UKRADENÁ AGENDA

Uveřejněno dne 25 dubna 2024 000 8:00

Ekologická agenda byla ukradena progresivisty, protože vyhovuje jejich zájmům zničit konzervativní svět. Ekologie je však ve svém principu konzervativní.

Není dávná doba, kdy se mluvilo o udržitelném životě, o obnovitelných a neobnovitelných zdrojích, o čistotě prostředí. Agenda byla postavena na problému vyčerpávání zdrojů a znečištění, kterým se myslel i nárůst oxidu uhličitého v atmosféře mající za následek globální oteplování (které je sporné). Jakékoliv řešení bylo přijímáno s potěšením a přijímáno do diskuse. Budoucí svět byl představován jako stabilní, bez výkyvů teploty a rozsahu ploch přírodních útvarů (pouští, oceánů, pralesů) a s obnovitelnou spotřebou surovin. Dá se říci, že lidé dokázali racionálně posoudit problémy a hledali řešení. Hlavní problémy byly docela jednoduché: Neznečišťovat, neničit, zdroje obnovovat tak, aby byla uhlíková vyrovnanost. Víc potřeba není.

Akcelerace problému je sice přirozená lidská vlastnost, agentury řešící problém chtějí být důležité, chtějí dostávat více peněz, pracovníci mají kariérní snahu a snahu o popularitu. Mladí absolventi škol potřebují zaměstnání v oboru a kde jinde než v různých ziskových a neziskových organizacích. Ale to by nemuselo být hlavním důvodem akcelerace. Cestu k šílenství dláždí vždy peníze a moc. Místo přirozeného vývoje využívajícího lidské kreativity směřujícího k udržitelnému životu a rovnováze se mocensky prosazují konkrétní řešení bez souvislostí a konstruktivistická politická moc prosazuje to, co má zadáno globální aristokracií.

ZMĚNY SVĚTA V RÁMCI NEOBNOVITELNOSTI

Předem musím uvést na pravou míru mnohdy publikované mýty o přírodě samotné a jejích reáliích. Neznalost, lži, záměrné zkreslování reality jsou součástí celého našeho života a neminuly ani ekologickou agendu. Musím tedy začít od základních věcí:

Když člověk začal zajišťovat a rozmnožovat svoji existenci, dělal tak na úkor jiných tvorů. V podstatě se nic nezměnilo, pouze člověk ulovil nějakou zvěř na úkor vlků a medvědů, jejichž počet musel úměrně klesnout. Potravinová základna se totiž nezměnila příchodem člověka. Když pastevci začali pást na pastvinách stáda dobytka, bylo to na úkor divokých býložravců obvykle stejného typu. Tráva byla zcela shodně spásána, také obsah metanu vypuštěného z řitních otvorů byl shodný. Když zemědělci začali využívat půdu, opět se pouze změnila strukturální četnost výskytů různých rostlin. Zemědělské plodiny obvykle, zvláště na hnojených polích, vyprodukují na jednotku plochy více organické hmoty než rostliny původní. Vlastně tím vyrobí i více kyslíku a spotřebují více oxidu uhličitého; mělo by tedy snad oxidu uhličitého proti původnímu stavu spíše ubývat a skleníkový efekt omezovat (kdoví, co bylo příčinou ledových dob?). To se změnilo se spalováním fosilních paliv, tedy těch organických látek, které vznikly v dávných dobách a byly uloženy v zemi. Zvláště s rozvojem průmyslu, dopravy a topení vzdušné plyny začaly měnit svůj poměr, přibývalo oxidu uhličitého a ubývalo kyslíku. To proto, že uhlík obsažený v oxidu uhličitém se všechen nepodařilo opět dostat do tuhých organických látek.

Pěstování energetických plodin je tedy velká příležitost, plocha kukuřičného pole spotřebuje více oxidu uhličitého než stejná plocha lesa. Existují rostliny ještě více využívající svoje prostředí k růstu, třeba bambus nebo vodní hyacint. Množství narostlé hmoty je obrovské. Stejně obrovská se tím stává i spotřeba oxidu uhličitého, ze kterého vlastně organická hmota roste. Slunce je dost, otázkou je zavlažování, hnojení a ochrana proti škůdcům. Možná nám jednou nebude oxid uhličitý stačit a bude ho ubývat, což se pozná ochlazováním planety.

Problémem se stává metan. Ten vzniká nedostatečným spalováním uhlíku ve střevech tvorů. V podstatě je jeho produkce shodná u všech tvorů, pokud nesežerou organickou hmotu býložravci, sežerou ji brouci a bakterie a vypustí zase stejné množství metanu. Tráva nezůstane v přírodě nesežrána. Metanu se nezbavíme. V přírodě je koloběh, který nelze zastavit. Jedině ji proměnit v poušť. Zákaz pěstování skotu je absurdní pitomost a ukazuje na úplné šílenství současných evropských mocenských struktur. Zbavit se uhlíku lze pouze jeho ukládáním do bažin, jak se to dělo v karbonu. V této situaci rostliny zůstaly nesežrány a byly ukládány do půdy, aniž by se k nim dostali tvorové, pro které jsou tyto rostlinné zbytky potravou.

JAKÝ SVĚT POTŘEBUJEME A JAKÝ NEPOTŘEBUJEME

Potřebujeme stabilní svět. Toho nedosáhneme, když se nechá půda ležet ladem a zaroste různými plevelnými rostlinami jen proto, aby vznikla jakási náhrada původní přírody, ve které budou žít původní zvířata. Půda osvícená sluncem potřebuje rostliny, které využijí co nejvíce slunečního záření a přemění jej ve hmotu, tedy spotřebují co nejvíce oxidu uhličitého, ale ty musí být zavlažované a minerální hnojiva dostávat v potřebném množství, to neznamená, že příroda bude nepřístupná pro tvory a jiné rostliny. Jestliže budeme jen omezeně používat naftu a plyn, budeme potřebovat k výrobě věcí především dřevní hmotu a ta naroste v přírodě v jakémsi recyklovatelném oběhu jako obnovitelná surovina. Oxid uhličitý z fosilních paliv musí být rostlinami spotřebován a množství spotřeby fosilních paliv se bude odvíjet od schopnosti přírody jen absorbovat, nikoliv donekonečna zvyšovat spalování nafty a plynu.

Organickou hmotu lze také spalovat v míře, která musí být určena tak, aby vzdušné plyny byly ve stabilní rovnováze. Další výroba energie musí být z mimouhlíkových zdrojů (větrníky, soláry, jaderná energie). Kovy se budou používat především z recyklovaného šrotu, zbytek výroby se bude uskutečňovat z obnovitelných organických látek (dřevěné uhlí místo koksu). Důležité tedy bude vyrobit co nejvíce dřevní hmoty. To musí udělat rostliny, které to dovedou a dostat k tomu podmínky od člověka.

Neřízené části přírody mohou existovat jako rozsáhlé přírodní parky. V pěstované části přírody ovšem mohou z větší části žít zcela přirozeně původní zvířata a doplňkové rostliny (byliny, houby). Metan bude zcela přirozeně unikat z řitních otvorů tvorů a bude v atmosféře zanikat jako vždy. Jen se musí zabránit úniku fosilního metanu.

Spoléhat na neuhlíkové energetické zdroje je riziko, které dnešní šílení ekologové neberou na zřetel. Jejich posedlost solárními panely a větrníky a ukládání elektrické energie v bateriích je zničující konstrukt uchopený světovými korporacemi jako příležitost k ziskům a tím vložení velkých peněz do kampaní a ovlivnění vlád, zvláště těch, které nejsou demokraticky zvolené jako je Evropská komise. Čím více investoři na politické orgány tlačí, tím šílenější oni mají plány. Představa, že by neovládali celé národy dodávkami nafty a plynu, tyto národy si energii vyrobily ze slunce sami v každé zemi a tím se osamostatnili ze závislosti, musí být pro ně zlým snem. Proto jsou nakloněni k zeleným diktaturám, které ovšem nemají za cíl skutečnou ekologii, ale ovládání národů pomocí jejich konstrukčně a nepravdivě pojaté ekologie. Proto chtějí, aby polovina světa se vrátila v divoké přírodě, do které se nebude zasahovat. V rámci současného liberalismu navrhují drahá řešení, aby se vyrobilo co nejvíce zařízení, byly zisky a zaměstnanost. Viditelné je to na tzv. tepelném čerpadlu, neuvěřitelně složitém zařízení, na nebezpečných bateriích a nerecyklovatelných slunečních panelech. Copak nám příroda nevytvoří dostatek energie v organické hmotě? Její spalování v rovnováze s výrobou je onen požadovaný obnovitelný cyklus vytvářející udržitelný život beze změn plynů v ovzduší.

Představy o použití vodíku jsou sice zajímavé, ale vodík lze vyrobit pouze elektrickou energií z vody a sloužit jako úložiště energie v plynojemech, nic víc. Vodík totiž příroda sama ani sluneční záření přímo nikde přirozeně nevyrábí (není to jako s metanem a uhlíkem).

Ukládání uhlíku se nemůže dít z organické hmoty situačně narostlé v sezónním období, protože tato hmota (dřevo, listy, plody) se buď spotřebuje tvory nebo jej v zemi rozloží hnilobné bakterie a vyrobí pouze jen metan a oxid uhličitý. Ukládání uhlíku může být pouze z umělých nerozložitelných hmot (plastů) jako odpadů, pokud se nerecyklují. Plasty se vyrobí z nafty a vznikne rovnovážný cyklus: přibližně stejné množství uhlíku z vytěžené nafty se uloží v úložišti plastů, mezitím výrobky z plastů poslouží lidem.

IDEA EKOLOGICKÉHO ŽIVOTA

Tato idea může být založena především na úsporách spalované fosilní energie a schopnosti ji nahradit obnovitelnou energií. Ta je uhlíková a neuhlíková. Nelze vše řešit neuhlíkovou energií, protože, jak víme, je jí málo a její využití je spojeno s obrovskými náklady a riziky. Úspory budou záviset na naší schopnosti vyprodukovat pomocí fotosyntézy v rostlinách dostatečné množství uhlíku, tedy takové množství, které bude převyšovat jeho spotřebu a rozdíl může být ukládán. Odčerpávání uhlíku z ovzduší a jeho ukládání v zemi, tak jak proběhlo v karbonu, je možné, úložiště nemusí být jen pro použité plasty, ale i pro jinou organickou hmotu, pokud se zajistí její nespalitelnost a zamezí konzumaci tvory (potřeba vrátit se k paradigmatu karbonu).

Těžko lze predikovat v jakém rozsahu se podaří vyrobit dostatek organické hmoty a tím i zajistit blahobyt lidstva. Musí vzniknout velké zavlažované plochy a vnitrozemská jezera, kam se přemístí alespoň částečně voda z ledovců. V jezerech mohou být vodní rostliny vyrábějící organickou hmotu, a další živočichové k obživě. Nevadí teplejší podnebí, protože se rostlinami osadí další plochy blíže pólům s dostatečnou schopností produkce. Pouště by měly být zavlažované, pokud je to možné. Voda odtékající do moře se může snížit na minimum a tím omezit zvyšování hladiny oceánů.

Jestliže naši předkové dokázali se uživit ze svého prostředí, musíme to dokázat my vybaveni moderními poznatky a technologiemi s daleko větší úspěšností, vysokými hektarovými výnosy, zateplenými domy a pracovními prostředky s daleko menší spotřebou. K tomu je zapotřebí omezit absolutní objem dopravy výrobou věcí denní spotřeby v místě bez dálkových dovozů, minimální použití letadel a silničních vozidel.

Na místní úroveň se přesune ekonomická moc, neboť tam se vyrobí energie a vzniknou průmyslové podniky blíže energetickým zdrojům. Vzroste význam místních politických orgánů, které musí mít daleko větší rozhodovací pravomoci, obecní spolupráce, soukromé a obecní zařízení a prostředky. Vznikne daleko největší význam domova a sounáležitost s ním bude potřebnou ctností umožňující spolupráci a synergii. Tomu se musí přizpůsobit i školství vychovávající další generaci normálních lidí (nikoliv šílených ideologů) znajících potřebná řemesla a technologie nové doby, vlastenecky orientovaných ve prospěch svého domova.

Lidé postavení do situace drahých neobnovitelných surovin si dovedou poradit a nahradit je obnovitelnými, které jsou schopni vyprodukovat ve svém prostředí. Kreativita svobodných lidí bez vnějšího diktátu je obrovská. Nejhorší je, když problémy řeší mocenské garnitury mající svoje zájmy a neznající vůbec okolnosti života, vyškolení ideologové aktivistického typu, nedemokraticky zvolené orgány a světové korporace. S těmito se nikam nedostaneme a ekologie bude jen ukradenou agendou sloužící jiným záměrům.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist