Green Deal je hysterická agenda bez dopadových studií, říká advokát

Držitel Ceny ministerstva kultury za přínos k rozvoji české kultury i vyznamenání Za zásluhy prezidenta republiky má za to, že společenskou odpovědnost nelze omezit na uhlíkovou stopu firem či bohulibé proklamace. Zároveň je silným zastáncem Izraele, který bojuje za naši civilizaci.

Jméno Císař, Češka, Smutný znají mnohdy i lidé, kteří advokáta skoro nikdy nepotřebovali. Co vás vedlo ke změně značky na Portos?
Loni touto dobou jsem si říkal, že potřebujeme změnu. Ono se říká, že když chcete zůstat na místě, musíte se pohybovat, a dnes to platí dvojnásob. Je pravda, že jsme naši kancelář budovali třicet let, ale zamilovávat se do vlastního odkazu není bezpečné.

Naším cílem je vytvořit silnou firmu, která nás přečká. Investovali jsme do ní desetiletí života, nechceme, aby podlehla zmaru. Co je ale možná důležitější: za posledních patnáct let jsme se setkali s pozoruhodnými mladými lidmi. Přišli k nám jako zelenáči. Třeba dvacetiletí studenti právnické fakulty. A my jsme zjistili, že nás mladí lidé baví.

Nevěříme tomu, že lidé jsou univerzální. Úspěch znamená tým. Tým, ve kterém je každý člen vynikající v tom, co dělá. My ho dnes máme. Aby se tým jmenoval po nás třech zakladatelích, to by působilo nabubřele. Myslím, že to byl Petr Michal, který nakonec přišel se jménem Portos.

Jak se změnila advokacie za třicet let od revoluce?
O všem dnes rozhoduje kvalita lidí, a to i přes všechny pomůcky, jako je umělá inteligence. Máte lidi, kteří jsou kulturně a kontextově omezení. Ti odvedou svoji práci a jdou domů. Potřebujete takové. U vedoucích je ale potřeba, aby se jejich záběr rozevíral do širších souvislostí. Podle toho se dnes měří kvalita jakéhokoli kolektivu, advokátní kanceláře či jiného.

Advokacie se rozděluje, hrozí zánik profese, říká kandidát do vedení komory

A jak se změnila?
Dnes už to není jen o litigaci a klasické právničině, musíte více vnímat, co se děje kolem vás. Typický příklad je ESG (faktory environmentálního, sociálního a správního řízení – pozn. red.). Buď ho pojmete jako blbec a začnete slabomyslně jen čistě měřit svoji uhlíkovou stopu. Anebo se pokusíte ve spolupráci s někým, třeba bankou, vymyslet vlastní přístup, v jehož důsledku vznikne funkční model zodpovědné firmy. Nestačí, že máte úsporné žárovky a vaši zaměstnanci třídí odpad.

Ano. Zejména vůči státu a dalším kontrolním strukturám. Dříve přišel vlastník firmy nebo generální ředitel, měl připravené podklady a my s nimi pracovali. Bylo to jednodušší. Dnes se s námi radí a my se více stáváme strategickými poradci.

Umělá inteligence, respektive spíš strojové učení vám v tom pomáhá?
Pomáhá. Jsem přesvědčený, že za pár let nebude určitý typ advokátů vůbec potřeba. Mechanická intelektuální práce končí.

Svět je ale zároveň komplexnější a lidé angažovanější. Třeba Green Deal je vyloženě aktivistický.
Šel bych dál. Je to hysterická a podivná agenda bez jakýchkoli dopadových studií. Nedivím se, že se proti ní třeba zemědělci bouří. Když jsem viděl vystupovat Franse Timmermanse (bývalý 1. místopředseda Evropské komise – pozn. red.), musel jsem pochybovat o jeho duševním zdraví. Nebo co je ještě horší, o jeho úmyslech. Až po letech se ukáže, zdali je to modernizační mechanismus, nebo součást obludné agendy za účelem přerozdělení zdrojů, peněz a majetku.

Je to střet, o kterém budou brzké evropské volby. Na jedné straně máte zájmové skupiny, které chtějí víc veřejných peněz, a na druhé ty, kteří mají ve svém fungování mnohdy i staletou zkušenost. V mnoha zemích jsou však nadále zelené politické strany s až extremistickou agendou, které mají desetiprocentní voličské zisky.

Divíte se tomu?
Je jasné, že pohledy se budou různit. Třeba v Andalusii, kde skoro nezaprší a zemědělci tam končí, se na Green Deal logicky dívají jinak.

V tomhle má šéf evropské diplomacie Josep Borrell možná pravdu. Evropa se skutečně může rozdělit na otázce vztahu k Rusku. To bude téma hlavně dalších evropských voleb. Portugalce trápí asi méně než Slováky nebo Maďary. Je jasné proč, jsou dál.

Zkusme něco pozitivnějšího: kulturu. Vy jste angažovaný člověk, hodně jste se zasloužil o nové varhany v Chrámu svatého Víta. Už budou?
Budou! Asi narážíte na mediální pseudokauzu, která se nedávno prohnala veřejným prostorem. Většinou šlo o fabulace. Tohle je projekt na pět set let. Jde o nadpolitické téma, které se nepočítá na roky nebo generace, jde o dědictví jednoho národa. Za celou dobu sbírky jsem nezaznamenal, že by se kdokoliv z okolí Pražského hradu choval jakkoliv nezodpovědně či nevhodně.

Já mám právo! Jak vznikl pocit, že máme právo prakticky na všechno

Co má nyní v plánu nadační fond Bohemia Heritage Fund, o jehož vznik jste se zasadil?
Dnes je to největší mecenášská skupina v zemi a přispívají do ní desítky lidí. My nenahrazujeme ministerstvo kultury ani místní orgány. Vybíráme si projekty, o kterých jsme přesvědčeni, že přesahují běžný typ repertoáru a kultury. Takže zejména živé umění: hudbu, operu, divadlo, výtvarné umění. V poslední době jsme se pustili i do projektu místní paměti – chceme, aby se lidé rozvzpomněli na své předky, jak se kdysi žilo. Uvažujeme i o projektu vlakových nádraží. Správa železnic postupně skvělým způsobem česká nádraží revitalizuje. Co s nimi ale bude? Zůstanou nádražími, nebo mohou sloužit i jako budovy pro příležitostné akce?

A co je pro vás nejdůležitější?
Vůbec nejdůležitější je pro nás Janáčkovo Brno. To je festival, který přiváží čím dál výraznější inscenace oper. Jsou v něm angažována opravdu velká jména, jako je dirigent Jakub Hrůša, uznaný český génius. My jsme hrdý partner tohoto festivalu. Tradičně podporujeme Smetanovu Litomyšl. Naše role není jen finanční. Přispíváme i radou, chcete-li morální podporou.

Vy jste i prezidentem Česko-izraelské smíšené obchodní komory. Na jaké úrovni jsou nyní vztahy mezi těmito dvěma zeměmi?
Není to běžná situace. Hned vám odpovím, ale nejprve si řekněme, že Izrael je ve válce a Hamás je ve válce. Jenže Izrael je součást naší civilizace, kdežto Hamás je barbarský sbor, který se vyžívá ve vraždění civilistů.

Hodně Čechů vidí v Izraeli předvoj boje proti islámu, říká analytik Čejka

Civilní oběti jsou ale na obou stranách.
Vzhledem k tomu, jak zlovolně a důmyslně Hamás používá civilisty jako živé štíty, se tomu bohužel nedá vyhnout. Věřte mi, že vojáci a vojačky z izraelské armády dělají vše pro to, aby civilních obětí bylo co nejméně. Podívejme se ale na to, proč zrovna teď? Proč a kdo potřeboval Izrael praštit takovým způsobem? Mám za to, že jde o operaci pod falešnou vlajkou. Vím, že Izrael vyvíjí minimálně deset let intenzivní diplomatické úsilí, aby se dohodl se všemi rozhodujícími hráči v oblasti.

Od říjnového masakru izraelských civilistů uplynulo půl roku. Veřejné mínění ve světě se už delší dobu naklání spíše ve prospěch Palestinců, že?
Nadále ale musíme říkat, že Izrael se brání, že to není agresor. Česká republika naštěstí od počátku ukázala velkou solidaritu se židovským státem. Obchodní výměna šla logicky načas dolů, izraelská ekonomika krvácí, ale co se české image týče, ta tam opět posílila. Naše firmy a lidé tam aktivně pomáhají. Není to jen lyrická rovina, že jsou Češi fajn a mají Izrael rádi. Podpora je reálná. Třeba u nás je bezpečné být původem z Izraele. V Německu, Holandsku nebo Francii už to tak úplně neplatí.

Zaznamenal jste ale výzvu některých českých osobností vládě, aby změnila postoj vůči Izraeli? Prý ignoruje humanitární katastrofu v Pásmu Gazy.
Je to série groteskních nedorozumění, která vyústila v dopis vládě. Když jsem ho viděl, zhrozil jsem se. Oni požadovali úplně radikální změnu kurzu zahraniční politiky. Když jsem spatřil jména některých lidí pod ním podepsaných, říkal jsem si, že to je nesmysl. Nakonec z toho vyplynulo, že chtějí vyvolat dialog o Gaze a Izraeli. V židovské komunitě to vyvolalo ani ne tak zděšení, jako znechucení. Myslím si, že dialog o Palestině a Izraeli probíhá neustále od vzniku židovského státu. U nás i celosvětově