Energetika se mění před očima

Energetická situace světa se mění tak neuvěřitelně rychle (na poměry v oboru), že jsme si vlastně přestali všímat detailů. A tak celkem bez povšimnutí proběhla zpráva o prvním tankeru vypraveném z americké Louisiany.

Ten tanker veze zkapalněný plyn z břidlic.

Amerika kdysi – v období opakujících se ropných krizí – zakázala export řady energetických surovin, především ropy. To se stalo před čtyřiceti lety. A nyní tedy vyplul onen tanker.

Nelze říci, že by to byla naprosto první dodávka na zahraniční trhy. USA dodávaly po nějakou dobu aljašskou ropu do Kanady, vyskytly se i jiné omezené kontrakty na základě prezidentských výjimek, ale z hlediska světových trhů nešlo o nic, co by s nimi mohlo i jen malinko pohnout. Nyní ale Spojené státy vstupují na trh a po zkapalněném plynu přijde i ropa. Je to pouze otázka času. Na trhu se tedy objevuje nový hráč.

Vypravený tanker s poměrně vtipným a příznačným jménem Asia Vision veze zkapalněný plyn pro brazilskou společnost Petrobras. I to je zajímavá souvislost.

Petrobras byla ještě před několika lety považována za výkladní skříň brazilského hospodářského zázraku, za vlajkovou loď země, která se vedrala mezi dosti exkluzivní skupinu BRICS a společně s Čínou, Indií, Ruskem a Jihoafrickou republikou byla považována za budoucího tahouna světové ekonomiky.

Nyní je Petrobras na pokraji krachu podobně, jako celou Brazílií zmítají sociálními problémy, ostatně jako v jistém smyslu i Rusko, jehož závislost na cenách ropy se ukazuje jako smrtící. V problémech je i Čína, když růst je nyní spíše stagnací, o indickém hospodářském nástupu se celá desetiletí mluví, ale ještě ho nikdo neviděl. A tak jediná Jižní Afrika, země s dědictvím apartheidu a kolísající mezi specifickým postavením africké velmoci a Západem, zůstává z této kdysi tak potenciálně mocné skupiny v alespoň nějaké hospodářské kondici odpovídající dřívějším předpokladům.

Co onen tanker na cestě oceánem vlastně ukazuje?

Především nízkou cenu všech prognóz. Všimněme jednoho – určitě to nebude déle než nějakých deset let, co byly velmi módní úvahy o tom, že „příští válka“ bude o suroviny a nerostné bohatství. Nyní katastrofisté změnili repertoár. Třetí světová se podle nich stane bojem o vodu a zbytky potravin.

Zatímco před oněmi deseti lety se zdálo, že ropa bude nedostatkovým zbožím, stačila tato jedna dekáda k tomu, že konstatujeme nadprodukci suroviny, obrovská nová zmapovaná naleziště a cena ropy je po očištění od inflace nemnoho nad úrovní ceny z doby před tak zvaným Prvním ropným šokem z počátku sedmdesátých let minulého století. Před 16. říjnem 1973 stál barel ropy tři dolary. To je, uvážíme-li inflaci, cena téměř srovnatelná s nynějšími zhruba 30 dolary.

Zvykejme si, že v příštích desetiletích nemůžeme očekávat nic z toho, co ještě před několika lety vypadalo jako reálné. Většina těch předpovědí a odhadů, kterými se lidstvo v podstatě řídí, je balast. Budoucnost se jen málo ohlíží na vzkazy minulosti a má tendenci se chovat zcela separátně. Ta tendence existovala vždy, ale nyní narostla do hypertrofovaných rozměrů. Spojitost mezi minulostí a budoucností mizí. Svět se mění tak neuvěřitelně dynamicky, že zdá se nemáme šanci ty změny ani evidovat, natož pochopit.

Až tak se energetika za těch několik let změnila. Zažili jsme během jediné dekády ropu za 145 i za 35 dolarů za barel. Dlouho vysmívané a proklínané obnovitelné zdroje opravdu začínají fungovat a například čínský odklon od uhlí a rychlé budování mohutných zdrojů OZE jsou svým způsobem obdivuhodné. Efektivita získávání energie ze slunce vzrostla v této době několikanásobně, náklady na fotovoltaické panely přitom klesly na pouhý zlomek nákladů dřívějších. Hubbertova křivka (popisující růst a následný pokles produkce) byla za tyto roky popřena tolikrát, že už ji smrtelně vážně bere jen málokdo.

Tanker Asia Vision otevřel dveře do další éry energetických dějin. Zajímavé je, že bez většího zájmu médií i veřejnosti.