Uhlíková daň očima venkovského kotelníka

Uveřejněno dne 19 března 2012 v 11:15

tovarnaPřed dvěma týdny prošla tiskem informace o chystané uhlíkové dani. A zdá se že účelově, co to jako s lidmi udělá. Protože kapacity oprávněné hovořit mlčí, ozývám se alespoň já, obyčejný venkovský kotelník.

Cena uhlíkové daně

Shrňme si pro pořádek fakta. V konstrukci zdůvodnění daně se tvrdí, že jejím záměrem je přimět spotřebitele chovat se ekologicky a neplýtvat, celé je to pak provázeno dvěma konkrétními čísly.:

a) zvažovaným nastavením daně na 52 korunách za metrák uhlí,

b) „odhadem“ vzrůstu nákladů průměrné rodiny o 2600 Kč ročně.

Aniž by to bylo výslovně uvedeno, vyplývá z čísel naprosto jednoznačné očekávání, že dosud nehospodárný spotřebitel omezí svá vydání na nejnižší možnou míru, na od stolu propočtených rovných 50(!) metrických centů.

Je to všechno taková nečistá hra. Navrhovatelé předstíraně očekávají, že se provozovatelé domácích topenišť chytnou za nos a pod knutou daně začnou šetřit a neplýtvat. Že se budou stůj co stůj snažit trefovat do té nastavené hodnoty. Pokud jsou ovšem jen trochu kompetentní nemohou nevědět, že toto jednoduše nelze.

50 metráků je roční spotřeba malé chaloupky, moderně přitom zateplené. U chaloupek jiných, nejenže nezateplených, ale třeba i s kamennými zdmi, stejně jako u sice už cihelných, bezizolačně však postavených středně velkých domů, tam se těch metráků daň nedaň protopí stovka.

Zdůvodňovat zvažované daňové opatření bohulibou snahou omezit plýtvání a přimět spotřebitele chovat se ekologicky, je potom tvrzením stejně tak demagogickým jako i pokrytecky prostoduchým. Pracuje totiž s průhlednou a naivní polopravdou.

Ano, při topení uhlím se mnohdy až neúměrně plýtvá, to je pravda. Co ale pravda už není, že je to nezodpovědností provozovatele. Prodyšnost oken, nezateplené objekty, dennodenní nutnost opakovaných zátopů, kdy starší kotel s nízkou účinností dříve než vytopí dům vytopit musí sám sebe (celé to obrovské množství za noc vystuzené vody topného systému!), to všechno k plýtvání přispívá, provozovatelem, natožpak vyhláškou, je však neovlivnitelné.

Ano, že se ve velkém spalují pet lahve, je bohužel pravda. Co už ale pravda není, že se tak děje v lokálních topeništích. Předjímání tohoto zla, venkovany údajně páchaného, došlo už tak daleko, že je bráno jako hotový fakt, se kterým zdůvodnění i skrytě pracuje. Řadový občan, házející poctivě pety do kontejneru (a připravuje tak bezděky materiál pro spalovnu!), je tak pohoršen na toho nepravého. Žijeme snad ve středověku?!

Jednoznačně mělo by se vědět, že v domácnostech se pet lahvemi netopí, protože to jednoduše nejde. Zkusme to propočítat:

Vyjděme ze zprůměrované výhřevnosti hnědého uhlí kolem 17 MJ/kg a z uváděné měrné výhřevnosti polyethylenu  23 MJ/kg. Protože jde o poměr zhruba 2:3, a potřebná hmotnostní množství obou „paliv“ musí být tím pádem v obráceném gardu, připadne na 100 centů uhlí 66,6 centů petu. Těch umělohmotných lahví vejde se přitom do jednoho kilogramu třicet, do 10-ti tři sta, do metráku tři tisíce a do 66,6 centů rovných 200 000(!).

To lze ale jenom za podmínky, že všechny ty lahve pro topení napřed slisujeme, samozřejmě nikoli lisem domácím za 780 Kč, ale nějakým tím hydraulickým s tlakem v tunách a taky i v případné ceně od padesáti do sta tisíc. A že se na takový nezmůžeme, bude nekontinuální spalování s jen sešlapaným „palivem“, letícím v podstatě hnedka do komína, natolik neúčinné, že ty pomyslné hromady uhlí  a petu bude třeba srovnat jedna ku jedné, tedy na 100 centů uhlí 300 000(!!!) lahví…

Sejde-li se v běžné domácnosti těch lahví tisícovka (a dost bych se tomu divil), jak by asi provozovatel k takovému množství přišel?

Že se do obsahu metru kubického kontejneru vejde těch lahví taky tisícovka (samozřejmě řádně sešlapaných!), kde by těch 300 m2 plochy na ty nosiče vzal??

A potom: jak by s lahvemi topil? To by je cpal v té výbušné toxické atmosféře do kotle holýma rukama?? 24 hodin denně?? Bez umdlení do konce celé 210-ti denní topné sezóny?!?

Ty vesnici tolik vyčítané dýmy jsou ve své většině zapříčiněny prostými fyzikálními jevy, kdy kotel a komín obecně, a kotel a komín se špatným tahem zvlášť, nevedou si při zatápění právě na výbornou a sváření se žhavého plamene (více než 1000 stupňů) se studenými stěnami kotle a hlavně komínu (někdy jen těsně nad nulou),  při zatápění(!) prostě neukočírují. Přidá-li se k tomu nízký tlak v ovzduší, na tristní dojem z celé té produkce je zaděláno.

Dvě špatné zprávy na závěr:

a) Pečlivého čtenáře, jenž mezitím propočítal cenu daně za uhlí při protopení rovného sta metráků na 5 200 Kč, musím zklamat. Ať počítám, jak počítám, hodnoty, z nichž se má daň odvíjet, jsou zavádějící. Ona totiž ruku v ruce s předpokládanými náklady zprůměrované rodiny, jde i zpráva jiná, nastaveným nákladům protiřečící:

Hlavní škoditelé, tedy velké podniky, se dani brání. Ubrání-li se, budou-li z placení vyvázány, potom drobný spotřebitel 100 metráků, slovy: jednoho sta metrických centů, zaplatí na dani rovných 12 500 Kč, vlastně tak beze stovky o rovných deset tisíc víc, než na co je v prvotní fázi připravován…

Došel jsem k tomu jednoduše, prostým podělením: Do státní kasy má být na dani vybráno 5 miliard Kč, lokálních topenišť, dle dohledané informace, je  přitom 400 000.

Samozřejmě, může být i hůř: Jiné zprávy totiž říkají, že pokladníci chtějí těch miliard vybrat nikoli pět, ale pět až sedm, a protože informace o počtu topenišť není nejnovější, a leckde se přeci jen plynofikovalo, dneska jich je možná i méně…

b) Krátkodobě horizontální drobný spotřebitel, provozovatel, a teď už i škudlil, omezí v rámci neplýtvání počet zakoupených metráků na minimum, ihned po roztopení silně přiškrtí „špér“ na kouřovodu, spodní kotelní dvířka uzavře natvrdo, uvelebí se v té čmoudivé atmosféře ve spacáku k teď už jen vlažícímu ústřednímu topení a…

…A stran ekologie bude vymalováno.

Dopady uhlíkové daně

Číslo konečné ceny uhlíkové daně, tedy 12500 Kč na domácnost nemusí pochopitelně sedět, když ale „stát, ani přes miliardové investice do loňského Sčítání lidí a domů, o počtech zastaralých kotlů přehled nemá (!!!)“, viz MfDnes z 11. února 2012 ( nebo nechce mít, nabízí se dodat – jak už výše zmíněno, čím méně kotlů, tím větší penále pro každý jednotlivý, a to se věřím přiznává nerado…), není na mně případné nesrovnalosti rovnat.

Uhlíková daň je nesystémové, neekologické, životnímu prostředí škodící opatření. Dalšími údaji znovu lehce doložím.:

Řešení topení na vesnici, které se chystané opatření týká především, a jíž přitom plynofikace v drtivé většině nehrozí, mnoho není. Jedno se však přece jen nabízí: automatický kotel.

Jenže…..Rozhodnete-li se pro automat, začnete sice na prvotní odhadové ceně sto stodvaceti tisíc, když ale přistoupíte k realizaci, projdete několika zdmi, knihovnou, ve třech místnostech vytrháte parkety a v chodbě vyramujete dlažbu, abyste pak na závěr, kvůli na systém napojenému bojleru zdemolovali starou koupelnu a museli pořizovat novou, rázem jste při skokovém navýšení řemeslníků ze tří na deset na čtyřech stech tisících. A aby to nebylo půl miliónu, který už ostatně nemáte, moc a moc musíte popřemýšlet, které firmy najmout, od kterých co nakoupit… Dobře vím co říkám, sám jsem tím prošel.

Dále je třeba vědět, že všechno to není jen otázka peněz, ale i minimálního komfortu jako takového. Není to práce na zelené louce, je to totální přestavba obývaného domu! Až budete dlouhé týdny po akci zazdívat desítky průrazů, asanovat celý dům a ještě o Vánocích objevíte v šuplíku svetřík pokrytý cihelnou drtí, moc dobře si to uvědomíte.

Lidí zvažujících nad dosloužilým kotlem automat i tak přibývá, jsou ale svým způsobem v pasti a nerozhodují se lehce. A není  to o občanské uvědomělosti, či neuvědomělosti, o politické vůli, či nevůli, je to o penězích: Má-li totiž na venkovany, s příjmy v porovnání s průměrným platem stěží polovičními, dopadnout od stolu vymyšlená daň, lehce se se svým rozpočtem na hraně ocitnou právě za tou hranou. A nežli jít cestou neuvážených půjček a možná pak osobních bankrotů, mnozí se raději stáhnou. A že jich bude!

Vrchnost si však myslí zřejmý opak. Dle nového zákona o ovzduší, schváleného Sněmovnou v pátek 10.2.2012, totiž o těchto úhybnících moc dobře ví, a aby si nic nevratného proto nerozmýšleli, zatepla je žene do kouta:

Od roku 2022 budou muset majitelé nejrozšířenějších litinových kotlů na uhlí a dřevo, vyměnit tyto za „modernější typ“(!). Překládám: za automat.

A bludný kruh se uzavírá. To přijdou po roce 2022 do chaloupky biřici a dědovi s babičkou, z nichž mezitím vymámili 10×10 tisíc – tedy prvopočáteční cenu automatu(!), nařídí vystěhování?!? Vždyť ti dva“legálně“ oškubaní staříci na inovaci mít nebudou…

K uhlíkové dani, jež na počátku těchto trablů klidně může stát, náměstek ministra financí Ladislav Minčič v MF Dnes z 2.února 2012 říká (přesně cituji): Různé komodity (jinak koks, jinak černé či hnědé uhlí – pozn.  překl.), přispívají k emisím skleníkových plynů různou měrou a myšlenka zohlednit to může(?) být smysluplná.

Jak prosím pěkně? V čemže smysluplná?! To mám za svůj stavebnicový  bezdotačně(!) postavený automat platit ještě zlodějské desátky kvůli neekologickému oříšku, když vlastní průběh jeho spalování  je přitom ekologický?!

On když se totiž ten oříšek „přiloží do automatu, emise škodlivin  jsou až 100x!!! nižší a sousedi si ani nevšimnou, že topíte“.

To netvrdím já, obyčejný venkovský kotelník, já to jenom podepisuji. Ta v uvozovkách tučně tištěná slova, nejsou moje, ale ing. Zdeňka Lyčky, a spolu pak s odborným doložením autora visí na internetu pod titulem „Uhlí za vše nemůže.“

Z hlediska emisí neexistuje špatné palivo, existují pouze špatné postupy, jak to konkrétní palivo spálit, říká dále autor a  odborně to i dokladuje. Co se takhle kapacity typu pana Lyčky před zavedením něčeho tak kočkopsího nejprve zeptat?!? Nebo si alespoň v jeho disputaci na internetu potajmu počíst a poučit se? Visí tam už od roku 2007(!).

A ještě úplná drobnost na závěr. Čte-li tenhle článek teď lehce zmatený potenciální majitel automatu, mám pro něj dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá je, že v automatu může spalovat z hlediska ministerského úředníka i ekologicky pro něj přijatelné peletky, ta špatná potom, že zatímco jejich metrák stojí s DPH mnohdy i víc než 520 Kč, prakticky stejně výhřevný oříšek pořídíte o tři stovky levněji.

A jsme zase na začátku. Proč když můj automatický kotel svede spálit hnědý oříšek naprosto bez emisí, mám za něj platit uhlíkovou daň? Protože je za tím ( tak jako pár let nazpátek u jistého ministra lobby golfová) lobby výrobců pelet?! Nerad bych jim křivdil, ale ono to tak vypadá.

Jestliže pro Rakušany, s jejich obrovským lesním potenciálem, je výhodné koupit (a pro naše dřevaře zase prodat) dřevo z Česka, neměla by vláda namísto umělého sbližování obou cen dělat spíše něco pro zvýšení zájmu našich dřevařů prodat doma, navýšit tím produkci našich peletářů, pomoci tak snížit cenu jejich produktu a zvýšit tím i zájem zákazníků?!

O tom jaké palivo koupím, nechť rozhodne regulérní(!) soutěž,

O tom zda zaplatím penále za exhalace či nikoli(!) potom pak revizní technik, když už se na mě, dle nového zákona o ovzduší, od roku 2016 tak jako tak chystá.

Nejde-li už pro krizi vytvořit „automatářům 2022“ velkorysý dotační program, nejde jít v zájmu věci ani cestou opačnou, uhlíkovou daní. Ta budoucí inovátory  o nutné finance v řádu desítek tisíc připraví, ty současné, topící ekologicky zpracovatelným uhlím, pak doslova okrade. (!!!)

Uhlíková daň, tak jak je snaha ji nastavit, nebude ve svých důsledcích jen nesystémovým, životní prostředí ohrožujícím činitelem, bude pro svou zřejmě plošnou vymahatelnost i krajně nespravedlivá a tudíž protiprávní.

Vladimír Kahoun st.

Olešnice u Havlíčkova Brodu

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist