Tak jak je to s tím globálním oteplováním? Rhodos hoří, na mé oblíbené Sicílii hoří a od klimatizace vypadl proud, i u nás jsme si „užili“. Nemají ti aktivisté, kteří chtějí rušit auta, elektřinu vyrábět jen z větru a omezit hovězí, vlastně pravdu?
Ano, když jsou vedra, je snazší, aby někde začalo hořet, ale dovolil bych si poznamenat, že hoří především proto, že má co hořet. Středomoří je prostě oblast, kde umí být sucho, a hořelo tam i v dobách, kdy o klimatické krizi nikdo nemluvil. Stejně tak hoří v létě na Sibiři nebo v Austrálii. V Africe hoří savany, a to tak často a tak hodně, že se tomu rostliny přizpůsobily a umějí požár sebe sama přežít.
V jedné věci bych s klimateroristy souhlasil. Tyto zničující požáry skutečně způsobil člověk… Ale nikoliv klimatickou krizí, ale tím, že tyto požáry předtím velmi úspěšně hasil. Kdysi takové požáry probíhaly často a zpravidla ve vegetaci, kterou předtím vypásly nějaké kozy. V podstatě šlo pouze o požár suché trávy a sem tam nějaké uschlé větve. Nebyly nijak zničující a člověka i faunu spíš obtěžovaly, než by zabíjely.
Jenže pak přišla moderní doba se spoustou vymožeností. Člověk si chtěl postavit dům, a pokud místní přírodní podmínky nevyhovovaly záměru urbanistů, tím hůř pro přírodu. A tak se nám objevila výstavba i v místech, kde se kdysi pásl dobytek a občas tam hořelo. Nikdo samozřejmě nechce nechat shořet svůj dům, nejsme žádní primitivové, máme přece hasiče a ti mají takové velké kropicí vozy, případně přiletí ruská letadla Berjev, která uvezou celý bazén vody. Pokud někde začal požár, hasiči ho uhasili.
Jenže s přírodou se o tom nikdo nebavil a ona dál produkovala suchou trávu i suché větve. Navíc ještě nastoupila Evropská komise, která v nekonečné moudrosti usoudila, že pást na řeckých ostrovech kozy odporuje evropským hodnotám, a začala místní zemědělce dotovat, ať to prostě nechají ležet ladem a zarůst. Opět se přírody nikdo neptal a ona dál hromadila uschlou trávu a suché větve, hasiči pořád hasili a hasili, až jednou bylo té biomasy tolik, že se to jaksi vymklo hasičům z rukou. Mimo jiné i proto, že ruská hasicí letadla tentokrát nepřiletěla.
Zbytek vidíte v přímém přenosu. Teď se jednorázově a velmi zničujícím způsobem děje to, co se díky hasičům a lidské debilitě dvacet let nestalo. Příroda by tam prostě dala kozy a občas by tam hořela tráva.
Psali jsme:
Když se budeme bavit jen o přizpůsobení se většímu teplu, co to znamená pro moravského zemědělce a vinaře? Které plodiny prostě pěstovat přestane a na které může přejít?
To by mě vlastně také zajímalo… Co pěstovat… Rozloha vinohradů je už také „zastropovaná“… To víte, evropské kvóty… Přitom vínu současné podmínky na Moravě jen svědčí. Kde je příliš sucho na pšenici, tam by klidně mohli sklízet hrozny.
Ale víte, co je zajímavé? Oni ti zlí komunisti tak nějak měli na Moravě sucho už dávno a čelili tomu nikoliv dotacemi a kvótami, ale stavbou závlah. Některé fungují dodnes, některé byly pokrokově zrušeny, protože trh si přece poradí sám.
Možná by bylo dobré, kdyby se k otázkám o teplu v krajině začalo přistupovat racionálně a politicky nekorektně. Možná by bylo dobré, aby o plodinách v této krajině přemýšleli a rozhodovali ti, kteří tam žijí a znají tamní poměry, a ne nějaký úředník v Praze na ministerstvu. O dálnicích také úplně nerozhoduje trh… O závlahách by nejspíš rozhodovat také neměl. Za dotace se sice udělalo hodně mokřadů, suchých polderů a jiných podobných věcí, ale nic komplexního z toho stejně není.
„Vidlák“ Daniel Sterzig na slavnostech v Miroslavi
Ceny pšenice vzrostly po konci „obilné dohody“ o 15 procent, jsou však stále nižší než loni. Jak z toho občan má být moudrý?Ceny pšenice teď aktuálně reagují na špatné zprávy světových agentur ohledně konce obilné dohody, přičemž Rusko si pomocí raket a bomb zajistilo, že tomu skutečně bude konec. Ukrajinské přístavy jsou mimo provoz… Současné ceny jsou spíše produktem této paniky, ale to se stalo loni také.
V této chvíli nevíme, jestli se Rusku podaří udržet v bezpečí svoje obchodní trasy přes Černé moře a svoje přístavy. Pokud ano, ceny se brzy vrátí zpátky. Pokud ne, ceny dočasně vzrostou, dokud západní Evropa neprodá svoji úrodu na světových trzích. A pak doplní chybějící množství obilím z Ukrajiny.
Na hranicích Ukrajiny stojí tuna pšenice tisíc korun. U nás stojí čtyři tisíce. Když to budete dělat dost ve velkém, tak se na tom dá opravdu hodně vydělat, a to i tehdy, kdyby ceny klesly. Dokud nebude mít Ukrajina jinou možnost než dodat svoje obilí do Evropy, bude každé zvýšení cen u nás jen dočasné a ukrajinské obilí si k nám cestu prostě najde.
