Bursíkova zelená naděje

Ona ta paní Spravedlnost by měla být slepá, ale je celkem obecně známé, ža ta naše na jedno oko vidí dobře i přes pásku, která je průhledná. Směšná kašírovanost jejího meče i cinknuté váhy už také působí jako komická rekvizita.

Příliš už nesledujeme tu záplavu případů, kauz a zapomenutých vyšetřování. Zvykli jsme si, je už to skoro samozřejmost. Podezření velké až jednoznačné, podezřelý ví dopředu, že to je jenom politická hra, nic se nevyšetří, připad jde do ztracena. Ostatně jeden náš přední politik občas veřejně přizná, že mnoho pochybných obchodů se nikdy nepodaří vyšetřit. Možná i proto klidně spí, okolo něj jich byla řada. Teď jde jeden takový před soud. Exposlanec Wolf, který už celkem zjevně prodal své vyhraněné sociální cítění za trochu víc stříbrných. Nechci ho soudit dopředu, budu ovšem zvědavý na soudní verdikt. Zajímá mne jiná stránka toho případu.
Konání Mirka Topolánka i Martina Bursíka jsem sledoval s přiznanou mírnou sympatií. Nebudu už rozvádět důvody, konstatuji to jako fakt. Topolánkovo spojení s Dalíkem, toskánské vily a další “drobnosti” mi vzaly iluze. Ovšem pořád je tu pro mne nezkompromitovaná strana Zelených a Martin Bursík. Jaká byla jeho role v kauze Wolf? Tady strana dluží svým voličům vysvětlení. A Bursík dluží patrně takové vysvětlení straně. Viděno zvenku, Bursík zcela vědomě a podivně obětoval státní miliony na oltář partajní politiky. Co je ovšem možná ještě horší, popřel právo i morálku, za kterou veřejně bojoval.
Případ úplatného poslance v naší zemi je skoro norma. Podobně jako falešný titul. Jednooká spravedlnost je figurka na strašení drobných zlodějíčků. Velké zlodějny jsou už jenom politické atentáty na které světská spravedlnost nedosáhne. Jsou ale voliči (patřím mezi ně), kteří by rádi v moři frází lží manipulací potkali malou světlou jiskru. Třeba zelenou, neb zelená je prý naděje.
Tak pane Busíku, jak je to s Wolfovými miliony?

Zdroj