Bursíkova šestá a sedmá strana

Politický turista Bursík už byl v v Občanském hnutí, v Liberálně-demokratické straně, byl i u lidovců a kdo ví kde ještě. Pak se mu jako nástroj k vydírání a tedy zdroj penízků hodina strana zelených fanatiků. Ta už se odebrala na smetiště dějin a Bursík hledá způsob, jak zase udělat z ekoteroristické politiky dojnou krávu.

A tak nám zakládá liberální ekology. To je jedna z posledních kombinací hezkých slov, které ještě nevyzkoušel. A koho splašil za své nové soudruhy? Bývalého popleteného ministra Mika, který zkazil, na co šáhl a který nakonec skvěle podojil EU. Fanatickou feministku Sommerovou, která si o chlapech myslí totéž, co liška o hroznech. Notorického kverulanta Hollana z Brna. Toho, jak udává a žaluje na všechny strany a když je někdo na něj hodný, toho ze svých udání vynechá. A nakonec to nejlepší: Ivan Rynda. Ten, co tuhle přišel do televize tak ožralej, že nemohl vyslovit ani slovo Klaus a chtěl se vyčůrat pod kameru. Toho by měl Bursík pověřit natočením předvolebního spotu. Možná by měl Bursík stranu přejmenovat na Stranu udržitelné blbosti a neudržitelné moči.

REB