Klima, ekologie, kšeft, víra, ochrana přírody? Díl I.

Uveřejněno dne 10 dubna 2020 000 11:27
Vedle migrace, genderových témat a inkluze, je klimatická změna dalším z velkých témat dneška, témat rozdělující společnost. Z této velké čtyřky je asi nejkomplikovanější a tak máme prý poslouchat vědce. Tak jsem poslouchal.

Asi jako v každém z laiků i ve mně se formoval názor na danou problematiku spíše na základě emocí, toho jak na mě působí představitelé obou směrů (alarmisté i skeptici), jak moc cítím manipulaci a zájmy zájmových skupin. Také trochu toho selského rozumu, ale nutno si přiznat, že je to věda a já vědec nejsem.

O to silněji na mě zapůsobila přednáška biologa a paleo-ekologa Petra Pokorného: „Současná klimatická změna v perspektivě posledních staletí“, uskutečněná v rámci přednáškového cyklu „Pátečníci“. Přednášející totiž působí jako člověk, který se pídí po pravdě a je v maximální možné míře oproštěn od emocí a ideologicky motivované předpojatosti ve prospěch jedné, či druhé strany. Navíc, jeho přesné užívání jazyka vede k tomu, že závěry nejsou vágní a jeho argumentaci se dá dobře porozumět. Nenarazil jsem dosud na lepší a srozumitelnější vysvětlení této problematiky laikům. Vlastně jsem poslechl apel Gréty, abychom poslouchali vědce.

Video s přednáškou vkládám na konec, protože ale tuším, že ne každý bude mít chuť nebo čas shlédnout přednášku celou, pokusím se v tomto blogu o jakési shrnutí. Snad to přispěje k racionalizaci této debaty.

• Hlavní otázky dneška:

1 – Otepluje se skutečně?

2 – Tají ledovce?

3 – Přispívá k oteplení člověk?

4 – Jak velkou měrou?

5 – Může byť malý příspěvek člověka, být oním mávnutím motýlích křídel, které spustí kaskádu dalších jevů?

6 – Jak věrohodné a vypovídající jsou grafy a modely a jak je číst?

7 – Je oteplování nutně negativní jev?

8 – Nevyplatilo by se konat v duchu zásady předběžné opatrnosti?

• Zkusím na otázky odpovědět tak, jak jsem pochopil přednášejícího:

1 – Otepluje se skutečně? Ano, panuje shoda, že jsme ve fázi cyklu, kdy se otepluje. Uvádí se necelý 1 stupeň Celsia nárůst za posledních 100 let. Na grafu vidíte „Holocén“, nejmladší geologické období, které začalo před cca 12000 lety. Začalo prudkým oteplením po poslední době ledové a od té doby bylo 5 období ochlazení a 6 období oteplení, přičemž v tom posledním nyní žijeme a rozhodně není bezprecedentní ani v dosažených teplotách, ani v rychlosti změny. Tomuto teplému období předcházela malá doba ledová a té předcházelo středověké klimatické optimum. Takže ano, otepluje se, ale na stejnou úroveň jako již v minulosti. (Celý graf zobrazuje jeden tzv. Milankovičův cyklus, který popisuje střídání dob ledových a v jeho pravé části je několik kratších sub-Milankovičových cyklů, kterým se také říká Bondovy cykly) Z hlediska Milankovičovy teorie jsme vlastně na sestupu do další doby ledové, v jehož rámci se odehrávají teplotní fluktuace, z nichž jednu právě zažíváme (poslední vrcholek krátkého Bondova cyklu).

2 – Tají ledovce? V současnosti tají horské ledovce (Alpy). V Grónsku a Antarktidě ledovec narůstá rychleji než taje. (To znamená, že od krajů taje, ale ze středu v důsledku větších srážek ještě rychleji narůstá.)

3 – Přispívá k oteplení člověk? Ano, žijeme v období tzv. Antropocénu, tedy době, kdy je člověk jednou z proměnných v systému zvaném „příroda“.

4 – Jak velkou měrou? Zde shoda není. Podle poměru skleníkových plynů produkovaných přírodou a člověkem se ale zdá, že měrou nepatrnou. Například v každém kubickém milimetru mořské vody je cca 1 milion bakterií, přičemž každá z nich vyprodukuje minimálně 1 molekulu CO2 každou vteřinu. Když se spočítá kolik CO2 vyprodukuje celý oceán, vyjde hodnota asi 800x vyšší než CO2 vyprodukovaný industriální produkcí.

5 – Může být byť nepatrný příspěvek člověka oním „butterfly“ efektem, spouštějícím kaskádu dalších jevů? Ano může. Milankovičově teorii střídání ledových dob (např. vlivem sluneční aktivity) bylo vytýkáno, že i pokud se všechny cykly působící oteplení potkají ve fázi, přesto bude výsledkem rozdíl pouze +2 watty na metr čtvereční. Což je strašně málo, aby to spustilo přesmyk klimatu z doby ledové do opačné fáze. Dnes však existuje konsensus, že se to tak skutečně děje! Tento malý energetický příspěvek povrchu planety totiž jen moduluje další jevy. Je to jakoby malý kamínek dopadl na páku kohoutu, který ovládá výpusť přehrady. Jeho malá energie by stačila pouze na to, aby se kohout otevřel a na nic víc. Valící se voda z přehrady by však už měla dost energie na věci, na které by samotný kamínek nestačil. Malý příspěvek tedy může být klíčový, pokud se potká s dalšími proměnnými působícími ve stejném směru.

6 – Jak číst grafy a modely? Podobně jako lze statistiky a grafy vytvářet „tvůrčím způsobem“, lze také finální vytouženou podobu modelů ovlivnit tím, jak budou „nakalibrovány“ svými tvůrci. Přednášející zmiňuje například nešvar, kdy se graf vytvoří z kombinace tzv. proxy dat a instrumentálních dat. Jaký je mezi těmito typy dat rozdíl? Instrumentální data jsou naměřena během období, kdy má lidstvo k dispozici měřicí přístroje. Proxy data jsou nepřímé indikátory z dob před možností přístrojového měření. Jejich spojením vzniká sice dramatický, ale nepravdivý graf, typu známého hokejkového grafu.

Pokud chceme zjistit teploty např. Grónska během několika posledních tisíc nebo desítek tisíc let, provede se vrt do ledu. Každá vrstva sebraného sloupce obsahuje sediment z jiného období. V sedimentu jsou například zbytky měkkýšů, jejichž schránky obsahují uhličitany. Uhličitany obsahují kyslík, jehož drtivá většina má formu izotopu 16O (tedy 8 protonů a 8 neutronů). Pouze 0,2% kyslíku na zemi, je ve formě izotopu 18O (tedy 8 protonů a 10 neutronů). Nám jde o poměr těchto dvou kyslíků v sedimentu, protože tento poměr se mění v závislosti na teplotě. Lehčí izotop 16O se v molekule vody s rostoucí teplotou snáze odpařuje (například z moře), těžší izotop 18O snáze kondenzuje. Takto se tedy sbírají proxy data, z nichž lze pak více či méně kreativně vytvořit model teploty Grónska za posledních x tisíciletí.

7 – Je oteplování nutně negativní jev? Ne nutně. Nabízí se otázka: Roste nejprve množství uvolněných skleníkových plynů v atmosféře, což má za následek zvýšení teploty, nebo první vzroste teplota a následně CO2? Nebo mezi těmito dvěma jevy neexistuje příčinná souvislost? To věda neví. Pravděpodobnější se momentálně jeví varianta, že se nejdříve oteplí a teprve potom vzroste obsah CO2, metanu, atd. Prostě když ohřejete sodovku, tak vybublá. Když ji ochladíte, má tendenci rozpustné plyny naopak absorbovat. Dnes propagovaná verze, že produkce CO2 zvyšuje teplotu, pravděpodobně neodpovídá realitě. Vše ukazuje na to, že z nějakého důvodu roste teplota a to má za důsledek více CO2 v atmosféře. Každopádně k expanzi množství živočišných druhů a k nárůstu jejich rozměrů docházelo vždy v obdobích, když byl obsah CO2 v atmosféře vyšší. Čím více CO2, tím víc živin pro rostliny. Více CO2 také znamená zavřené průduchy na listech rostlin, a tedy udržení vody. Teplejší období bylo vždy vlhčím obdobím.

Během prvních dvou dekád 21 století, došlo celosvětově k nárůstu zeleně.

Tyto jevy s sebou samozřejmě nesou také zvedání oceánské hladiny, což je předmětem mnoha obav. Výška oceánu kolísá o 140 metrů v kvartéru (období 1,6 – 2,6 miliony let). V našem probíhajícím teplotním výkyvu se hladina oceánů zvedla o 1 milimetr (pro ilustraci).

Přednášející u této mapy mimochodem tvrdí, že momentální suché období je pouhá fluktuace a nabízí sázku o láhev whisky, že do 5 – 7 let, přijde vlhká perioda, kdy se doplní spodní vody, budou povodně a tato perioda bude trvat asi 11 let. Tak kdo má trpělivost a dobrou paměť, může si počkat a hypotézu ověřit.

8 – Nevyplatilo by se konat v duchu zásady předběžné opatrnosti? Tak zněla otázka jednoho posluchače. Nevyplatilo by se produkci CO2 snižovat i přesto, že nevíme, zda naše (ve srovnání s přírodou) marginální produkce skleníkových plynů hraje nějakou roli? S poukazem, že při nejlepším tím zabráníme, aby se naše produkce CO2 stala oním spouštěčem (switchem) a při nejhorším se nestane nic, jen budeme mít čistější ovzduší? Zde přednášející Petr Pokorný odpověděl nekompromisně, že nikoliv. Drtivá většina opatření se totiž ukazuje jako silně kontraproduktivní, nejen z důvodu že prostě nerozumíme celku dostatečně, ale i z důvodů, že do věci vstupuje byznys. Ten se hbitě adaptuje na všechna zákonná opatření a těží z nich tak důsledně, že výsledek je něco zcela jiného než navrhovatelé v dobré víře zamýšleli.

Petr Pokorný uvedl jako příklady například kácení pralesů ve jménu pěstování olejových palem, zemědělství pro aditiva do paliv stojící na destruktivních mega dávkách hnojiv, nebo případ lesa v Zimbabwe, který byl ještě nedávno druhově nejdiverzifikovanějším biotopem na světě s největším množstvím endemických druhů, zatímco dnes ho nahradila jednolitá monokultura evropských borovic s minimem živočišných druhů na ni navázaných. To vše poháněno systémem ekologických dotačních programů na zalesňování, které se financují systémem emisních povolenek. Někomu se vyplatí původní les vypálit , následně čerpat dotace na zalesnění a nakonec prodávat dřevo protože charakter lesa se změnil na těžební .

Nemusíme jezdit do Zimbabwe. I z našich podmínek víme, jaký průšvih byla rostlinná aditiva do paliv a jak to poškozuje krajinu. Jaký průšvih byla fotovoltaika. A zrovna v posledních dnech proběhla médii zpráva, že si němečtí ochranáři lámou hlavu, jak ekologicky zlikvidovat odpad z větrných elektráren, kterým se blíží konec životnosti. Bude ho 70 tisíc tun a obsahuje obtížně recyklovatelná uhlíková vlákna a karcinogenní látky.

Kdyby lidé byli optikou aktivistů dostatečně uvědomělí a přihlásili se k principu předběžné opatrnosti již v 70 letech, kdy po knize „Meze růstu“ poprvé výrazně stoupl zájem o téma klimatu, provedli by opatření, která tehdy byla navrhována proti obecně předpovídanému globálnímu ochlazování. Navrhovalo se masivně vypouštět CO2 do atmosféry. Jak by se na takový krok dívali dnešní následovníci tehdejších ekologů, je nabíledni. Zajímavější je však fakt, že stejně bohorovná ignorance žádá rychlou akci také dnes.

Princip předběžné opatrnosti zkrátka zatím vede spíše ke škodám a to jsou na obzoru další nápady typu likvidace chovu dobytka, jejichž důsledky opět neumíme dohlédnout. „Ochrana klimatu“ zkrátka až příliš často vede k poškození životního prostředí a přírody obecně.

————————————————–

Druhý díl zde:

https://jurnecka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=734830

(na konci druhého dílu je také slíbené video s přednáškou Petra Pokorného)

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist