Zelená dohoda pro Evropu se už nedá zvrátit

Uveřejněno dne 27 srpna 2020 000 13:27

Dokud se nevzbouří lidé, bude možné jen zkoušet korigovat nejhorší chyby Evropské komise v jejím „skoku k uhlíkové neutralitě“ Green deal. V rozhovoru pro iUhli.cz to říká europoslanec Alexandr Vondra (ODS).

Jako jeden z mála českých poslanců v Evropském parlamentu se Alexandr Vondra věnuje „klimatické agendě“ EU. Není přitom příznivcem alarmismu. V našem rozhovoru upozorňuje na hysterickou atmosféru při diskuzích o klimatických tématech. A také na to, že pro rozhodování o tom, zda odhlasují závazek EU k „uhlíkové neutralitě“ v roce 2050, europoslanci nedostali od Evropské komise žádné studie proveditelnosti ani studie dopadů. To znamená, že „uhlíková neutralita“ byla odhlasovaná bez zásadních informací…

Pro čtenáře iUhli.cz bude jistě zajímavá i informace o tom, že čeští Piráti v Bruselu nehlasovali pro Vondrův návrh, který měl dekarbonizaci ulehčit zemím, ve kterých je vytápění domů závislé na teplárenství. Tedy i Česku a především lidem v bytech vytápěných z tepláren na fosilní paliva. A také to, že Vondra chce iniciovat vznik parlamentní skupiny na podporu jaderné energie. „Bez ní nejsme schopni dodržovat ani Pařížskou dohodu a odpor vůči ní je hluboce iracionální,“ vysvětluje.

Jaké je v Evropském parlamentu rozložení sil v otázce přístupu k „uhlíkové neutralitě”?

Evropský parlament je v porovnání s Evropskou radou nebo Komisí daleko víc „zelený”. Uhlíková neutralita jako taková tu ani není předmětem zásadního sporu. Napříč stranami, frakcemi i členskými státy panuje shoda, že ústup od uhlí je správná věc. V čem shoda nepanuje, je způsob a časový horizont, v němž lze toto provést. Některé státy si uvědomují možné sociální, ekonomické i politické konsekvence okamžitého ústupu a některým je to jedno, případně jsou ve výhodnější pozici; jsou bohatí, disponují jinými zdroji energie, v dnešním levicovém žargonu by se řeklo, že jsou privilegovaní. V tomto aranžmá je úspěchem uhájit vlastní přístup alespoň na úrovni států.

Jste spokojený s úrovní materiálů, které k celé problematice poslanci dostávají?

Bohužel nikoliv. Neexistují studie proveditelnosti, impact assessmenty (posouzení dopadů, pozn. red.). Je tu silná tendence politicky reagovat na hnutí typu Fridays for Future, na Gretu, na smutné události typu kácení amazonských pralesů či požáry v Austrálii, aniž by se data ze současnosti porovnávala s těmi staršími a podobně. Na jedné straně jsou politici nepochybně upřímně přesvědčení o klimatické katastrofě, která se na nás řítí. Například evropští zelení. Ale běžný je i oportunismus, chuť si zasurfovat na zelené vlně, mít „prst na tepu doby”. Silná je taky lobby byznysu, který zastupuje nové technologie. Naopak tradiční průmysl, například energetické a automobilové firmy, je v hluboké defenzívě. Ve výsledku pak někteří představitelé EU „tvítují“ dílo umělce s hořící mapou Austrálie jako skutečné záběry.

Probíhá v Evropském parlamentu o otázkách a rizicích spojených s „uhlíkovou neutralitou EU” kritická diskuze?

Protože samotná uhlíková neutralita má majoritní podporu, diskutuje se spíš o detailech. Problém je, že konkrétní návrhy nejsou na stole. Samotný Green Deal je „seznam přání Komise”, čeho by chtěla dosáhnout, přičemž „zelená” většina v EP tlačí Komisi ještě k radikálnějším postojům. K debatě ale bude muset dojít vzhledem k tomu, jaká budou mít tato přání důsledky. První konkrétní debaty proběhly u takzvané taxonomie o udržitelných financích, kdy je cílem znevýhodnit „špinavé” investice a úvěry. Právě tady EP prosazoval, aby mezi špinavé – na výstupu, tedy odpad – spadlo i jádro. V konečném kompromisu mezi EP a Radou se tomu nakonec podařilo jakž takž zabránit, ale bohužel se nepodařilo dosáhnout toho, co neúspěšně sliboval český premiér – aby bylo jádro zvýhodněno jako čistý zdroj. Chci proto iniciovat vznik parlamentní skupiny na podporu jaderné energie, protože bez ní nejsme schopni dodržovat ani Pařížskou dohodu a odpor vůči ní je hluboce iracionální.

Pokud padly v parlamentní diskuzi konkrétní otázky na energetickou bezpečnost, energetické zálohy a podobně, byly odpovědi na ně přesvědčivé a podložené fakty?

Zde mohu zmínit dva příklady z vlastní zkušenosti. Za prvé, navrhnul jsem ke Green Dealu pozměňovací návrh, který měl v souvislosti s dekarbonizací ulehčit zemím, u nichž je vytápění domů závislé na teplárenství. Můj návrh nakonec těsně neprošel – také proto, že z českých europoslanců ho nepodpořili Piráti, kteří jsou ve frakci Zelených. Jsem zvědav, jak to budou doma vysvětlovat, až budou muset lidé v panelácích platit za pár let dvojnásobné účty… A za druhé – při slyšení ve výboru nás komisař pro vnitřní trh Thierry Bretonem informoval, že se budou měnit podmínky státní podpory v ekonomice kvůli zvýhodnění čistých energií. Ptal jsem se, zda se to bude týkat i podpory při výstavbě a provozování nových jaderných elektráren. Na opakovaný dotaz nebyl schopen odpovědět.

Skladování elektřiny je stále nevyřešený problém, dosavadní instalace bateriových úložišť nemají reálný význam ani pro národní sítě, natož pro energetiku celé EU. Bez vyřešení tohoto problému však nemůžou sítě závislé na neřiditelných zdrojích (slunce, vítr) bezpečně fungovat. Co k tomu říkají špičky EU?

Špičky EU k tomu neříkají, pokud vím, nic, otázka budování přenosových soustav je ponechána na členských státech, maximálně se řeší takzvané interkonektory na hranicích členských států, které mají zvyšovat robustnost soustavy, viz přetoky elektřiny ze severu Německa na jih, často přes ČR. Existuje CEF, z jehož peněz by se některé tyto projekty daly financovat, peněz je tam však neadekvátně málo. A za druhé – země, kterým výkyvy činí větší a větší problémy – například Německo – sázejí na plyn, který byl uznán jako „tranzitní” zdroj, a proto nějaký čas nebude znevýhodněn jako třeba uhlí. Taktně se přitom přechází fakt, že to posílí závislost EU na Rusku.

Mají, podle vašich zkušeností, o kritickou diskuzi špičky EU vůbec zájem? Jak se to v parlamentní praxi projevuje?

V parlamentní praxi se to projevuje tak, že diskuse je hysterická, nezakládá se na evidenci a faktech, spíše na tom, že je třeba jednat „okamžitě”. Jenže my máme vlastní zkušenosti se soláry a biopalivy. Biopaliva byla v EU prosazována jako krok v boji proti fosilním palivům. Byla prezentována jako něco, co všichni ve vyspělé Evropě dělají. Už tehdy existovali četní pochybovači, vzniklo několik studií, které se Komise pokusila ututlat, protože pro biopaliva nevycházely dobře. Jenže řepková a palmová lobby si prosadila svou, prý přijdou biopaliva druhé generace, auta na biopaliva by měla mít nulové zdanění a tak dále. V Česku nám akorát zežloutla pole a zbohatl premiér. V Indonésii se kácí pralesy kvůli palmovým plantážím. Biopaliva druhé generace nikde, po pouhých deseti letech tu máme elektromobily a úplně jiné výzvy. Když někdo poukazuje na budoucí problémy s kadmiem a dalšími kovy, je zpravidla umlčen. Teď je pouze vše zesíleno desetkrát.

Otazníků kolem fungování obnovitelných zdrojů přibývá, především okolo jejich bezpečnosti pro životní prostředí i okolo energetické bezpečnosti. Ale vedení Unie je zatím ignoruje. Existuje podle vás ještě šance na korekce zelených plánů paní von der Leyen?

Základní parametry Green Dealu byly schváleny na Evropské radě v prosinci. Souhlasil s nimi i český premiér, pouze Poláci si vymohli odklad na neurčito. Korekce je už tudíž možná jen v rámci jednotlivých legislativních návrhů, kde snad půjde tlumit nejhorší impulzy v jednotlivých Radách EU, kde sedí ministři. Tam se už bude ale rozhodovat zpravidla kvalifikovanou většinou, takže jeden stát to nezablokuje, musí na svou stranu získat blokační menšinu. V režimu konsensu ještě zůstávají daňové změny a také sedmiletý rozpočet. Tam má premiér ještě šanci to vetovat. Je ale otázka, zda to udělá, když by si tím zablokoval peníze pro svůj byznys…

Vede se v EU debata o celé problematice věcně, nebo ideologicky?

Dominantně tu převládá zelená ideologie. Bohužel. Jedinou šancí je, že se proti tomu vzbouří lidé, až se ty nápady začnou dotýkat jejich peněženek. Bude to mít totiž dopad na základní životní potřeby. Na bydlení, topení i svícení. Na dopravu i potravu.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist