K letnímu času. Pokolikáté už?

Uveřejněno dne 12 dubna 2018 v 11:16

Ladislav Jakl – člen týmu prezidenta Václava Klause – publikoval 26/3 na blogu iDNES excelentní polemický článek týkající se letního času. Nazval ho příznačně: Vítejte v Bělorusku

Není to první text Ladislava Jakla na toto téma. Jak sám přiznává, píše kriticky o letním času více než dvě desetiletí. Jeho slova: Zase si lupiči času přišli pro jednu hodinu našeho života. Nedají s tím pokoj a nedají. Tak já taky nedám. Proto tuhle filipiku píšu každý rok už víc než 20 let.

A je dobře, že tak neúnavně činí. Je to totiž to jediné (vedle podpory iniciativy For Only One Time požadující zrušení letního času), co proti umělému zásahu do přirozeného běhu věcí může dělat. Vlastně nejen on, ale každý, kdo patří k odpůrcům zavádění letního času.

Jaký má letní čas vlastně smysl? Jaké výhody?

Už před časem bylo více studiemi doloženo, že ekonomické důvody (úspora elektrické energie) jsou buď nulové, nebo marginální. A jelikož ekonomické důvody byly tím, co stálo za jeho zavedením, logické by bylo, kdyby vládní moc jedním rozhodnutím řekla letnímu času NE, když tyto důvody pominuly. (Tady se ukazuje jedna z nevýhod Evropské unie: kdybychom nebyli jejími členy, mohla vláda v Praze zrušit LČ už dávno – jedním vládním nařízením. V současné situaci je takový proces vzhledem k našemu členství v EU extrémně komplikovaný.)

Pokud ekonomické důvody de facto neexistují, zbývá důvod poslední: večer je o hodinu déle světlo. Je to samozřejmě sebeklam – světlo se v českých (i jiných) zemích řídí „vesmírnými“ pravidly a není nikterak závislé na tom, jak si seřídíme ručičky nas hodinkách.

Ti, kdo argumentují tím, že po návratu z práce chtějí ještě o hodinu déle „pracovat na dvorku, zahrádce či na louce u domu“ (citát z internetové diskuse) – rozuměj: za světla – zapomínají na jednu věc. Aby tato jejich touha byla uspokojena, musí drtivá část národa vstávat ráno o hodinu dřív.

Bezprostředně po zavedení letního času v tomto roce (2018) jsem mluvil s několika lidmi – zaměstnanci, kteří jsou povinni přijít do práce na šestou ráno, neb v 06,00 podle pravidel platných v jejich firmě začíná pracovní doba. Posunutí ručiček o hodinu dopředu znamená, že ranní směna začíná v 05,00 hodin. Z jejich úst znělo v různých obměnách totéž:„To ranní vstávání je strašný.“

A vskutku: komu stačí vstát hodinu před začátkem pracovní doby (pracuje v místě), musí si nastavit budíka na pátou podle letního času – ve skutečnosti ale vstává ve 4 hodiny. Kdo dojíždí a musí vstávat ve 4 dle letního času, tomu zvoní budík ve 3 ráno standardního času.

Podobně je to i s dětmi: ačkoli škola začíná v osm, ve skutečnosti, v době platnosti LČ, už v sedm. Školáci tedy musí o hodinu dřív stávat – zde platí totéž, o čem píšu v předchozím odstavci.

Lze se pak divit, že jsou děti víc unavené? Že mi náš vnuk při odpoledním opakování učiva usíná v křesle?

Možná námitka: musí jít o hodinu dřív spát. To je ovšem demagogie. Celoživotní zkušenost se vstáváním (je mi šedesát jedna) říká: čím dřív po půlnoci se vstává, tím méně je člověk vyspalý.

Modelová situace: Kdy myslíte, že bude člověk nejsytěji vyspalý, budeme-li se držet pravidla, že spát máme osm hodin?

  • /A … půjde-li spát v 19,00 a vstávat bude v 03,00?
  • /B … půjde-li spát ve 20,00 a vstávat bude v 04,00?
  • /C … půjde-li spát v 21,00 a vstávat bude v 05,00?
  • /D … půjde-li spát ve 22,00 a vstávat bude v 06,00?
  • /E … půjde-li spát ve 23,00 a vstávat bude v 07,00?

Odpověď nechám na čtenářích.

Výše uvedená modelová situace je ovšem v praxi neuplatnitelná, protože lidé, kteří musí vstávat v 03,00 hod. (byť by budík ukazoval umělý údaj 04,00 SELČ), si sotva mohou dovolit ulehnout v sedm večer. Čím více se jejich doba odchodu na lůžko blíží k půlnoci, tím hůř se jim ve 3 ráno bude vstávat a tím víc budou přes den zívat, řečeno obrazně.

Výše zmínění zaměstnanci, kterým začíná v letním čase směna v 05,00 SEČ (06,00 SELČ) a kteří si posteskli, že „vstávání takto brzy je strašný“, ode mě slyšeli jedinou možnou odpověď:

  • To je přesně ten důvod, kvůli kterému jsem proti letnímu času.

Ne, nemáme večer o hodinu déle světlo. To je klam. Toho jsme docílili pouze tím, že všichni o hodinu dřív vstáváme.

Téhož efektu by vláda docílila, kdyby rozhodla, že s platností od pondělí 26. března 2018 bude první hodina na základních a středních školách začínat místo v osm v sedm hodin a podniky kdyby posunuly pracovní dobu z 06,00 na 05,00 hodin. Bylo by to totéž – a bylo by to férovější. Neohlupovali bychom sami sebe, že v šest ráno je šest ráno, ačkoli je ve skutečnosti pět.

Mělo by to ale smysl?

Tip pro všechny odpůrce toho, co jsem v tomto článku uvedl. Zkuste si dnes posunout ručičky na hodinkách ve 22,00 SELČ na půlnoc – opravdu nastane tím okamžikem reálná půlnoc? Nikoli. Tak proč věříme tomu, že je z rozhodnutí vrchnosti půlnoc ve 24,00 (LČ), když je ve skutečnosti tou dobou 23,00 hod.(SEČ)?

—————————————————————————————————————

POZNÁMKA POD ČAROU

Ladislav Jakl má samozřejmě pravdu, když říká, že žádný „zimní čas“ neexistuje. Existuje pouze standardní středoevrospský čas (SEČ) a uměle vytvořený středoevropský letní čas (SELČ). Ten je ovšem totožný s východoevropským časem (EET – nezaměňovat s elektronickou evidencí tržeb).

Tož, vítejte v Bělorusku!

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist