Ekoterorismus po Česku

Jak sám název napovídá, jedná se o označení násilných aktivit ekologického směru. Ekoterorismus, neboli enviromentální terorismus je označením násilného ekologického jednání spočívajícího v hrubém a úmyslném poškozování přírody a také současně jedním hlasem označuje i veškeré násilné jednání směřující k ochraně přírody.

Název vznikl v USA počátkem 70. let, po vydání díla E. Abbeyho, The Monkey Wrench Gang.

Toto dílo odstartovalo vlnu aktivního, konkrétně násilného odporu aktivistů v USA, odkud se postupně rozšířilo po celém světě. Za typické projevy ekoterorismu na obou jeho pólech jsou uváděny případy devastačních technik amerických důlních společností a průmyslu, na straně jedné a násilné napadání a činy ekologických aktivistů, jako jsou útoky na zemědělská pole, laboratoře, techniku, napadání nepřátel ekologů a další podobné skutky na straně druhé.

Nebyli bychom ale v Čechách, abychom se nedozvěděli, že podle předních tuzemských aktivistů je ekoterorismus jakékoliv poškozování přírody a zejména bránění aktivit zeleného hnutí. V podstatě je tento název velmi kontroverzní, neboť terorismus je něco trochu jiného, na jednání firem se vztahovat nedá takřka vůbec, ovšem na jednání aktivistů se vztahovat dá poněkud častěji. Kde je přesná definiční hranice se asi nedá přesně uvést.

Ochrana přírody v dnešní době má své místo v lidském jednání, jistě že ano. S tím sám souhlasím. Jsem ale pro ochranu přírody po odborné stránce, kompetentní formou a hlavně reálně. Vládní orgány v této rovině považuji za zcela kompetentní, studie odborníků jsou zpravidla vždy realizovány podle posledních trendů ekologie. Ne vše co je projektováno je špatné, rozhodně ne škodlivé.

Studie oficiálních institucí považuji za odborné a nedovedu si představit, že přední odborník vázaný normami je bude ignorovat a vyprodukuje něco škodlivého. Zájem ochrany přírody pronikl dnes už pomalu do všech odvětví, jednou z takových je i sport. Mimo ostatních, vyzdvihnu často zmiňovaný moto sport. Zde jsou pravidla citelně zpřísněna a je nutno zdůraznit, že zde paradoxně nehrají roli ekologičtí aktivisté, jak by se dalo očekávat, ale samotné motoristické federace jako je např. mezinárodní FIA, nebo tuzemský Autoklub. Ti sami školí své vlastní komisaře pro životní prostředí, kteří při pořádání sportovních podniků dbají na dodržování norem. Navíc si dovolím podotknout skutečnost, že v rozporu s falešnými zásluhami ekologických aktivistů, v naší zemi se o ochranu životního prostředí v souvislosti s moto sportem staráme již od 70. let minulého století, kdy byly povinně zavedeny úkony jako hygienická měření apod.

Na tomto poli se rozhodně naši moderní ekologové jen chlubí cizím peřím. Velice podobně je tomu i v ostatních odvětvích lidských činností. Vezměme další příklad – lesy. Osobně institut Lesy ČR, považuji za dostatečně kompetentní k jejich správě. Není to totiž jen jakási banda těžařů. Pokud vím, tak ekology odsuzovaná těžba dřeva je v jejich činnosti právě až podružnou, stěžejní je péče o lesy a vodní toky tak, aby byly dále obhospodařovatelné. K tomu také v rámci školství slouží učební a studijní obory tohoto resortu. Pokud je mě známo, jsou to právě Lesy ČR, kdo je největším zadavatelem studií u ÚHÚL ( Ústav pro hospodářskou úpravu lesů ).

Mimo to je uvedený tuzemský ÚHÚL přední světovou agenturou, jeho zakázky tvoří i takové světové organizace, jako jsou přírodní parky Kanady, USA, Rakouska a řada dalších. To značí jen jedno, budou to skuteční a reální odborníci. Proč se tedy neřídit jejich odbornými studiemi. Zde opět ekologové objevují již dávno objevené, neboť tento institut i s jeho klientelou fungoval již za minulého režimu. Dalo by se takto pokračovat velmi dlouho a obsáhle. Moderní ekologie, jak vidno, nám zase tolik nového nepřináší a ve většině případů se jedná o nafukování bubliny.

Neschvaluji postupy a jednání některých tuzemských firem, koncernů, i úřadů v některých otázkách ekologie, ale rozhodně nevidím jako správné a už vůbec ne morální, protestovat proti jejich konání trestnou či přestupkovou činností. Zde se dá bez nadsázky uvést, že si takoví aktivisté pletou výrazy : pojem a průjem. Zde není prostor pro nějaké omlouvání jejich skutků, jakými je v rámci protestu za práva zvířat poškozována řada soukromých podnikatelů, kdy tuzemští aktivisté zalepovali zámky prodejen řeznictví, zničili výzkumná zemědělská pole, zničili restaurace a napadali jejich hosty a další podobné akce. Sympatizování s takovým jednáním, je v důsledku jen schvalováním trestné činnosti.

Bohužel, takoví lidé s jejich aktivitami nachází, řekněme pochopení i mezi politiky a jinak nekompetentními, jak nám v minulosti předvedla strana zelených v podání pana Bursíka a paní Jacques. Nechci tím říci, že tito lidé udělali jen špatné věci, ale lze je označit za diletanty. Politika budovaná na takovém laickém základu ve mně rozhodně důvěru nebudí a nebudu sám. Je to však živnou půdou pro již zmíněné enviromentální teroristy. Jak se chovají tito lidé vůči svým spoluobčanům ?

Oni nepřesvědčují lidi pro dobrou věc jednáním. Oni výlučně vnucují lidem svou ideu a za ní dobře schovaný komerční a často i politický zájem, velmi často pak i násilnou formou. Příklady blokování staveb a podobných projektů s finančním podtextem …. to je mimo neskutečného mrhání peněz všech daňových poplatníků a působení s tím souvisejících škod, doslova sprosté naplivání do tváře všem slušným lidem. Nedělám si legraci, ani nelžu, o takových praktikách psala přede mnou už mnohokrát celoplošná periodika, pro příklad uvedu skoro všechny články novináře, pana Březiny a ten není sám.

Povšimneme-li si blíže moderních ekologických aktivistů, hlavní strukturu tvoří mládež. Na tom není nic špatného. Přiblížíme-li si tuto mládež, vidíme zcela zřetelně, že to je mládež, která rámcově vykazuje jisté a konkrétní, specifické znaky. To nemyslím že se vztahuje na úplně každého aktivistického jedince, jen na většinu.

Mezi uvedenými znaky vidím jako hlavní, jakou si životní neúspěšnost, absenci lidských hodnot, neresocializovatelnost a parazitování na společnosti. Přesný počet neví nejspíš ani sami, ale nebudu daleko od pravdy, pokud uvedu, že skutečně velkou část spektra ekologických aktivistů, tvoří lidé bez pracovního poměru, lidé s nedokončeným vzděláním, lidé z drogového prostředí apod. Rozhodně to neplatí o všech, ale odhad nejspíše překračuje většinu. Ti kteří jsou schopní, bohužel v tomto spektru velmi často a zcela zbytečně zanikají.

V souvislosti s ekoterorismem a ryze po Česku, mě nedávno zaujala internetová kauza ohledně aktivit na zákaz offroadu. Na internetu jsem našel stránky, tvářící se jako nějaký velký projekt, po jejich prostudování jsem zjistil, že to není nic než snaha skupinky aktivistů o získání peněz, pod záminkou dobré věci.

Jediná pravda v celém projektu je ta, že mezi offroadisty se občas nejde jedinec, který někde opravdu rozjezdí co se dá, jenže to bohužel je o svědomí jednoho člověka, rozhodně je drzost si z toho dělat dojnou krávu a žádat peníze od veřejnosti za to, že proti tomu budu bojovat. Pravda je taková, že vždy a v každé společnosti se najde někdo, kdo občas vybočí. Nechci tím někoho omlouvat, mě samotnému to také vadí.

Jenže při troše soudnosti si současně vybavím, skutečnost, že tito lidé zbrojí proti majitelům drahých aut, jak sami říkají, proti čtyřkolkám a motokrosovým motorkám, jenže opomínají veřejně podporovanou cykloturistiku a co je ještě horší, ekoturistiku na koních. Abych k tomu přispěl něčím konkrétním, tak uvedu jednu zásadní věc, zodpovědně si odpovězme na otázku, co tyto motoristy zajímá v přírodě jako celku ? Terén. Tito lidé nechtějí jezdit v borůvčí, v mlází, v pstruhové vodě, oboře apod. Nezajímá je kde uvidí srnky a jeleny.

To je kauzální omyl všech ekologických křiklounů. Tito lidé vyhledávají pouze nepodstatné přírodní úseky, rozbité cesty a úvozy, kde je terén pro motorové vozidlo náročný. Snaží se využít hranici možností průchodnosti vozu. Rozhodně je nezajímají nějaké nedotčené scenérie, to by jinak jezdili vyhlídkovými autobusy. Proti tomu samozřejmě to co nezajímá motoristy, zajímá cyklisty a jezdce na koních, ty spatříme v lese mezi stromy, na loukách apod. Pokud by se provedly nějaké seriozní průzkumy, myslím, že by motoristé zůstali pouze v průměru.

Ano jsou vyjímky, bohužel, skutky, jako že nějaký idiot s terénním autem rozjezdí chatařům hřiště na volejbal, nebo čtyřkolkáři jezdící v obilí, mě osobně to vadí, ti lidé způsobují úmyslně škody jiným lidem, ti pak hází všechny do jednoho pytle, ale u motoristů, kterých je v tomto případě markantní menšina i tak nedochází k takovému zatížení přírody jako u ostatních zájmových činností lidí.

U cyklistiky, kdy jen o víkendech vyráží do dostupnější a tím i citlivější přírody statisíce turistů masově, dochází k vyšší zátěži. Jsou známé situace zejména u sportovních cyklistů, jak odhazují obaly od energetických doplňků po cestě, poněvadž jedou na výkon. Není problém v lese vidět jak se nemotorizovaní prohání mezi stromy, kdy skupiny jezdců na koních ničí plošně a dost brutálně velké plochy porostu.

Kdo viděl, co dokáže v lesní hrabance kůň, potvrdí, že to je často shodné a ne li horší, než co umí motokrosová motorka. Samozřejmě takoví nejsou úplně všichni, ale dohromady je jich mnohonásobně více, než těch proklínaných motoristů.

Nesouhlasím tedy s výkřiky nějakých pseudoekologů o zákazu offroadu, jedním z důvodů je i fakt, že v naší zemi, jsme v oblasti ochrany přírody v dnešní době v evropském průměru a přitom naprostá většina zemí EU povoluje tyto aktivity bez větších omezení.

Proč země jejichž ekology si často ti naši berou do úst, povolují jízdy v jedinečných horských oblastech, říčních deltách apod. ?

Důvod je nasnadě, není to až tak závadové, jak by si ti naši ekoteroristé přáli. K zamyšlení se pak přímo nabízí skutečnosti, jako například to, že ekologickým aktivistům vadí vše kolem přírody, ale pokud se někde pořádá ilegálně technopárty, jsou periodicky jejími aktivními hosty, pokud demonstrují anarchisté jsou s nimi v jednom šiku, pokud se jedná o legalizaci drog jsou zde opět v prvních řadách, protestují proti zabíjení jatečních zvířat, ale maso jedí.

Zbrojí proti zemědělcům, ale chléb a rohlíky také jedí. Vadí jim elektrárny, ale doma si svítí a sedí připojeni k internetu. Vybízí k udavačství, ale sami se schovávají za anonymitu. Pro vhodný příměr mě napadá církev, jež káže vodu a sama pije víno. V podstatě totiž bojují prakticky proti všemu, ale nejvíce jim podle mých zjištění vadí obyčejná pravda.

Komunikace s těmito aktivisty je ze zkušenosti takřka nemožná, z vlastní praxe vím o tom, že pokud se chcete dobrovolně zapojit do nějaké takové diskuze, tak pokud nejste sponzor, nebo komplic či nohsled těchto aktivistů, nenechají vás komunikovat, ano čtete dobře, jste vyřazeni z veřejné komunikace, osobně si to můžete sami vyzkoušet nejlépe na internetu v různých tematických diskuzích, na faceboku apod.

Zkuste podat reálný a slušný argument, budete v lepším případě verbálně napadeni a uráženi, nebo se vaše příspěvky smažou jako urážlivé a nebo jak je moderní říkat OT ( něco jako nežádoucí ).

To je však podle mého soudu sprostota, neboť závažné věci týkající se všech, se nedají řešit polovičatě nebo vytržením z kontextu, ale pouze koncepčně. Jako svobodný občan nevidím žádný, natož poté ani právní důvod k tomu, aby jakákoliv skupina takovýchto lidí a zvláště pak lidí z kategorie „zkrachovalých existencí“ zasahovala do života nejen mého, ale i většiny.

Autor nenese odpovědnost za případné újmy související s tímto textem, způsobené jeho nesprávným výkladem, vytržením z kontextu apod., text má informativní charakter a vychází z veřejně dostupných informací.

Luboš Žižka