EU se dohodla, že poručí větru, dešti a emisím
Uveřejněno dne 30 října 2014 000 8:34
Můžeme jásat, EU se rozhodla zachránit klima, ať to stojí co stojí. A kolik to bude stát, to raději ani nechtějte vědět. Mohlo by se vám udělat nevolno. Nyní jsme se tedy hrdě zavázali, že do roku 2030 snížíme emise o 40% – tedy v porovnání s rokem 1990. Budeme se moci radovat z ještě většího množství zelené energie a fantastického zvýšení „energetické účinnosti“. Přesněji řečeno, radovat se budou hlavně ti, kteří budou tyhle zelenější technologie prodávat…
Jediným světlým bodem je asi to, že zvýšení podílu „zelené energie“ o 27% je celoevropský závazek. Tím pádem můžeme doufat, že svědomití a ekologicky uvědomělí Němci a Rakušané postaví pár stovek větrníků za nás, což nás snad uchrání od nejhoršího. V našich podmínkách těžko dokážeme podíl obnovitelných zdrojů zdvojnásobit. Úplně nám bude stačit, že musíme snížit ty emise.
Sobotka mě opravdu pobavil, když se rozplýval, že kšeftování s emisními povolenkami nám vrátí nějakých 50-70 miliard. Tím se nám prý vykompenzuje část nákladů na modernizaci průmyslu. Je to jako se radovat, že si sice budeme muset uříznout ruku, ale pak nám jí někdo oklikou půlku vrátí zpátky. Nehledě na to, že samotné emisní povolenky jsou další skvělý cirkus, kterému se zbytek světa asi hlasitě směje.
Už vidím, jak stát vypisuje mraky dotačních programů na energetickou modernizaci průmyslu. Můžeme se začít sázet, kolik peněz se zase vyhodí za nesmyslné nebo předražené projekty, případně je nejrůznější komise „odkloní“ žádnoucím směrem. Ale to ještě není všechno! V roce 2020 se závazek dosáhnout 27% úspory energie může přehodnotit – pochopitelně s úmyslem jej zvýšit.
Prezident Evropské rady Herman Van Rompuy to vysvětlil takto: „Jde o změnu chování, ale také o inovace. Jde jak o vypínání světel, tak o zlepšování žárovek.“ Vypínání světel? Co si pod tím mám představit? Vznikne snad nějaká směrnice o tom, kolik můžu doma mít zapnutých světel a jak dlouho můžu svítit? Nebo bude EU pořádat nějakou kampaň v médiích s cílem přesvědčit občany, aby doma šetřili proudem?
Další perličkou je závazek zvýšit propojení energetických sítí. Každý stát má být připraven vyvézt až 15% produkované energie do zahraničí, pokud by třeba sousedům zrovna málo foukalo do vrtulí. To může vést k pikantní situaci, kdy třeba v Rakousku budou mít výpadek a my jim budeme dodávat energii z Temelína, který je ovšem jinak výtvorem Ďáblovým…
Aby bylo jasno – nejsem v žádném případě odpůrcem šetrného přístupu k přírodě a zavádění moderních technologií. Snahy EU a potažmo našeho státu ve mně ale vzbuzují zcela minimální důvěru. Je snadné si plánovat ambiciózní závazky, které musí platit někdo jiný. Zejména formou různých ekologických daní a přirážek, z nichž si financujeme louky plné solárních panelů. EU v minulosti vynikala nejrůznějšími zhůvěřilostmi typu dotovaného pěstění biopaliv, takže těžko věřit, že si tentokrát povede lépe.
Navíc je v principu rozdíl, když někdo vylévá splašky do řeky a když vypouští oxid uhličitý do atmosféry. Kromě toho je celá „modernizace průmyslu“ poháněná především spasitelským komplexem ve vztahu ke klimatu. EU může snížit emise klidně na nulu, ale stejně si tím nijak nepomůže. Ostatní budou jen těžit z toho, že si budeme podřezávat větev pod svojí ekonomikou. Bez dohody USA, Číny a dalších „ekonomických tygrů“ je každá akce EU jen plácnutím do vody.
Obávám se okamžiku, kdy v Bruselu přijdou na to, že vodní pára je také skleníkový plyn. Jen Bůh ví, s čím by přišli potom…
