biOOmyl?

Vše nasvědčuje tomu, že biopaliva jsou jen nesmyslným plýtváním. Proto je cílem Kverulanta zastavit toto plýtvání.

V posledních letech byla zpochybněna celá řada předpokladů, která stála u zavedení biopaliv. Za všechny uvádí Kverulant jen hypotézu globálního oteplováním v důsledku produkce CO2 (Globální oteplování). Existují seriozní studie, které tvrdí, že posledních 500 000 let byla maxima a minima křivek koncentrace CO2 opožděná za extrémy teplot v rozmezí 300 až 600 let. Změna koncentrace CO2 byla vždy důsledkem změny teploty v jednotlivých cyklech. To znamená, že nejdřív stoupla teplota a pak teprve koncentrace CO2 v atmosféře. Navíc však změny koncentrace CO2 a teploty neprobíhaly vždy podle schématu zvýšení teploty a po něm zvýšení atmosférické koncentrace CO2 nebo snížení teploty a po něm snížení koncentrace CO2. Více zde.

Zejména ekopošukové rozšířili názor, že existují jakési veřejné statky globálního charakteru. Nezpochybnitelné celoplanetární společné zájmy každého jednoho obyvatele Země, ba i všech zvířat. Zejména těch roztomilých jako jsou lední medvědi. Cosi výsostně dobrého a fatálně důležitého, o co stojí usilovat za každou cenu. Mezi tyto veřejné statky patří přesvědčení o škodlivosti globálního oteplování a o užitečnosti snižování produkce CO2. Jakkoliv by mohlo být mírné trvalé oteplení pro českou kotlinu spíše přínosem, je skandální tento názor vůbec veřejně vyslovit. Že je k fotosyntéze třeba právě CO2 se považuje za sice pravdivé, ale krajně nevkusné.

Evropská unie si v roce 2003 stanovila, že v roce 2020 budou automobilová paliva obsahovat 10% biosložky. Deklarovanými důvody pro toto opatření bylo snížení dovozu ropy do EU, tvorba nových pracovních míst a snížení emisí CO2. Je velmi pravděpodobné, že žádného z těchto cílů nebylo, není a ani nikdy dosaženo nebude. Zdá se, že dovoz ropy neklesá, nová pracovní místa vytvořena nebyla. A je jisté, že při produkci biopaliv vzniká ještě více CO2 než při výrobě staré, dobré nafty a benzínu. Zvýšení produkce CO2 při výrobě biopaliv je dokonce značné. Při výrobě paliva MEŘO z řepky olejky vzniká 5,3x víc toho ošklivého CO2 než při výrobě nafty, Srovnání výroby lihu (EtOH) a benzínu vyznívá jen o málo lépe. Produkce lihu ze pšenice vyprodukuje 5,1x CO2 než výroba benzínu. Zdrojem těchto údajů je dílčí studie, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo životního prostředí. Extrakt studie je možné si prohlédnout zde. Čtenář by se neměl nechat mýlit. Studie nebyla vypracována, aby stát získal argumenty proti bruselským byrokratům. Opak je pravdou. Cílem studie bylo získat argumenty pro zavedení uhlíkové daně na vozidla a udělat radost Bruselu.

Ministerstvo životního prostředí tedy ví, že výroba biopaliv produkuje 5x víc CO2 oproti klasickým palivům. Jak to, že s tím ministerstvo jako hlavní hlídač produkce CO2 něco nedělá? Snadno. Stačí zavřít obě oči a použít malý triček. Řekne se, že spalování biopaliv v motorech aut neprodukuje, žádný CO2, protože rostliny jej pohlcovali v průběhu svého růstu. Pak se jen fosilním palivům přičte k tíži CO2, který vzniká při jízdě a je to. Pak už to vyjde a biopaliva vyhrají. Co na tom, že zdravý rozum říká, že je to nesmysl a leckdo, včetně Kverulanta to považuje za podvod? Veřejnost a voliči do takového detailu přeci nikdy nepůjdou.

Nezapočítat do celkové bilance CO2 by snad dávalo smyls, kdyby před pěstování biopaliv na polích v naší zemi vůbec nic nerostlo. Kdyby to byly holé kusy země, kde nic nepohlcuje CO2. Kdyby s pěstováním biopaliv bylo spojenou s masivním přírůstkem zemědělské půdy. Že tomu tak nebylo by mohl potvrdit i slepý mládenec s bílou holí. Absurdita celého „upraveného“ výpočtu produkce CO2 je ještě zřejmější když uvážíme, že z jeho logiky vyplývá, že nejlepší by bylo nechat pole zarůst plevelem, který jistě radostně pohlcoval CO2. Z plevele bychom pak nevyráběli biopaliva a neprodukovali tak CO2. Uhlíková bilance by pak byla přímo ukázková. Dokonce záporná.

Je ještě jedna teoretická možnost jak obhájit to, že do uhlíkové bilance biopaliv není nezapočítáno CO2, které vznikne jeho spálením. Kdyby spalování biopaliv produkovalo řádově méně CO2 než pálení klasického paliva. Tak tomu, ale opravdu není. Dokonce lze tvrdit, že spalování biopaliv v motoru není žádná ekologická hitparáda. Ve srovnání s klasickými kapalnými palivy mají biopaliva nižší výhřevnost a to znamená vyšší spotřebu. U dieselů o 8 %. Přidání etanolu do benzínu (BA) má u neupraveného motoru negativní vliv na emise oxidu uhelnatého (CO), oxidů dusíku (NOx) a na emise oxidu uhličitého (CO2). Emise nespálených uhlovodíků (HC) jsou závislé na poměru biosložky. Měření provedlo Centrum dopravního výzkumu na vozidle Škoda Fabia v městském provozu. Celá studie je k dispozici zde.

Kverulant není sám, kdo poukazuje na nesprávnost výpočtu úspory skleníkových plynů při výrobě biopaliv. V listopadu 2011 bylo zveřejněno stanovisko Vědeckého výboru Evropské agentury pro životní prostředí (EEA – European Environmental Agency) k výpočtům účinnosti bioenergie ve vztahu ke skleníkovým plynům. Výbor zásadně zpochybnil a zkritizoval výchozí předpoklad, že spalování biomasy je „uhlíkově neutrální“, protože se při něm uvolňuje do atmosféry pouze takový uhlík, který z ní byl dříve zachycen fotosyntetickými procesy při růstu rostlin. Výbor poukazuje na skutečnost, že využitím půdy pro pěstování energetických plodin nemůže být taková půda využita pro pěstování plodin pro jiné účely, při nichž by mohl být uhlík z atmosféry zachycován. Pokud se kvůli pěstování energetických plodin nahradí lesní porost jinou kulturou nebo zpomalí zalesňování, může to vést až ke zvýšení koncentrace CO2, protože ten by jinak mohl být zachycen v důsledku přírůstku lesní hmoty. Pokud se energetické plodiny pěstují místo potravinářských, může to vést buď k nedostatku potravin nebo ke zvýšenému uvolňování CO2, pokud se kvůli pěstování potravinářských plodin změní využití půdy. Aby mohlo využití energie z biomasy přispět ke snížení koncentrace CO2, muselo by podle Výboru buď dojít k celkovému zvýšení růstu rostlin, aby byl dostatek plodin pro energetické účely při pokrytí ostatních potřeb lidstva, nebo by musela být energie získávána výhradně z odpadů, které by jinak tak jako tak uvolnily při rozkladu CO2 do atmosféry.

Více o názoru Vědeckého výboru Evropské agentury pro životní prostředí je možno naleznout zde. Čtenář zde najde studii s názvem LEGISLATIVNÍ RÁMEC A PRAXE V OBLASTI BIOPALIV V EU A USA. Tato studie byla Kverlnatem zadána na podzim 2012 s cílem shromáždit úvodní přehled stanovisek, názorů a poznatků o problematice používání biopaliv, zejména v dopravě, a popsat jejich vývoj v čase. Studie je zaměřena na zkušenosti a poznatky v Evropské unii a v USA a podává také stručný přehled úpravy využívání biopaliv v několika vybraných státech. Studie je založena na stanoviscích a zprávách vládních a veřejných úřadů a na odborných studiích zaměřených na problematiku biopaliv a s jejich pomocí podává popis vývoje této problematiky.

Studie stála Kverulanta 100 tisíc korun a práci provedla renomovaná poradenská firma Berman Group. Berman je mezinárodně působící česká firma, která se specializuje na odbornou technickou asistenci a konzultační služby v oblasti ekonomického rozvoje. Pro Kverulanta je také důležité, že mezi klienty Bermana patří česká i zahraniční ministerstva. Práci společnosti Berman je tak těžké zpochybnit.

I u nás mají výrobci paliv od roku 2007 tyto složky povinně přimíchávat. Od 1.6. 2010 je tento podíl zákonem stanoven na 4,1 % pro benzín a 6,0 % pro naftu. Je nanejvýš pravděpodobné, že biopaliva jsou jen zbytečným okrádáním motoristů. Benzín je jen díky nim dražší asi o 30 haléřů a nafta dokonce o 40 haléřů na litr. Průměrný motorista tak na údajné zachraňování ledních medvědů vydal v roce 2011 přibližně 450 Kč. Ať chtěl nebo ne.

Celkovému účtu za bioopaliva je třeba ještě připočítat ještě přibližně jednu miliardu korun. Tolik totiž stát tratí na tom, že biopaliva jako E30 a E85 jsou z velké části osvobozena od spotřební daně. A tak stát například v roce 2011 nevybral daně ve výši 1,068 miliard korun. Nejen Kverulant patrně nepochybuje, že stát si tuto ztrátu vykompenzovat na jiných daních. A tak za biopaliva platíme všichni a nikoliv jen motoristé, kteří by si to podle ekologů možná zasloužili.

Ročně nás všechny tahle legrace přijde na skoro 4 miliardy korun. Ať chceme nebo ne. A pokud se nic nestane, bude ještě hůř. V roce 2020 by nás měla biopaliva stát přibližně dvakrát tolik. Podle EU budou muset automobilová paliva v roce 2020 obsahovat 10% biosložky.

A ne dosti na tom. Skutečnost, že některá motorová paliva jsou osvobozena od spotřební daně, dává dobrou šanci k daňovým podvodům. Tento model byl v devadesátých letech dobře popsán a bohatě vyzkoušen. Do dějin této zemně vešel pod jménem „LTO“ a stát přišel na 100 miliard.

Životní prostředí je totéž co prostředí k životu. Je třeba se do omrzení ptát, kolika lidem na světě a především v České republice biopaliva prospěla. Jak se zlepšil jejich a náš každodenní život a kolika naopak biopaliva uškodila. Zatím to vypadá, že biopaliva ve světě způsobila velké zdražení potravin a škodí i 6 milionům motoristů v ČR a s jistotou prospívá jen Andrejovi Babišovi, který je vyrábí.

S kverulantskou vytrvalostí je třeba trvat na doložení skutečných důsledků a nákladů zavedení biopaliv a požadovat tomu odpovídající reakci. Je třeba vyhodnotit pětileté povinné přimíchávání biopaliv v ČR a ukáže-li se jako naprosto nesmyslné, pak je třeba tento koncept opustit. Proto Kverulant vyzval dopisem předsedu vlády Nečase, ministra průmyslu a obchodu Kubu a ministra životního prostředí Chalupu a ministra dopravy Dobeše, aby vláda ČR nechala vypracovat komplexní studii na téma užitečnost biopaliv. Kverulant s týmem spolupracovníků formuloval otázky, na které by veřejnost měla znát odpovědi. Premiér, ministři průmyslu, životního průmyslu a dopravy odpověděli, že žádnou studii nepotřebují, protože biopaliva nařídil Brusel a tak se nedá nic dělat:

Typické výmluvy politiků, kteří nejsou schopni samostatných iniciativ a jen mlčky přijímají direktivy z EU a pak na ně žehrají. Nejen, že to poškozuje naše zájmy, ale i zájmy EU jako celku. Znamená to také zhoršování obrazu Unie, protože jen slyší „Brusel nařídil to a to, to víte…“. Skutečnost je ale jiná. Většina opatření vzniká konsensuálně na úrovni ministerských rad, takže to například byl pan (tehdejší) ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, který odsouhlasil diktát „úsporných“ žárovek, ačkoliv mohl uplatnit právo veta. Podobně jistě vznikala i direktiva o biopalivech.

Ještě v srpnu 2012, kromě indolence a devótnosti, nic nebránilo tomu, aby se Vláda ČR ujala iniciativy, která by znamenala nové projednání, případně změnu směrnic. V září se situace změnila. Evropská unie se nechala slyšet, že nejspíše omezí používání biopaliv založených na zemědělských plodinách. EU přišla na to, že se obává, že tato paliva jsou méně šetrná k životnímu prostředí, než se předpokládalo, a že jejich podpora má negativní dopad na produkci a cenu potravin. Podle plánu EU by měly být odstraněny veškeré státní dotace na biopaliva vyráběná z produktů zemědělství jako pšenice či cukr poté, co v roce 2020 vyprší současná legislativa. Za pár dnů na to se francouzská vláda pochlubila, že hodlá vyzvat svět k zastavení růstu produkce biopaliv. A co česká vláda? Asi nic. Asi počkáme, co nám nařídí z Bruselu. Kverulant si myslí, že to by byl ten nejhorší přístup. Kverulant proto znovu vyzval Vládu ČR, aby nechala vypracovat komplexní studii na téma užitečnosti a budoucnosti biopaliv. Kverulant s týmem spolupracovníků formuloval otázky znovu odkaz, na které by veřejnost měla znát odpovědi. Pak by měla proběhnout veřejná a odborná diskuze. Potom bychom se měli dohodnout co a jak s biopalivy v ČR dál. Měli bychom vědět, co by asi bylo nejlepší pro náš malý český rybníček. Nikoliv nejlepší pro pana Babiše nebo pro, jistě neméně roztomilé, lední medvědy. A to bychom pak měli prosazovat v Bruselu. Co si nerozhodneme sami, rozhodnou za nás jiní. Na Kverulantovu výzvu odpověděl ministr Chalupa, jeho dopis si můžete přečíst zde, že Ministerstvo životního prostředí žádnou studii nepotřebuje s výmluvou, že peníze na takovou studii nemá naplánovány v rozpočtu. Ministerstvo o biopalivech už asi všechno ví a v Bruselu je připraveno diskutovat. Kverulant se velmi obává, že pan Chalupa bez kvalitních podkladů v Bruselu vše zase odkývá a pak nám řekne, že se bil jako lev, ale ti oškliví byrokrati z Bruselu ho přemohli.

Ministr Chalupa si neodpustil označit Kverulantovy informace za neúplné a zavádějící, ale tím také jeho argumentace skončila. Možná by bylo užitečné sdělit, v čem jsou Kverulantovy informace zavádějící. Pak by bylo možné diskutovat. Kverulant volá po veřejné diskusi na téma budoucnost biopaliv v ČR. První vlaštovky už se začínají objevovat. Kverulant se již v Debatním Klubu utkal s ředitelem divize PHM, biopaliva a OZE společnosti Agrofert Holding, s Ing. Martinem Kubů. Kverulant se se zástupcem Babišova impéria neshodl takřka v ničem, kromě jediného. Vláda ČR by se měla seriozně zabývat budoucností biopaliv v České republice. Debatu můžete zhlédnout zde:

V jednom má ovšem ministr Chalupa pravdu. Kverulantovy informace jsou neúplné. Aby byly úplné, bylo by třeba mít k dispozici studii, za jejíž vypracování Kverulant tak usedavě pléduje. Nabízí se otázka, proč Kverulant nezaplatí takovou studii sám. Odpověď je zřejmá. Má-li taková studie k něčemu být, nebude levná. Předpokládaná cena se bude pohybovat přinejmenším ve stovkách tisíc korun. Kverulant tolik peněz nemá. A i kdyby měl, nemůže studii zaplatit, protože pak by byla hozena Vládou do koše s tím, že si ji zaplatil známý odpůrce bioopaliv Kverulant. Něco však Kverulant přeci jenom udělal. Kverulant objednal a zaplatil vypracování studie s názvem LEGISLATIVNÍ RÁMEC A PRAXE V OBLASTI BIOPALI V EU A USA.

Ale aby Kverulant Vládě jenom nekřivdil. Od ledna 2012 jsou všechny subjekty, které se podílí na produkci biopaliv, nuceny prokázat, že při výrobě a dopravě biosložky byla splněna kritéria udržitelnosti. To by mělo znamenat, že při použití prodávaného paliva vzniklo o 35% méně emisí oxidu uhličitého než spalováním nafty a benzinu, a to včetně emisí uvolněných do ovzduší při výrobě a distribuci. Z citovaného nařízení je patrné jak málo ošklivého CO2 se biopalivy ušetří a co teprve kdybychom do bilance CO2 započítali i CO2, který vzniká spálením biopaliv v motoru. A jako vždy se počítá s tím, že v budoucnu bude všechno mnohem lepší. A tak plán počítá s tím, že v roce 2017 půjde již o 50% a o rok později dokonce 60% ušetřeného CO2.

Kverulant sice zaznamenal drobné, dílčí úspěchy, ale to nejdůležitější se stále nedaří. Cíl, že v roce 2020 budou automobilová paliva obsahovat 10% biosložky stále platí. Po mnoha marných pokusech přimět Vládu se komplexně zabývat biopalivy, změnil Kverulant taktiku. V únoru 2013 vyzval všechny členy parlamentního výbor pro životní prostředí, aby pověřil skupinu expertů posouzením nákladů a výnosů dosavadní praxe biopaliv v ČR. První odpovědi členů výboru dávaly jistou naději, tento orgán sněmovny zadá vypracování takové studie. Později se však Kverulant dozvěděl, že prý žádný slib o vypracování studie parlamentním výborem pro životní prostředí nebyl dán. Inu větší lháři než politici jsou snad už jen politici v televizi.

Pokud si i Vy myslíte, že biopaliva nejsou čirým dobrem, můžete také oslovit „svoje“ poslance. Ideálním nástrojem k tomu, je aplikace našich kolegů Napište jim. Právě díky této aplikaci a podpoře veřejnosti dosáhl Kverulant přijetí zákona proti billboardům.

Možná Vás napsat svým voleným zástupcům přiměje náš krátký film. Filmem provází publicista Marek Šálek, který společně s biologem RNDr. Radimem Špačkem, uvádí ty nejdůležitější argumenty proti pěstování řepky ve velkém. Film byl natočen v květnu 2013 a jmenuje se „V nejžlutější zemi světa se srnkám nedaří“. Možná si říkáte, co mají s problematikou bioopaliv společného srnky? Patrně víc než si asi myslíte. Podívejte na náš film:

Kverulant bude v této kauze dál pokračovat a zdvořile prosí o finanční podporu této kauzy zde. Třeba si i Vy myslíte, že řepky je v české kotlině už příliš. Kverulanta čeká ještě mnoho práce a mnoho výdajů a protivník disponuje miliardami.

Zdroj