S ČESKOU TELEVIZÍ ZA ZÁCHRANOU PLANETY
Uveřejněno dne 4 května 2024 000 8:00
Začínají se nám scházet výsledky studií, za které bychom měli dát ruku do ohně všichni jako jeden muž. Jen je hloupé, že výsledky studií si tak odporují, až by jeden nahradil klimatický žal za mediální žal. Na vrcholu evoluční větve sedí a stojí jako hlásná trouba Česká televize.
Ona v tom je Česká televize vlastně nevinně, ale to právě ona ukázala, kudy se naše vědecké poznání pohybuje a že při tom pohybu bloudí. 28. srpna 2021 přišla Česká televize se strašlivou informací, že Golfský proud se zpomaluje a že hrozí jeho kolaps. A to pod titulkem „Golfský proud výrazně zpomalil. Ke kolapsu může dojít během několika desítek let, ukazuje studie“. Článek na ČT se tématicky kryl s nejtvrdším vyjednáváním Green Dealu. Můžeme se domnívat, to snad není trestné, že titulek i samotná studie byly součástí mediálního tlaku určeného k většímu ovlivnění mas, aby se Green Deal přijal.
Předsednictví České republiky, kterému šéfoval Petr Fiala, citelně urychlilo přijímání greendealových pravidel, mediální tlak tedy může začít polevovat. Česká televize nás tedy před pár dny mohla obohatit novým přírůstkem do mediálního poznání života, vesmíru a vůbec. „Golfský proud je velmi stabilní. Jeho kolaps není pravděpodobný, říká nový výzkum“, zněl titulek nového článku z 25. dubna 2024. Necelé tři roky a situace se obrátila o 180 stupňů. Jako by se nechumelilo.
Ale pozor, není vůbec důvod k vypnutí vlastní paniky. Golfský proud je sice stabilní, ale vlastně stabilní vůbec není, protože oceánský cyklus známý jako AMOC, jehož je Golfský proud součástí, by vlastně mohl stejně zkolabovat. Píše o tom server České televize z letošního 14. února pod titulkem: „Oceánský systém, který přenáší teplo, může zkolabovat během desítek let. Znamenalo by to pokles teplot v Evropě“. Takže doba ledová. A pozor, neplatí jako u karbanu, že poslední karta hraje. I když je, jak v dubnu tvrdila studie, Golfský proud stabilní jako pomník nějakého mocnáře, letošní únorový článek přesto slibuje jeho kolaps, každý mocnář na pomníku se může dočkat Koněvova osudu z Prahy 6. Stejně tak každou studii čeká její vyvrácení. A pak opět potvrzení. A tak stále dokola.
Jsem zvědavý, jak se naplní další proroctví publikované na serveru České televize. „Vstupujeme na neprobádané území, varují klimatologové po rekordně teplém březnu“, zaznělo na konto letošního jara 9. dubna. I loňské pětisetleté sucho vypadalo, že se v něm občas rovnou utopíme, jak pršelo. Ale snad se až zdá, jako kdyby se jednalo o zvyk. Když je léto, titulky médií hrozí, že Sahara je náš jediný budoucí vývoj. A když zaprší, začne se v médiích ozývat zaražené ticho.
Jak se zdá, klimatickým procesům rozumíme asi podobně, jako vlastnímu mozku. Jdeme podle slepé mapy a každý krok, při kterém se neztrapníme, oslavujeme bujarou radostí. Věci příští ale vlastně jen odhadujeme.
Přesto, že se víc mýlíme, než máme pravdu, zasahuje politika „klimatické změny“ dění v celé společnosti, vytváří se nová šlechta zbohatlíků navázaná na greendealovský byznys, přesouvají se mocenská centra i toky peněz. To vše na podkladu zpráv a studií, které kulhají na obě nohy. Co když se mýlíme? Je to možné, mýlíme se totiž dost často. A to i u otázek, které pak předkládáme jako dogmatická fakta, ač nám je za pár měsíců vyvrátí jedna pitomá studie.
