Předesílá, že bez energie není možný život a není bez ní možná ani civilizace. „Energii lidstvo v minulosti získávalo různě. V potu těla se lidé naučili opatřovat si potravu a podařilo se jim ochočit zvířata, usměrnit vodu, spoutat oheň i zapřáhnout vítr. Ale teprve objev elektřiny a využití jaderné síly lze považovat za zlomové vítězství lidského umu a rozumu nad přírodou, které přineslo téměř nevyčerpatelný univerzální zdroj energie. Napínavý příběh zkrocení atomu je součástí dějin, ale jak už to bývá, žádné lidské dílo nakonec neroste až do nebe. Lidská hloupost je totiž možná větší než celý vesmír…“ konstatuje mediální investor a mimo jiné také většinový spolumajitel ParlamentníchListů.cz.
Různé jaderné reaktory schopné spolehlivě vyrábět elektřinu jsou v provozu již od poloviny dvacátého století. „Jejich přínosy pro společnost jsou nepopiratelné – minimalizují škodlivé emise, zajišťují spolehlivé dodávky elektřiny a stojí v první linii inovací. Pokud někdo opravdu chce dosáhnout skutečné energetické udržitelnosti a ochrany našeho životního prostředí, je jaderná energetika klíčovou technologií pro dobrou budoucnost naší civilizace a planety. Jenže právě evropské státy a národy, které stály v čele těchto objevů, se začaly chovat jako zmatené malé dítě, které rozšlapalo ve vzteku svou nejdražší hračku, a to v době, kdy ve jménu ochrany naší planety Země před možným ohrožením škodlivými plyny, které vznikají při spalování, pokračují ve svaté válce proti kysličníku uhličitému,“ poznamenává Marek Španěl.
Fotogalerie: – Univerzity za klima
Chudnutí obyvatel a přesun energeticky náročné výroby
Ovšem důsledkem tohoto tažení je zatím ale spíše chudnutí obyvatel a přesun energeticky náročné výroby na jiné kontinenty, protože energie se Evropě nedostává. „Ta je již z poloviny závislá na dovozu energií ze zahraničí a snaha o rozvoj využívání sluneční energie trpí několika vadami. Ta největší tkví v tom, že 9 z 10 solárních panelů, které se v Evropě instalují, je dovezeno z Číny. Mezinárodní energetická agentura k tomu uvádí, že kolem 90 procent výrobních kapacit u klíčových technologií veškeré čisté energetiky je soustředěno v Číně a dalších zemích jihovýchodní Asie a ve fotovoltaice Čína kontroluje téměř celý výrobní řetězec od křemíkových destiček až po hotové panely a baterie,“ upozorňuje jeden z nejbohatších Čechů.
Jen u komponent pro větrné elektrárny si zatím Evropa drží významnější podíl na globální produkci, byť i v tomto případě Čína dominuje. „Evropská unie je podobně závislá i na dovozu surovin a polotovarů z nich, které se používají v bateriích, jako je lithium či kobalt. Pozoruhodné a vyloženě pokrytecké navíc je, že výroba technologií pro uhlíkově neutrální energetiku a dopravu je energeticky velmi náročná a v Číně je zatím hlavním zdrojem elektřiny spalování uhlí a celých 70 % elektřiny vyrábějí spalováním fosilních paliv. Přitom jejich životnost ale rozhodně není neomezená a lze se obávat, co bude dál s těmito velmi jedovatými výrobky až jednou doslouží. To nastane u baterií jen do patnácti let a u solárních panelů snad až po třiceti letech, ale to vše ukáže až čas,“ poukazuje Marek Španěl.
Dotace umí zkreslit skutečný stav firem i sektorů
Ale už nyní dosahují ceny energií v Evropské unii výšin, které staví místní podniky do situace, kdy nemohou konkurovat asijským a americkým rivalům. „Celý náš hospodářský prostor proto zažívá nezvykle prudký propad výkonnosti, který se zatím daří zakrýt zrychlením tvorby peněz (tedy dluhů) a prodejem předraženého zboží a služeb sobě navzájem. A když ani to nestačí, nastupují dotace. Ty sice nepředstavují žádnou novou hodnotu, ale umí zkreslit skutečný stav jednotlivých firem i celých sektorů hospodářství a rovněž umí dovedně skrýt skutečné environmentální náklady některých výrobků. Ono totiž stále platí, že nejenom čas, ale i energie jsou peníze,“ připomíná podnikatel ve svém blogu.
A tak zatímco zelené hnutí v Německu a Rakousku sní svůj sen o čistém světě, jsou přitom závislí na dovozu elektřiny od jejich méně uvědomělých sousedů, jako je třeba Česko nebo Polsko. „Jenže i Češi si už stanovili cíle, které budou znamenat, že na konci této dekády nebudou elektřinu vyvážet, ale budou ji naopak potřebovat dovážet. Jen nikdo neví odkud. A tak se pokrytectví, nečinnost, hloupost a vychytralost staly hlavními hesly této doby. Mezitím roky běží, a zatímco vlády a s nimi propojené korporace a aktivistické organizace opakují líbivá hesla o tom, jak na světě bude krásně, udržitelně, zeleně, všichni budou šťastní a všichni si budou rovni, srážka s realitou se neodvratně blíží. Přitom ještě před půl stoletím vše vypadalo úplně jinak,“ poukazuje Marek Španěl.
Informační věk vynesl ty, kteří dobře mluví a vypadají
Západní civilizace mezitím směřuje k tomu, aby v lepším případě zažila jen mnoho desetiletí úpadku a v horším i spěla ke svému zániku, jako už některé civilizace před ní. „Anebo může navždy opustit Evropu a zůstat v nějaké podobě živá na jiných světadílech. To všechno může trvat dlouho, ale může probíhat i překotně. Tak jako tak, měla by nám stát za záchranu a obnovu. Už jen kvůli svému důrazu na práva jednotlivce, omezením násilí jako běžného prostředku mezilidské interakce, rozvoji vědy, technologie i umění je v dnešním světě stěží nahraditelná. Má bohatou kulturní a náboženskou tradici, která zahrnuje literaturu, hudbu a filozofii, a inspiruje všechny ostatní civilizace světa. Sama přitom vznikla spojením dvou velice silných civilizací: evropské a židovské. Na jedné straně tedy stojí silný rozum a racionální vědecké zkoumání, které jsme viděli růst už ve starověkém Řecku i Římu. A na druhé straně je i silný příběh víry, který je zejména příběhem Židů a od časů Ježíše též křesťanů,“ rekapituluje autor vývoj západní civilizace.
Zamýšlí se nad tím, zda mohou současné vládnoucí elity tento směr změnit. „Těžko. Musely by chtít a být toho schopny. V dolních palubách už možná trochu teče, ale nahoře je stále ještě možné věřit, že se to samo nějak spraví. Je tu ještě horší možné vysvětlení: Informační věk dovedl společnost na pokraj rozpadu a do čela vynesl ty, kteří pouze nejméně vadí, dobře mluví a vypadají. Čím jasnější postoj někdo má, anebo ráznější přístup má, tím větší odpor vzbudí zejména u těch, kterým současný systém vyhovuje. V takovém případě by bylo skoro jisté, že nynější vládnoucí vrstva žádnou změnu nepodpoří, ale půjde cestou zachování stávajícího stavu a ti nejchytřejší naznačí možnost přestavby nebo mírného pokroku v mezích zákona. Takže se jen tak samo od sebe nic podstatného nezmění,“ obává se Marek Španěl.
Miliony úředníků a směřování k světlým zítřkům
Proto čeká, že i nadále budou pokračovat nesmyslné socialistické programy, které se skrývají pod líbivými hesly. „Třeba jako je Agenda 2030 a její cíle udržitelného rozvoje, kterých je celkem 17 (všechny jsou samozřejmě skvělé, všeobecně a celoplanetárně dobré a také progresivní), ESG neboli kritéria pro environmentálně a sociálně uvědomělé řízení firem a další a další inciativy a programy, které mimo jiné zaměstnávají miliony úředníků a poradců, a díky kterým je možné pořádat téměř libovolné množství různých sjezdů a konferencí, na kterých se vyvolení navzájem ujišťují, že i nadále jednotně a nezdolně směřujeme k těm nejskvělejším zítřkům,“ kritizuje mediální investor.
A tato nová vládnoucí vrstva, skutečná progresivní oligarchie, sdílí svoje hodnoty, jazyk a kulturu, a úspěšně ovládla i většinu politických stran, které mají šanci na podíl na moci. „Někdo by se snad mohl domnívat, že jedním z důvodů může být i to, že se příslušníci této vrstvy jen obtížně prosadí v konkurenčním světě práce a podnikání, a tak musí hledat uplatnění v oblasti státu a jím placených organizací. Dosavadní pokusy jiných ideologických proudů tento trend změnit tak nebyly příliš úspěšné. Možná ale i proto, že postrádají zázemí, zdroje a hlavně jasně formulovaný společný cíl a státní správa, školství a mimovládní organizace již jsou ideologií progresivismu prostoupeny,“ předpokládá Marek Španěl.
Co Fiala odmítal, teď v čele vlády aktivně prosazuje
Příkladem podle něj může být i situace v České republice. „Tady premiér Fiala, který progresivní socialismus vášnivě a dlouhodobě odmítal, stojí v čele vlády, která nyní právě tento progresivní směr aktivně prosazuje a je pevnou součástí novodobé evropské internacionály. Nejnovější vládní a eurounijní plány počítají pro Česko s tím, že do roku 2030 zásadním způsobem změníme naši energetiku. Čeká nás tedy asi poněkud divoká zelená pětiletka, která hodně napoví, nakolik jsou tyto jejich plány uskutečnitelné. Každý by si ale měl položit otázku, zda sdílí nadšení ideologů zelené transformace a zda opravdu chce obětovat svůj stále ještě dost blahobytný a spokojený život na oltář těmito proroky zvoleného dobra,“ doporučuje zakladatel Bohemia Interactive, české vydavatelské a vývojářské společnosti.
Fotogalerie: – Klima nepočká…
„Zelenorudý ideologický boj se nyní kromě neutuchající kulturní revoluce soustředí na kysličník uhličitý. Používá přitom ještě pokročilejší metody než ty, se kterými dokázal v Rakousku a Německu kompletně zničit jadernou energetiku. Jejich ideologie boje s klimatem včetně zvolených prostředků se tak zdá být nyní neohrozitelným dogmatem. Je však zásadní ptát se, zda jsou tyto jejich cíle a snahy opravdu smysluplné oproti nákladům, které to přináší. A pokud nic jiného, tak aspoň nezapomenout, že je pro nás životně důležité zachovat jádro jako základní pilíř české energetiky, protože z různých důvodů lze i zde v tomto ohledu mluvit o ztracené dekádě. Na jaderné energii naštěstí zatím v Česku panuje široká shoda, která není vůbec samozřejmá a alespoň na papíře budeme dál posilovat jadernou energetiku,“ chválí Marek Španěl.
Eurovolby jsou příležitostí, jak se postavit hrozbě
Je mu ale jasné, že euroelity toto nadšení nesdílejí. „A zdá se, že nastupující generace místních mladých politiků již bude podstatně konformnější k hlavnímu evropskému politickému proudu, který je revoluční a snaží se z pozice centrálního řízení změnit lidstvo a převychovat člověka. Pokud se někomu toto směřování Evropy a Česka nelíbí, a pokud chce jasně odmítnout progresivní socialistickou ideologii, tak třeba už nadcházející eurovolby nabízejí nejbližší šanci, při které bude možné spustit řetězovou reakci, která proces úpadku může otočit. Vzhledem k obvykle malé volební účasti a spíše symbolickému významu těchto voleb se zdá, že lepší příležitost pokusit se o změnu kurzu volbou nových odvážných stran a lidí, kteří se nebojí této hrozbě postavit, hned tak nebude,“ uzavírá svůj blog podnikatel a investor Marek Španěl.
