EU přizná omyl? Máme se radovat, nebo plakat?
Uveřejněno dne 24 září 2012 000 12:49
Tak i já jsem se možná zmýlil, když jsem zde před několika týdny napsal, že hlupáci z EU se ze svých chyb nepoučí. Nyní je naděje, že se u jedné z mnoha poučili. Ale za jakou, námi zaplacenou cenu?
Každý rozumný ředitel firmy působící v jakékoli oblasti ví, že před každým závažným rozhodnutím je nezbytné podrobit ho důkladné oponentuře. Ta obvykle spočívá v pečlivých propočtech a v podrobném posouzení jeho celkových přínosů i rizik. Jenomže to bychom asi chtěli po bruselských, nikým nevolených úřednících moc.
A tak nás opakovaně buzerují nesmyslnými rozhodnutími, které však obvykle negativně zasahují do rodinných rozpočtů. Často však takto ovlivňují nejen rozpočty, ale i životy. Zejména těch lidí, kterým vzhledem k celosvětově rostoucím cenám potravin už na jejich nákup v množství potřebném k přežití nezbývají peníze.
V pondělí zveřejněná informace z Bruselu, že v roce 2020 asi bude nutné přestat dotovat a používat biopaliva založená na zemědělských plodinách, neboť prý jsou k životnímu prostředí méně šetrná, než se předpokládalo a že mají negativní dopad na produkci potravin, málem zabila mne, protože jsem se strašlivě rozčílil. Vždyť stejnou informaci mohli bruselští debilové (jinak se jim říci nedá a navíc je to slovo nyní docela oblíbené) dostat téměř od každého normálně myslícího člověka mnohem dříve, než o té nebetyčné hlouposti rozhodli. Ale to by určitá skupina podnikatelů-lobbistů nic nevydělala.
Je zbytečné podrobně popisovat, co všechno euromagoři způsobili, ale alespoň pár příkladů: V subtropických a tropických oblastech planety byly kvůli pěstování olejnatých palem vykáceny statisíce, možná i milióny, hektarů deštných pralesů. Motory miliónů automobilů soustavně ničí naprosto nevhodné příměsi paliva a jejich dotovaná výroba nás v Česku stojí ročně stovky miliónů korun, z nichž většina končí u skromného a protikorupčně zaměřeného podnikatele Andreje Babiše.
Téměř se dá říci, že kam EU šlápne, tam sedm let tráva neroste. Třeba rozhodnutí o „úsporných světelných zdrojích“. V kancelářích jich máme v lustrech celkem 15. Během jednoho roku nám jich při velmi občasném používání definitivně zhaslo již šest, každý bratru za 150 korun. Takže sice spoříme energii, ale hodina svícení nás reálně vyjde na téměř dvakrát vyšší cenu, než kdybychom dále používali „nešetrné“ žárovky. A tak by jistě každý z nás mohl přispět svou „troškou do mlýna“.
Když k tomu přidáme ekonomicky zvrácené a z poloviny rozkradené dotace na jakoukoli hloupost, není co řešit. Mít takovéto vedení soukromá firma, už by z jeho členů každý majitel, tedy nejen jako Miloš Kopecký ve filmu Co takhle dát si špenát, udělal nezaměstnané.
V podstatě každá informace, která jde v současnosti z EU, je pro nás špatnou zprávou. Bruselský moloch bez našeho souhlasu rozdává stamiliardy euro reálně již zkrachovalým státům, ale splatit tyto dluhy bude chtít po všech členech EU. A v podobném duchu se odvíjí veškerá agenda Evropské unie. Už toho mám dost.
Škoda, že nejde uplatnit v parafrázované podobě moudro Josefa Švejka: „Zabili jste mně strejčka, tak tady máte před držku !!!“
Václav Husák
