MILIARDY PRO POHÁDKOVÉ VĚTRNÍKY
Uveřejněno dne 24 srpna 2020 000 10:05
Nechybělo ani srovnání, že se jedná o výkon srovnatelný s blokem v JE Temelín. Takže sklapněme ústa otevřená úžasem a podívejme se na zprávu podrobněji.
Opět se operuje u tohoto tzv. alternativního zdroje s instalovaným výkonem místo s výkonem skutečným. 1 MW instalovaného výkonu představuje u větrníku cca 0,12 MW skutečného výkonu. Vysvětlení je triviální. Prostě nefouká pořád ani v optimální síle.
Pomozme si Wikipedií: Podstatnou hodnotou, definující účinnost větrného zdroje je koeficient ročního využití k, definovaný jako poměr skutečně odvedeného výkonu k teoreticky možnému výkonu zdroje za rok. V českých podmínkách se k pohybuje v mezích 0,1–0,2, pro velmi větrné lokality dosahuje teoreticky až 0,28.
Statisticky podle dat ČSÚ za rok 2007 však dosahuje koeficient ročního využití větrných elektráren v ČR pouze 12,71 % (za rok 2005 to bylo pouze 11 %).
Potom náklady na vybudování reálného 1 MW, který bude opravdu svítit a topit, vystoupí na 333 mil. korun. Jak jsem k tomu dospěl? Náklady na vybudování instalovaného 1 MW činí 40 mil. korun, což při 12 % využití dává výše uvedenou částku pro pořízení reálného 1 MW. To je ale cena na úrovni nákladů jaderného bloku. Nový zdroj s výkonem 1000 MW, o kterém se uvažuje v Dukovanech, má reálně (na základě zahraničních zkušeností) stát 300 mld. korun. I když odhad vlády je pouze 160 mld. Kč.
Jedinou výhodou je, že blbost s výstavbou větrníků se rozprostře v čase a na více drobnějších akcí. Tedy bude ji možné zastavit se ztrátou nanejvýš ve stamilionech korun. Na rozdíl od jednou rozjeté výstavby jaderného bloku, který se musí buď dokončit, ať to stojí co to stojí nebo nezbývá než utopené deseti či stamiliardové investice odepsat.
Nevím, proč se tato zařízení nesmyslně pojmenovávají jako větrné elektrárny. Kdyby je měl pohánět pouze vítr, žádná by nevznikla. Správně bychom měli hovořit o daňových elektrárnách. Nedělám si ale monopol na vhodné pojmenování něčeho, co je uváděno a udržováno v chodu jen a pouze penězi daňových poplatníků. To je to, co otáčí vrtulemi tohoto byznysu. Bez nich totiž nemohou fungovat.
Nebere se v úvahu ani „kvalita“ jimi vyráběné energie. Za 1 kilowathodinu domácnosti platí zhruba 5 až 6 korun a kdykoliv stisknete vypínač, vše funguje. Jakou částku bychom byli ochotni zaplatit za elektřinu dodávanou jen a pouze v době, kdy přiměřeně fouká nebo svítí slunce? Vše s nulovou jistotou dodávky. Byla by to koruna? Deset haléřů? Není cena takovéto energie spíše záporná?
Zelení tvrdí, že 80 procent všech lidí chce něco dělat s klimatickými změnami. Dobře tedy. Rozvodné společnosti jsou schopné dálkově zapínat a vypínat přívod elektřiny, což umožňuje těm, co chtějí zachránit svět, používat energii pouze z tzv. solárních a větrných elektráren. Ať si tedy zřídí „zelenou“ sazbu, kdy dodávky budou fungovat pouze za větru a svitu slunce.
Souhlasit se stavbou takového zdroje (když pominu zabíjení ptáků, vznikající hluk, prznění vzhledu krajiny) může jenom hloupý a sobecký člověk. Obce, které mají z větrníků slíbený nějaký příjem, inkasují pouze daně druhých lidí.
