i dobytek na tisících čtverečních kilometrů. Šlo o tak ničivou slu, že zbožní lidě věřili, že nastává Poslední soud. Následoval hladomor a následná migrace chudých napříč kontinentem… Tyto výkyvy počasí se jevily tak mimořádné, že byly pokládány za nadpřirozené (unnatural).“ (Promode Kant. The Witch Hunt of the Little Ice Age)

I v 16. století existovaly názory, že podivné poruchy klimatu jsou antropogenního původu. Byly kladeny za vinu lidem (tzv. hon na čarodějnice). Co bylo příčinou těchto poruch klimatu, když hladiny CO2 tehdy byly na bezpečné preindustriální úrovni? A nemůže to samé „cosi“ být příčinou i dnes?

Jelikož se v nadpise RT ptá „jaké bude to další desetiletí“, mohu ho ubezpečit, že i to příští bude desetiletím extrémů. Ono totiž prakticky každé desetiletí v dějinách je desetiletím klimatických extrémů. Klimatické extrémy – lidově řečeno „počasí“ – jsou totiž neodmyslitelná součást atmosféry.

Schválně, jestli poznáte, z jaké doby pochází následující citace:

„V Africe sucho pokračuje už šestým rokem za sebou a strašným způsobem zvyšuje počet obětí hladomoru. Rekordní deště v částech USA, Pákistánu a Japonska způsobily jedny z nejhorších záplav za stovky let. V obilném pásu Kanady nezvykle chladné a deštivé jaro způsobilo zpoždění sadby a může přinést zklamání velmi nízké úrody. Naproti tomu deštivá Británie trpěla několik uplynulých jar nezvyklými suchy. Série nezvykle chladných zim sevřela americký daleký západ, zatímco Nová Anglie a severní Evropa zažily nejmírnější zimy, jaké kdo pamatuje. Tváří v tvář bizardnímu a nepředvídatelnému chování počasí v uplynulých letech stále větší počet vědců začíná mít podezření, že tyto zdánlivě protichůdné meteorologické fluktuace jsou ve skutečnosti součástí globálního klimatického rozvratu.“

Uhodli jste?

Je to citace z článku Another Ice Age? v magazínu Time roku 1974 a je to o hrozbě globálního… ochlazování. Je to hotová záhada, že? Tehdy totiž byly hladiny CO2 hluboko pod hladinou 350 ppm, jejíž překročení dle Hansena a McKibbena prý znamená zhroucení klimatu. Jak je tedy možné, že i tehdy byly klimatické poruchy?

Zdroj