Dobrovolně si zničíme automobilky, přesedneme na jízdní kola a vrátíme se do jeskyně

Nedlouho po této bombastické zprávě ceny vietnamské automobilky klesly – i tak měla ale koncem srpna vyšší hodnotu než BMW či Mercedes Benz. To je šílené. Automobilka s šestiletou historií poráží více než sto let staré firmy.

Nicméně trh to vidí jinak. Ten se nedívá do historie, ten se dívá vpřed. A Evropa zaostala. VinFast se chce specializovat na elektrické vozy. Má přitom jednoduchou strategii: chce vyrábět vozy, jako se vyrábí v Evropě, ale výrazně levněji. Tady investoři vidí prostor k ohromným ziskům a logicky i vyšším dividendám. A vysoké dividendy znamenají i vysokou cenu akcií.

Když nechceš vyrábět auta, ale dobro

VinFast ukazuje jasný kapitalismus. Tak se mají vydělávat peníze. Když se dívám na evropské automobilky, mám pocit, že těm dnes už o zákazníka nejde. Mám pocit, že evropské automobilky se nyní soustředí na politiku. Možná si od této strategie slibují, že se posune den, kdy skončí spalovací motory. Možná v tom vidí nějaké další dotace na přechod na elektrické. V každém případě mi evropské automobilky připomínají krávy, jdoucí na porážku. Nevidím u nich žádný odpor proti bláznivé zelené politice. Místo toho automobilky bojují za diverzitu a snaží se politikům zalíbit.

Já jako zákazník nechci, aby moje auto podporovalo „rovnost pohlaví“ nebo „sexuální jinakost“. Chci auto, které bude spolehlivé, prostorné, rychlé atd. Politické aktivity firmy mě naprosto nezajímají. A jako akcionář bych je považoval za vyhazování peněz.

Proč třeba vyrábějí duhová auta? Někoho to přiměje k tomu, aby si koupil právě tuto značku? Já jako zákazník nechci, aby moje auto podporovalo „rovnost pohlaví“ nebo „sexuální jinakost“. Chci auto, které bude spolehlivé, prostorné, rychlé atd. Politické aktivity firmy mě naprosto nezajímají. A jako akcionář bych je považoval za vyhazování peněz.

Hlavním problémem evropských automobilek je to, že zaspaly nové technologie a nyní berou věc za špatný konec. Stále v nich převažuje politika vychovávání zákazníků, místo péče o jejich potřeby. Velmi mě pobavil novinový titulek: „Volkswagen se zaměří na jízdní kola.“ Ano, Čína a Vietnam odložily kola a vrhly se na auta. My naopak z aut vystoupíme a půjdeme na kola. Když automobilky nebudou vyrábět žádná auta, budou totiž teprve skutečně zelené.

Další výživné zprávy z médií, které ukazují, jak Evropa neví kudy kam. Za vše mluví titulek: „Elektromobily Evropě nejdou. Automobilky se spojují s Číňany, teď ale v roli slabšího.“ Není to děsivé? A hned následuje další titulek: „Seat skončí s výrobou aut, uvedl šéf VW Thomas Schäfer. Objevily se nepřesné informace, tvrdí Seat.“ Další dobrý titulek zní: „Zetor prodal své brněnské haly, většinu výroby traktorů přesouvá do Indie.“

Proč firmy opouštějí Evropu?

Firmy opouštějí Evropu, protože se tady špatně podniká. Národní vlády a Brusel se nesnaží firmám pomoci, ale pouze na ně navalit novou zbytečnou byrokracii. Ten, kdo ví, co za byrokratické peklo je takzvané ESG, ví, o čem mluvím. To opravdu vyplňovat nechcete. Na to si někoho musíte draze najmout. A tak je to se vším. Zase musí firmy platit něco, co nechtějí. Evropa hází průmyslu klacky pod nohy, a až ho ubije, bude přemýšlet, jak ho dotovat.

ESG (Environmental, Social, and Corporate Governance) je zodpovědný a udržitelný přístup k investování a byznysu obecně. Vedle zisku mají firmy zajímat i jiné věci, což je v rozporu s tržní ekonomikou. Navíc vše je třeba reportovat. Reportování je tak složité, že si na to musí mnohé firmy brát odborné poradce.

ESG reporting je (u menší firem bude) povinnou součástí výroční zprávy. Postupně bude tato povinnost připadat na stále menší a menší firmy. Nyní platí to, že každý, kdo chce mít akcie obchodovatelné na burze, musí mít výroční zprávu včetně reportingu už dnes. Reportuje se přitom na základě platných ESG rámců a směrnic.

Někteří politici si myslí, že je skvělý nápad převést veškerou „špinavou výrobu“ do Asie, pak se ale nesmíme divit, že neustále něco nemáme. Jednou roušky, podruhé léky, potřetí procesory atd.

Nedávno jsem se v jednom rádiu rozčiloval, že evropští politici nemají jasnou vizi. Moderátor mi odpověděl, že to není pravda, že vizi mají – zelenou. A to je právě ten problém. Já myslel vizi, která zvýší naši produktivitu práce, a budeme moci bez dluhů rozvíjet Evropu. To co premiér nedávno představil jako vizi, jsou zatím jen prázdná hesla. Zelená vize mezitím prodraží výrobu a podrazí naši konkurenceschopnost.