Vědci zkoumali početnost 17 běžných druhů lučních motýlů v 19 zemích napříč starým kontinentem. Evropská agentura životního prostředí pak vydala zprávu, kterou označila za alarmující – za pouhých dvacet let se počet motýlů propadl o padesát procent.
Motýli jsou přitom považováni za důležitý indikátor, ukazující celkové trendy ve vývoji i u ostatního hmyzu, který tvoří asi dvě třetiny všech živočišných druhů na celém světě. Hmyz přitom zajišťuje důležité „služby“ – třeba opylování plodin. Jsou na něm závislí další živočichové včetně ptactva.
„Dramatický pokles motýlů by měl rozeznít poplašné zvony,“ řekl Hans Bruyninckx, výkonný ředitel Evropské agentury životního prostředí. A připomněl úlohu motýlů a dalšího hmyzu pro ekologickou rovnováhu.
Minus 19 českých druhů
V Česku od poloviny 20. století z celkového počtu 161 druhů denních motýlů vymřelo 19 (dva po roce 1990) a jen dva vyhynulé druhy se do Česka znovu vrátily ze zahraničí. Celkem 84 druhů je v různém stupni ohrožení, třiadvacet kriticky.
U většiny druhů se přitom území jejich výskytu v české krajině zmenšilo. Existují ale výjimky.
Význam hmyzu
|
„Expanze náročnějších druhů mohou souviset se současným oteplováním klimatu,“ konstatují odborníci z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Entomologického ústavu Akademie věd v poslední zprávě.
Evropská ekologická agentura zveřejnila dva hlavní důvody, proč motýlů na loukách ubývá. Je to intenzifikace zemědělství, kdy vznikají rozsáhlé plochy orné půdy a pastvin, na kterých se navíc používají chemická hnojiva.
V horských a podhorských oblastech je to naopak fakt, že se zde zemědělství nevyplácí a půda, která se nechává ležet ladem, pak samovolně zarůstá stromy a keři.
Místo pestré krajiny „parkový trávník“
Přední český entomolog Martin Konvička uvedl, že motýli potřebují pro svůj život pestrou, různorodou krajinu. „V minulosti hospodařil každý rolník trochu jinak, což právě tuto pestrou krajinu vytvářelo,“ řekl Konvička.
Připomněl, že k této unifikované přírodě na mnoha místech přispívají i ekologické dotace z Bruselu, respektive podmínky českých úřadů při jejich rozdělování. Kvůli tomu pak v krajině vzniká „parkový trávník„.
„Působí sice udržovaně, ale je bez života,“ konstatoval Konvička, podle něhož myšlenka dotací na udržování krajiny není špatná. Problémem je ale detailní nastavení.
Pravidla mnohdy přesně určují, kolikrát ročně se musí louka posekat, v jakých termínech nebo kolik dobytka se smí na vymezeném prostoru pást. Kdokoli se od plánu odchýlí, riskuje citelné sankce.
Lepší 50 pastvin s jednou krávou
„Jenže jedna pastvina s padesáti krávami není to samé, co padesát pastvin s jednou krávou,“ poznamenal Konvička.
Dodal, že vytváření „parkového trávníku“ přispělo k úplnému vyhubení žluťáska barvoměnného. Louky se totiž sekaly ve stejnou dobu, kdy se housenky motýla zdržovaly na vrcholcích rostlin. V podobném ohrožení je nyní třeba hnědásek chrastavcový.
Podle entomologa se ale situace začíná postupně měnit. Například v Chráněných krajinných oblastech Bílé Karpaty nebo České středohoří se ochranáři snaží o takzvanou mozaikovou péči. Znamená to, že na loukách ponechávají dočasně neposečené nebo nespasené plochy.
